Twins

Poslední den strachu, aneb má sestra karbaník - 10. část

Grace

Zbýval jeden jediný den do smluveného data ohledně hadího jedu. Netrpělivě jsem přešlapovala ve svém pokoji a přemýšlela. Yuko už se cítila o mnoho lépe, ale občas na ní přišla negativní vlna a ona se slabá skácela k zemi. Teď už jsem sto procentně věděla, čím to je. Na stole přede mnou ležela otevřená kniha, na oné, ještě nedávno slepené stránce. Byla jsem tak nervózní, že jsem knihu zavřela a zasunula pod postel. 

Oknem jsem skočila do Yukiina pokoje. V rukou jsem nesla dvě plné petky s Coca Colou a karty. Sedla jsem si na zem a začala karty míchat. Sestra se usadila naproti mě.Rozdala jsem nám karty a chtěla začít hrát. Yuko mě však zadržela. ,,Tak si alespoň zahrajem pořádně" řekla a hodila mezi nás desetikorunu. ,,Dej, nebo zvyš nabídku" ušklíbla se. Zakřenila jsem se na ní a hodila tam dvacku. ,,Potvoro" sykla se smíchem na tváři a dodala zbylých deset korun. Hrály jsme jokera/žolíka. Chvíli to vypadalo, že vyhraju. Nakonec vyhrála se vším všudy moje sestra karbaník. Vyplázla jsem na ní jazyk. ,,Tak si to užij" prohodila jsem drze. Yuko chtěla hrát dál, ale já věděla, že by mě jen obrala o další peníze. Vstala jsem a chtěla jsem jít karty schovat, jenže Yuko mě najednou chytla za ruku. ,,Grace, opravdu nevíš, kde je ta kniha?" Zeptala ses obavami v očích. Pokrčila jsem ramena. ,,Podívám se po ní" zalhala jsem a po dlouhé době opustila její pokoj dveřma.

Yuko

Bylo fajn, že si Grace vzpomněla, jak miluju karty. Když jsem s ní tak hrála, byla nesoustředěná. Furt nad něčím přemýšlela a nedokázala klidně sedět. Nevím proč, ale nedokázala jsem zjistit, co s ní je. ,,Že by se naučila blokovat pouto? Nemožné. Vždyť mi to trvalo celou věčnost." Nechápala jsem nic. Můj mozek byl pořád přetížený. Vylezla jsem z pokoje a slyšela, jak Grace s někým telefonije. Podle toho jak s danou osobou mluvila a jaká slova volila, to byla Charity. ,,No jo Charity, tu jsem neviděla věčnost" pomyslela jsem si. Vydala jsem se směrem do kuchyně a ukuchtila si něco k jídlu. Po chvíli přišla Grace. ,,Půjdu s Charity ven..." ani nestihla doříct větu a já na ni vyhrkla. ,,Můžu jít s vámy?" Grace nejistě kývla. Snědla jsem své jídlo a běžela se převléct a zkulturnit. Zvolila jsem světlé džíny a bílé triko s obrázkem Mickeyho Mouse. Vlasy jsem si sčesala do culíku.

Grace

S Charity jsem se měla setkat ve dvě před mojí oblíbenou kavárnou. Stála jsem před domem a čekala na Yuko, která se objevila po patnácti minutách. ,,Můžem?" Zeptala jsem se sestry. Kývla. Během cesty jsme mlčely. Když jsme dorazily ke kavárně, Charity tam ještě nebyla. Poslala jsem jí SMS, že budem čekat v kavárně. Vešly jsme dovnitř a zabraly stůl pro tři. Já si objednala jako vždy cappuccino a Yuko si objednala vodu s mátou a citronem. ,,Nějak jí to trvá" prohodila Yuko během čekání. Pět minut nato se u našeho stolu objevila zadýchaná Charity. ,,Promiň Grace, ale neuvěříš co se mi stalo..." Na její výmluvy už jsem dávno neskákala a tak jsem jí dala prst před pusu a pokynula jí, ať si sedne. Kamarádka se chtěla rozpovídat nanovo, ale najednou si všimla Yuko. (Ne)nápadně se ke mě naklonila. ,,Co ta tady dělá?" Pošeptala mi do ucha a jí jí rýpla loktem do břicha. Charity už to nijak neřešila a objednala si studený ovocný čaj. ,,Takže co je nového?" Zeptala se po nekonečných minutách trapného mlčení. ,,Nic" odpověděly jsme s Yuko naráz. Charity se nám začala smát. Nejdřív se krotila, ale pak to nějak nezvládla a její výbuch smíchu slyšela celá kavárna. Přišel k ní číšník. ,,Slečno, jestli budete dělat kravál, budu nucen vás vyhodit" upozornil mou kamarádku, která se okamžitě smát přestala.

Zbytek dne pokračoval v klidu. Já nevydržela svou závislost na cappuccinu a objednala si ještě tři. Yuko mezitím vytáhla karty a obírala Charity v jokerovi/žolíkovi. Ta jako hloupá chtěla hrát stále znovu, dokud nevyhraje. jakmile zjistila, že ztratila dobré tři stovky, vzdala to. Obě dívky vstaly a potřásly si rukama. ,,Dobrá hra" prohodila Charity a Yuko se začala nepatrně červenat. 

Odbila šestá večerní a kavárna měla pomalu zavírat. Doprovodila jsme Charity domů a pak se vydaly domů i my. ,,Grace jsi v pořádku? příjdeš mi nějaká nervozní" prohodila Yuko. ,,To se ti jen zdá" zalhala jsem. Zbytek cesty jsme šly mlčky.