Jediné, co potřebuji, jsi ty

IX. kapitola Na Příčné

„Kam půjdeme, Dlaco?" zeptal se James Sirius Potter.

„Na Příčnou ulici. Je tam spoustu obchodů, restaurací, cukráren a spousta dalších zajímavých věcí. Chodí tam jenom kouzelníci. Je to moc krásné místo," odpověděl mu Draco.

„Jů, to bude klása. Jak se tam dostaneme?"

„Už ses někdy přemisťoval?"

„Jasně. To děláme vždycky, když jdeme k někomu na návštěvu."

„Dobře, tak se přemístíme, pojď sem," řekl a vzal chlapce do náručí. Přemístil je na jednu z uliček vedoucích na Příčnou. Postavil Jamese na zem a vzal ho za ruku.

„Tohle je ta ulice, o ktelé jsi mi povídal? Ta jak po ní chodí jen kouzelníci a čalodějky?" ptal se trochu posmutněle Jammie.

„Ale kdepak. Tohle je jedna z uliček, kterou se do Příčné dostaneme. Přemístit se přímo tam je moc riskantní, mohlo by se něco stát. Je tam opravdu hodně lidí. Tak pojď," řekl a vydal se na Příčnou.

Jakmile vešli na Příčnou, James údivem vykulil oči.

„My sem s maminkou moc nechodíme, a když už jenom do jednoho obchodu a hned se přemístíme plyč," stěžoval si James.

„No, tak teď si ji prohlédneme celou, chceš?"

„Jo, ale musíš mě pořádně dlžet, abych se neztlatil. Maminka by se zlobila."

„To se neboj," stisknul chlapcovu ruku.

„Co se plodává tady?" ukazoval na jeden obchod.

„Tady se prodávají knihy. Až budeš chodit do Bradavic do školy, budeš si tady nakupovat učebnice."

„Aha. A támhle?"

„Tam mají věci na psaní. Pergameny, brka, inkoust. To taky budeš později potřebovat."

„Jé, podívej! Tam je koště."

„Jo, tam prodávají košťata a potřeby pro famfrpál. Famfrpál je-"

„Já vím, co je to famflpál," přerušil ho James. „Tatínek mi to říkal. A říkal, že on i maminka ho ve škole hláli. Hlál jsi taky famflpál, Dlaco?"

„Ano, taky jsem ho hrál."

„A šlo ti to?"

„Myslím, že docela ano, ale tvůj tatínek byl lepší." Nemohl uvěřit, že řekl, že Potter byl lepší. To by nikdy dřív nepřiznal.

„A do jaké koleje jsi chodil?"

„Do Zmijozelu."

„Aha. A koho jsi hlál?"

„Chytače jako tvůj taťka."

„Půjdeme se plosím podívat do toho obchodu?"

„Můžeme," řekl a usmál se chlapcovu zájmu o famfrpál. Vešli do obchodu. James byl jako u vytržení, prohlížel si úplně všechno od nejnovějších košťat až po chrániče pro brankáře.

„Podívej Dlaco! Vidíš to malé koště? To je plo malé děti, že?" zeptal se a rozběhl se ke košťátku. „Já bych takové koště chtěl. Ale maminka mi ho nekoupí. Já bych ho moc chtěl."

„Koupím ti ho, když mi slíbíš, že s ním nebudeš maminku zlobit, a když řekne, ať ho uklidíš, tak ji poslechneš." Chlapec horlivě přikyvoval. „Ale jestli ne, budu ti ho muset sebrat."

„Já budu hodný a budu maminku poslouchat."

„Tak dobře."

„Ty mi ho oplavdu koupíš?!"