Jediné, co potřebuji, jsi ty

XIX. kapitola Akce

Všichni čtyři seděli opět schovaní za malou skalkou, kterou využili jako úkryt už posledně.

„Takže, zopakujeme si naposled plán," řekl Harry, který převzal vedení nad akcí.

„Až Lucius Malfoy vejde do stáje, pokusíme se prolomit bariéry kolem pozemků. Já a Ginny půjdeme rovnou do velkého domu a pokusíme se dostat Bluea. Draco půjde kus za námi a v případě nouze nám bude krýt záda. Hermiono, ty půjdeš do stáje na pokec s Luciusem Malfoyem. Kdyby nastal nějakej problém, okamžitě voláš Draca, jasný?"

„Jasně, šéfe," usmála se na něj Hermiona.

„Hermi, nechceš radši zůstat tady? Já, Harry a Ginny bychom to určitě zvládli, nechci, aby se ti něco stalo," strachoval se Draco.

„Ale Draco, tohle už jsme přeci řešili. Neboj, nedělám nic nebezpečného. Popovídat si s tvým taťkou přece zvládnu."

„Jak myslíš," pokrčil rameny Draco.

„Tak, abych pokračoval. Pokud se nám povede dostat Bluea, vyšleme zelené jiskry. To bude signál, že můžeš s Luciusem bezpečně opustit stáj. Pokud vyšleme červené, znamená to, že máme problém. Pro tebe to bude znamenat, že se s Luciusem přemístíte do hotelu a odtud dáte vědět Kingsleymu a to hned. Žádné takové, že nám půjdeš pomoct. To bychom se odsud taky nemuseli dostat živí. Je to všem jasné?"

„Ano," zaznělo sborově.

„Výborně," usmál se na ně Harry. Ještě chvíli jen tak potichu seděli a potom se otevřely dveře menšího z domů. Na zahradu, která byla opět osvětlená měsíčním světlem, vyšel muž v černé kápi. Přešel zahradu a došel ke stáji, kterou otevřel a vzápětí zmizel ve dveřích.

„Tak, jdeme na to," pokynul ostatním Harry. „Zlomte vaz," popřál jim a šel až ke hranicím pozemku. Ostatní ho následovali. Všichni vytáhli hůlky.

„Tři, dva, jedna, teď," odpočítala Ginny a jakmile řekla poslední slovo a ze všech hůlek vyšlo modravé světlo. Narazilo na bariéry a rozbilo ji. Všechny to překvapilo. Spíš počítali s tím, že kouzlo budou muset použít několikrát.

Vešli na pozemky. Hermiona zamířila ke stáji, zatímco ostatní na opačnou stranu. Byla trošku nervózní, přeci jenom, nevěděla, co může od Luciuse Malfoye čekat. Býval přeci smrtijed. Ale zároveň věřila, že bude mít tolik rozumu a nechá si všechno vysvětlit, chtějí ho přeci dostat definitivně na svobodu. Také nevěděla, jestli ji pozná nebo ne. Přeci jenom, byla u nich chvíli uvězněná a Bellatrix ji tam mučila a pokud si to dobře pamatuje, Lucius tam byl také. Nevěděla, jestli si přeje, aby ji poznal a tím pádem snáz uvěřil, že je kamarádkou bystrozora Harryho Pottera, který ho chce osvobodit, anebo aby nevěděl, s kým má tu čest a ušetřil si posměšky na později. Už dorazila ke stáji. Opatrně vešla. Hned uviděla Luciuse Malfoye. Stál zády k ní a věnoval se velkému černému koni. Prsty si promnula spánky, aby se uklidnila. Zhluboka se nadechla a vydechla.

„Dobrý večer, pane Malfoyi," oslovila ho. Trhnul sebou a otočil se na ni.

„Nerada vás ruším, ale je nutné, abyste mě poslouchal, tedy pokud se chcete dostat opravdu na svobodu."

„Kdo jste a co tu děláte?" Bylo na něm vidět, že je šokován.

Takže ji nepoznal. Nevadí.

„Moje jméno teď není důležité. Jsem tu, abych vám společně s mými přáteli pomohla na svobodu."

„Víte o tom, že by to byl v podstatě další únos mé osoby?" zeptal se klidně. Už měl zase nasazenou svoji ledovou masku.

