Jediné, co potřebuji, jsi ty

I. kapitola Jednoho krásného srpnového večera...

Hermiona kráčela po jedné uličce ústící do Příčné. Byl teplý srpnový večer a ona se vracela z romantické večeře s Ronem. Chodili spolu od jejich odchodu z Bradavic, tudíž tři roky. Ron studoval bystrozorskou akademii v Edinburghu. Často měl noční výcvik, a proto si tam pronajal malý byt. Do Londýna jezdil jenom občas.

Hermiona pracovala jako sekretářka zástupce vedoucího v jedné firmě v Londýně. Dálkově studovala lékouzelnictví. Škola i práce jí dávaly zabrat, ale nedokázaly zabránit častým myšlenkám na Rona. Dnes to bylo téměř po měsíci, co spolu viděli. Často se jí stýskalo po tom, jak spolu trávili všechen svůj volný čas. Věděla, že Ron má některá odpoledne volná, jenom nevěděla, proč je netráví s ní. Ona by si na něj vždycky čas našla. Jistě, musel se učit, ale znala ho dost dobře na to, aby jí bylo jasné, že své volno rozhodně moc často ve společnosti učebnic netráví. Nejspíš si myslel, že ona by na něj neměla čas. Nechtěl ji nikdy zbytečně zatěžovat. On je prostě takový. Neustále se bojí, aby se jí něco nestalo. Párkrát se totiž přihodilo, že měla moc práce a školy a upadala do depresí z nedostatku spánku. Rona to vždycky vyděsilo a těch pár dní byl s ní, co to šlo, ale potom se zase dlouho neviděli.

Vzpomínala na dnešní setkání. Docela dlouho ho musela ujišťovat, že je naprosto v pořádku a práci že má udělanou. Nakonec tedy svolil a večer se přemístil k jejímu bytu, kde ji vyzvednul. Měla na sobě meruňkově oranžové šaty a černé boty na podpatku. Vlasy si učesala do slušivého drdolu a některé prameny nechala spadat volně kolem svého obličeje a uši ozdobila černými náušnicemi. Šli do její oblíbené pizzerie. Povídali si a bylo jim spolu dobře. Hermiona navrhla, že by ještě mohli zajít na sklenku vína do nové vinárny, ale Ron ji odmítnul s tím, že musí být střízlivý na večerní výcvik. Poté se s ní rozloučil, políbil ji na tvář a přemístil se dřív, než mu mohla poděkovat za pěkný večer. Rozhodla se, že se trošku projde, než zamíří domů. Ulice, kterou procházela, byla osvětlena zapadajícím sluncem. Byly zde obytné domy, ale také několik klubů a barů. Šla pomalu a užívala si poslední dnešní sluneční paprsky.

Najednou tuto idylku přerušila hlasitá hudba. To se otevřely dveře jednoho z klubů. Ozvalo se hlasité klení a někdo vyslovil nějakou kletbu. Instinktivně se přitiskla ke zdi a v kabelce stiskla svoji hůlku, kterou nosí vždy u sebe. Ze dveří vypadl nějaký muž a svalil se na chodník. Z klubu vyšel jiný a několikrát do ležícího kopl. Potom ho kouzlem odhodil na druhou stranu ulice. Ozvala se rána, jak dopadl na stěnu jednoho z domů. Násilník se uchechtl a zašel zpět do klubu. Hermiona na nic nečekala rychle, jak jen jí to boty dovolily, běžela k ležícímu muži. Ležel na břiše. Téměř bílé vlasy měl zalepené od krve. Povedlo se jí ho obrátit na záda a přitom našla docela hlubokou ránu na rameni. To co uviděla, jí vyrazilo dech. Před ní ležel její bývalý spolužák, který chodil do Zmijozelu, a kterého nenáviděla. Ležel před ní Draco Malfoy osobně. Musela se rychle rozmyslet, co bude dělat. Mohla ho tam nechat ležet, nechat zemřít. Zasloužil by si to, řekla si. Hned se ale za svou myšlenku zastyděla. Nepřála mu smrt. Musí mu pomoct. Opatrně rozepnula vrchní knoflíčky a pokoušela se nahmatat tep. Doufala, že ještě není pozdě. Po chvíli ucítila pod prsty, jak jeho srdce pomalu a slabě bije. Oddychla si. Sebrala ze země jeho hůlku, která ležela kousek od něj a schovala ji do kabelky. Pevně jej chytla za ruku a přemístila je.

Její byt byl malý, jen kuchyň spojená s obývacím pokojem, ložnice, malá místnost, které říkala pracovna a měla v ní spoustu knih a stůl na kterém se válely dokumenty z práce a koupelna. Nevěděla, kam by měla Draca položit, a proto ho nechala levitovat ve vzduchu. Nakonec se rozhodla, že svou ložnici kouzlem zvětší a vyčaruje ještě jednu postel, na kterou následně Draca odlevitovala. Rozhodla se zjistit, jaká má zranění. Sundala mu košili, která byla potrhaná a zamazaná od krve. Kromě rány na rameni měl ještě několik menších na hrudníku a zlomená některá žebra. Levou nohu měl zlomenou v holeni. Kouzlem si přivolala misku s vodou a žínku a omyla mu krev z těla. Šla do koupelny, kde měla svou lékárničku. Hledala, který lektvar by mohl Dracovi pomoct. Díky tomu, že studovala lékouzelnictví, měla přístup i k lektvarům které běžní kouzelníci doma nemají. Sebrala několik lahviček a šla zpátky do ložnice. Několik lektvarů mu nalila do krku. Poté vzala svou hůlku a začala provádět kouzla, s jejichž pomocí napravila zlomeniny. Konečně měla možnost si ho pořádně prohlédnout. Vlasy měl o trošku delší, než nosíval v Bradavicích. Jeho rysy, dřív téměř dívčí, jakoby ztvrdly. Na obličeji měl několik škrábanců a na levém spánku nepatrnou jizvičku. Měl vypracovanou hruď a široká ramena. Na hrudi měl rovněž několik škrábanců a jizev. Zjevně to dnes nebylo poprvé, co mu někdo ublížil. Jeho celkový zjev působil poněkud neudržovaně a uštvaně. Zjevně má nějaké problémy. Hermiona si pomyslela, že ho bude muset nějakou dobu nechat u sebe doma, aby ho dala trochu do kupy. To ji přivedlo na myšlenku, že by mohla nějakým kouzlem zkusit zvětšit ložnici.

Šla se podívat do pracovny, jestli by tam nenašla nějaké vhodné kouzlo. Asi po dvaceti minutách našla, co hledala. Vrátila se do ložnice a začala kouzlit. Povedlo se jí ložnici zvětšit téměř dvojnásobně. Dracovu postel posunula k opačné zdi, než byla ta její, přesunula svoji skříň a Pokoj přehradila asi do tří čtvrtin zdí, takže se mezi jednotlivými částmi dalo procházet. Rozhodla se, že si trošku zvětší celý byt. Začala pracovnou, pokračovala kuchyní a skončila obývacím pokojem. Do něj ještě přidala křeslo a malý stolek se dvěma židlemi k oknu. Koupelnu ponechala beze změny. Když skončila s úpravami svého bytu, rozhodla se, že půjde spát, jelikož bylo docela pozdě. Šla se umýt a poté ještě zkontrolovala Draca a pro jistotu do něj vpravila uspávací lektvar, který by měl zajistit, aby se neprobudil, dřív než zítra dopoledne. Poté ulehla do své postele a za chvíli usnula.