Jediné, co potřebuji, jsi ty

XXIV. kapitola Přípravy vrcholí

Ahoj! Hrozně moc se vám všem, co tuhle povídku čtete omlouvám za to, že to trvalo tak dlouho. Vánoce a škola bohužel zabraly skoro všechen můj volný čas. Doufám, že další kapitolu stihnu přidat co nejdřív a taky doufám, že mi odpustíte tu strašně dlouhou dobu, kdy jsem sem nic nedala (i když jsem vytvořila soubor jednorázovek, ve kterém se jedna povídka z Vánoc nachází, tak pokud chcete, mrkněte tam). Užijte si čtení :)

Hermiona zrovna sklízela nádobí po nedělním obědě, když na okno zaťukala malá sovička. Hermiona otevřela okno a pustila sovu do místnosti. Podala jí nějaké pamlsky a vzala si od ní balíček. Rozdělala ho a přečetla si krátký vzkaz, který byl jeho součástí.

„Draco?" zavolala na blonďáka sedícího v křesle a schovaného za dnešním vydáním Denního Věštce.

„Ano, zlato?" Dracova hlava vykoukla zpoza novin.

„Píše nám Lucius. Poslal přenášedlo. Bude aktivní za sedm minut."

„Dobře."

„Píše se tam něco zajímavého?" zeptala se a kývla ke Věštci.

„Ani ne. Pořád dokola píšou o taťkovi, spekulují o tom, kdo vyhraje famfrpálovou ligu a tak."

„Jdu si pro svetr a ty by sis měl taky něco vzít, na to, abys byl jenom v tričku, venku dneska není."

„Dobře, dobře."

Za chvíli už byli oba připraveni a drželi se přenášedla. Přesně ve dvě hodiny ucítili oba známé škubnutí a ztratili půdu pod nohama. Za chvíli se objevili na zahradě před jakýmsi sídlem. Z něj právě vycházel Lucius Malfoy.

„Vítejte na Glass mansion."

„Dobré odpoledne," pozdravili.

„Tak, prosím, pojďte dál, ať si to tu pořádně prohlédnete," řekl Lucius a zamířil zpátky do sídla. Hermiona a Draco ho následovali. Vešli do haly.

„Hned první dveře vlevo vedou do šatny. Ty další potom do kuchyně. Bohužel, skřítek tu není, takže hned zítra sem přestěhuji Sally a ještě další dva, aby to tu dali pořádně do kupy. Všechno sklo je potřeba pořádně umýt, vidíte, skoro přes něj není vidět ven. Následujte mě do salonku."

Vešli do čtvercové místnosti, jejíž dvě stěny byly tvořeny velkými okny. Na zbylých dvou byly zlaté tapiserie se zelenými výšivkami. Salonek byl vybaven pohodlně vypadající pohovkou se zeleným potahem, třemi křesly a nízkým stolkem. U jednoho z oken byl malý kulatý stolek se dvěma polstrovanými židlemi. Z místnosti vedly dvoje dveře: jedny, kterými přišli z haly a druhé, kterými právě vcházeli do jídelny. Jídelna byla prostorná s velkým kulatým stolem. Jenom ji prošli a zamířili dál. Dvoukřídlými dveřmi se dostali do obrovského sálu. Tři ze stěn byly prosklené a na ta poslední byla tvořena zrcadlem. Hermiona se rozhlédla a zjistila, že i strop a podlaha jsou tvořeny zrcadlem. Při stěnách stálo několik stolků, křesílek a pohovek se zlatými potahy. V jednom rohu místnosti bylo podium.

„To je nádhera," vydechla okouzleně Hermiona.

„Jsem rád, že se ti tu líbí," přešel k ní Draco a objal ji kolem ramen. „Myslím, že bychom se mohli jít podívat nahoru na ložnice. Mohli bychom jednu nabídnout i Potterovým. Víš přeci, že přemisťování s alkoholem v krvi je trochu nebezpečné."

Vyšli z místnosti následováni Luciusem. Ocitli se opět v hale. Stoupali po schodech do prvního patra. Ocitli se na chodbičce, ze které vedly pateré dveře. Vstoupily do prvních z nich. Ocitli se v přepychové ložnici laděné do zlaté a krémově bílé. Z ložnice se dalo vejít do koupelny.

„Všechny ty pokoje vypadají stejně, až na to, že každý je sladěný do jiné barvy. Bude to vyhovující místo pro vaši svatbu?"