„Ne, tohle není únos. Je to osvobození. A navíc, jeden z mých přátel je bystrozor a právě teď se nejspíš vypořádává s vaším věznitelem."

„Ó tak velectěné ministerstvo si udělalo čas a začalo mě hledat, jak šlechetné."

Už to byl zase Lucius Malfoy, kterého znala.

„Ministerstvo se asi teprve před dvěma týdny dozvědělo, že jste naživu! A můžete být rád, že vás opravdu hledá. Kdyby nebylo Draca, určitě by vás nehledalo hned." Na synovo jméno Lucius zareagoval.

„Draco je tu taky? Kde?"

„Ano, je tu taky a nejspíš někde v domě."

„Tak na co čekáte? Doveďte mě k němu!"

„Ne. Teď mě poslouchejte. Máme sestavený plán. My dva teď musíme čekat, dokud se neobjeví zelené nebo červené jiskry. Pokud se objeví zelené, znamená to, že Johna Bluea našli a my můžeme opustit stáj. Pokud červené, okamžitě se přemístíme do vesnice do hotelu a já odtud dám vědět Pastorkovi a ostatním bystrozorům. Je nutné, abyste mě poslechl, protože jinak se může celá akce pokazit."

„Takže pokud tomu dobře rozumím, mám tady čekat, zatímco můj syn možná bojuje na život a na smrt s nebezpečným bláznem."

„Přesně tak."

„Tak to ne. Můj syn tam možná právě teď za mě nasazuje život."

„Ale je s ním jeden školený bystrozor a jeho žena."

„To je mi jedno! I kdyby tam s ním byl ministr sám, musím mu pomoct," řekl a přecházel ke vchodu.

„Nemáte hůlku," připomněla mu Hermiona.

„Ale vy ano."

„To ano a v žádném případě se jí nehodlám vzdát," řekla a překřížila si ruce na prsou. Lucius naštěstí vzdal snahu jít Dracovi pomoci.

„Proč mám takový pocit, že vás odněkud znám?" řekl, když si ji důkladně prohlédl.

„To bude tím, že mě opravdu trochu znáte."

„Jak se jmenujete?"

„Zkuste si vzpomenout," řekla a vyšla před stáj. Tam si sedla do tureckého sedu a ruku si položila na břicho. Svůj pohled upírala na dům. Teď se v něm svítilo. Snažila se odhadnout, co se tam teď asi tak děje. Nevěděla, jak dlouho to je, co se rozdělili, ale odhadovala minimálně čtvrt hodiny. Už začínala být pěkně nervózní. Konečně z jednoho okna vyšlehly zelené jiskry. Ihned byla na nohou. Vlétla do stáje.

„Mají ho, pojďte," zavolala na Malfoye. Ten jakmile to uslyšel, skoro vyběhl ze stáje a rychlými kroky zamířil k domu. Hermiona musela popoběhnout, aby mu stačila. Vešli do domu. Stáli ve velkém přijímacím salonku. Ze schodů právě scházel Draco, Ginny a za nimi Harry, který před sebou levitoval spoutaného a omráčeného Johna Bluea.

„Draco," vyslovil Lucius.

„Tati," vykřikl Draco a rozběhl se k němu. A světe div se, Malfoyové s před zraky všech objali. Za okamžik ale, jako by si uvědomili, co udělali, se od sebe odtáhli. Lucius přejel pohledem celou společnost.

„Ale, ale, není to takhle náhodou náš zachránce světa pan Potter?"

„Dobrý večer," odvětil Harry.

„A vy jste jistě od Weasleyových, že?" obrátil se na Ginny. „Jejich rysy se ve vás nezapřou."

„Ginevra Potterová - Weasleyová," představila se Ginny.

„Myslím, že je i příjemnější místo na popovídání si, ne? Řekl bych, že bychom se mohli přemístit do hotelu a potom domů, ne?" řekl Draco a podal Luciusovi jeho hůlku, kterou u sebe měl Blue. Všichni s jeho návrhem souhlasili. Přemístili se na chvilku do hotelu, kde Ginny a Hermiona pomocí kouzel sbalily všechny věci a Harry mezitím zaplatil. Poté se Ginny a Harry rozloučili a společně s Johnem Bluem se přenesli na ministerstvo. Hermiona očarovala malý kámen jako přenášedlo, pomocí kterého se všichni tři přenesli k Dracově a Hermionině bytu.