Jediné, co potřebuji, jsi ty

II. kapitola Draco se probouzí...

Hermionu na tváři polechtaly ranní sluneční paprsky. Dnešním dnem jí začínala týdenní dovolená, takže se rozhodla ještě nevstávat. Poté si ale vzpomněla, že se v bytě nenachází sama a rozhodla se jít zkontrolovat druhého obyvatele své ložnice. Spal tak, jak ho večer zanechala. Na sobě měl šedé tričko a tepláky, které mu včera kouzlem oblékla. Na jeho nočním stolku ležely jejich hůlky. Vzala si tu svou a hned měla potřebu provést nějaké kouzlo. Došla si pro knihu, ze které včera, když zvětšovala svůj byt, čerpala a otevřela ji. Nakonec našla kouzlo, kterým byla opatřená Velká síň v Bradavicích. Kouzlo, které na stropě Velké síně vytvářelo iluzi oblohy. Pohled na oblohu ji vždycky uklidňoval. Rozhodla se, že kouzlo zkusí aplikovat na nebesa její postele. Chvíli studovala návod, a když už ho uměla nazpaměť, začala kouzlit. Povedlo se, a když si lehla na postel, vypadalo to opravdu jako by se dívala na nebe. Byla z toho tak nadšená, že se rozhodla, že kouzlo provede i na Dracově posteli. Opět se jí skvěle povedlo. Začínala mít hlad, a proto se šla uvařit kakao a nasnídat se. Po snídani zjistila, že doma nemá skoro žádné jídlo a mínila s tím něco udělat. Spočítala si, že Draco se probudí nejdřív v jedenáct, a proto se vydala do města.

Vrátila se o dvě hodiny později. Z plánovaného půlhodinkového nákupu se stal obrovský. Nakoupila jídlo snad na dva týdny dopředu. Tedy, jí by to vystačilo na dva týdny, ale nevěděla, jak moc bude jíst Draco. Uvědomila si, že se blíží jedenáctá hodina, tedy doba Dracova předpokládaného probuzení. Převlékla se do zeleného trička a černých legín a šla se na svého pacienta podívat. Sedla si vedle něj na židli a vzala si nějakou knížku a dala se do čtení. Po několika minutách se začal Draco neklidně vrtět a za chvíli se probudil.

Párkrát zamrkal a potom upřel oči na oblohu nad sebou.

„Jsem mrtvý! A tohle je nebe. Jsem v nebi," pronesl ochraptěle.

„Nejsi," řekla mu s úsměvem Hermiona. Polekaně se otočil za jejím hlasem a zorničky se mu rozšířily zděšením a překvapením. Hermiona se musela chtě nechtě usmát ještě víc.

„Grangerová?!"

„Vítej zpátky mezi živými, Malfoyi," ušklíbla se na něj.

„Co? Jak-? Kde to jsem? Co se stalo? Co tady děláš ty? Tak mluv, sakra už!"

„Jsi u mě doma. Našla jsem tě včera večer ve městě. Byl jsi v bezvědomí. Dopravila jsem tě sem a ošetřila ti rány."

„Cože? Já jsem u tebe doma? A jsem živý? Weasley mě ještě nezabil?"

„Ron tady není," řekla mu klidně Hermiona.

„A copak, že tady nebydlí? Nastaly snad problémy v ráji?" zeptal se s úšklebkem pro něj typickým.

„Ron studuje bystrozorskou akademii v Edinburghu, takže bydlí tam."

„A proč vůbec jsem tady? Proč jsi mě nedostala ke svatému Mungovi? Proč jsi mě tam nenechala umřít?"

„Nikdo si nezaslouží zemřít tak mladý a navíc bych tě tam prostě nedokázala nechat s vědomím, že nejspíš umíráš a já ti nepomohla. K Mungovi jsem tě nedopravila proto, že všechna tvá zranění dokážu ošetřit sama, ale pokud bys byl radši u Munga, kde se na tebe bude každou půl hodinu chodit dívat otrávená sestra, a nebudeš mít klid, klidně tě tam dopravím."

„To jsem na tom tak špatně?"

„Teď už ani ne. Všechna zranění jsem ti ošetřila. Pro tvou informaci, měl jsi dost ošklivou ránu na rameni, zlomených několik žeber a holeň, takže ještě minimálně dva týdny nebudeš moct chodit."