„Více než vyhovující. Je to nádherné," rozplývala se Hermiona.

Ve čtvrtek před svatbou se Hermiona přemístila do Glass mansion, aby to zde vyzdobila na svatbu. Skřítci už tam všechno vyčistili a uklidili. Nabízeli se, že udělají i výzdobu, ale Hermiona si to chtěla zařídit sama. Vzala tedy krabice se všemi dekoracemi, které vyrobila a začala plánovat, jak všechno vyzdobit.

Rozhodla se začít jídelnou. Lucius jí dovolil, že může provést jakékoliv úpravy. Rozhodla se trochu zkrátit stůl. Na to, že jich bude sedm, byl stůl zbytečně velký. Potom se rozhodla, že by mohlo být dobré, kdyby stůl byl kulatý. Párkrát tedy mávla hůlkou a stůl byl přesně podle jejích představ. Prostřela na něj ubrus, který si připravila. Byl bílý se zlatými výšivkami. Kolem rozestavila sedm židlí. Přemýšlela nad zasedacím pořádkem. Za chvíli to měla vymyšlené: Lucius, Draco, ona, Ginny, James, Albus a Harry. Ke každému místu položila zelený ubrousek a každou židli ověsila zelenou a zlatou stuhou. Už včera si vyzvedla květiny, které byly naštěstí zakouzlené proti zvadnutí. Několik jich dala do vázy, kterou umístila doprostřed stolu. Poté přešla do salonku, kde také nechala nějaké květiny. Nakonec šla do sálu. Do rohů vykouzlila několik váz, do kterých umístila růže. Podium ověsila mašlemi. Neměli pozvanou žádnou kapelu, takže se Hermiona rozhodla, že na podiu bude drobné občerstvení. Následně vyzdobila mašlemi nábytek.

Zvenčí uslyšela známé lupnutí. Nejspíš se sem přemístil Draco, jak byli domluvení. Vyběhla ze sálu a její domněnka se potvrdila. Pozdravila Draca krátkým polibkem a vedla ho do domu, aby mu ukázala svoje dílo. Poté, co na Dracovu žádost udělali pár drobných změn, šli do kuchyně, kde se domluvili se skřítky na svatebním menu.

Druhý den se Draco s Hermionou rozhodli, že připraví místo jejich sňatku. Všechny věci, které potřebovali, zmenšili a uložili do krabice. Když se přemístili, postavili na louce velký bílý stan. Do přední části umístili malý stolek, na který položili jednoduchý bílý ubrus a vázu s květinami. Před stolek postavili dvě židle, přes které dali bílou látku a na boky Hermiona připnula několik stuh a růži. Za těmito židlemi byla řada pěti dalších, z nichž druhá a čtvrtá byli mírně posunuty dopředu – to byly židle pro svědky. Uprostřed bude sedět Lucius a na krajích kluci. Všechny židle byly ověšeny mašlemi a růžemi. Hermiona i Draco byli s výsledkem velice spokojeni. Zakouzlili místo proti vniknutí cizí osoby a poškození a přemístili se domů.

Bylo pozdní odpoledne a Hermiona byla příšerně nervózní. Přeci jenom, vdávala se poprvé. Draco sice taky, ale často býval na kouzelnických svatbách a proto byl nervózní trochu míň.

„No tak, Hermiono, uklidni se. Všechno bude v pořádku," říkal jí Draco, kterého už mírně rozčilovalo její neustálé přecházení po pokoji. Hermiona se zastavila.

„Pro Merlina, Draco! Vždyť já to vůbec neumím!"

„Co neumíš? Svatební slib sis přeříkala nejmíň tisíckrát."

„To nemyslím. Neumím se podepsat!"

„Vždyť je to lehké."

„Já jsem se ale nikdy nepodepisovala Hermiona Malfoyová."

„Tak pojď sem," řekl a posadil se k psacímu stolu, ze kterého vyndal pergamen, brk a inkoust. Hermiona si mu sedla na klín. Vzal její ruku do své a vedl ji po papíře. Chvíli takto psali spolu a potom Draco Miinu ruku pustil a ona sama napsala své od zítřka platné jméno. Když se jí to povedlo, usmála se na něj a políbila ho.

„Měli bychom jít spát, zítra je náš velký den," řekla a zmizela v ložnici, kam ji po chvíli následoval i Draco.