Twins

Trocha "magie" neuškodí - 6. část

Yuko

Ráno jsem se probudila s ukrutnou bolestí v noze. Vstala jsem a šla si vyměnit obvazy do koupelny. Když jsem je sundala, zjišťovala jsem, jak moc je rána vážná. Došla jsem k závěru, že to je jen drobné poranění. I přes to jsem koleno obmotala novými obvazy. Vyšla jsem z koupelny a potkala Grace, jejíž vlasy připomínaly spíš vrabčí hnízdo. Ospale se na mě usmála.  Opětovala jsem jí úsměv a už už jsem chtěla odejít do svého pokoje. Ona mě však zastavila. ,,Co se ti proboha stalo s kolenem?" Zeptala se starostlivě. Odfoukla jsem si vlasy z obličeje. ,,Jenom malé zranění. Nic vážnýho." Odbyla jsem jí. Nechtěla jsem, aby si o mě dělala zbytečné starosti. Nevěřícně zvedla jedno obočí, ale vzápětí mě nechala být a odklusala do kuchyně na snídani. Zamířila jsem do pokoje a převlékla se. Zvolila jsem bílé tričko s nápisem Light in the darkness ( z anglického překladu ,,světlo ve tmě") černou sukni z polyesteru, černé podkolenky a boty té samé barvy. Byla jsem se svým outfitem spokojená. Podkolenky dokonale zakrývaly obvaz na postiženém kolenu, takže jsem si nemusela dělat starosti s vysvětlováním mého zranění. 

Vešla jsem do kuchyně, kde za stolem seděla Grace a dojídala svou snídani. Sedla jsem si vedle ní a vzala si z talíře uprostřed stolu chleba s marmeládou. Když jsem měla asi jednu třetinu mé snídaně v sobě, postřehla jsem Grace jak vstala a odnesla talíř do dřezu. Pak se zastavila přímo naproti mě. ,,Mohla bych si půjčit TU knihu?" Zeptala se mě a slovo ,,TU" zdůraznila. ,,Až odpoledne" oznámila jsem jí. Zatvářila se tak trochu ublíženě, ale vzápětí se usmála. ,,Fajn, tak odpo."

Grace

Opravdu moc jsem toužila přečíst tu knihu, proto když mi Yuko řekla, že mi jí půjčí až odpoledne, řekla jsem si v duchu. ,,Já to snad do toho odpoledne nevydržím. Co když se se mnou něco stane? A nebo co když se stane něco s tou knihou?" Usmála jsem se svému vtipu. A odešla z kuchyně do pokoje. Až teď jsem se podívala do zrcadla. ,,Panebože" vyjekla jsem ,,to jsem vážně takhle vylezla ze svého pokoje?" Okamžitě jsem vzala hřeben a začala si vlasy upravovat. ,,Vzdávám to" postěžovala jsem si zrcadlu a vlasy si spletla do dvou copů jako vždy. 

Rozhodla jsem se, že si čas ukrátím kreslením. Nikdy jsem sice nekreslila tak pěkně jako Yuko, ale bavilo mě to. Nejradši jsem kreslila rostliny. Nevím proč. Yuko zase ráda malovala ponuré a smutné věci. Nikdy do svých děl nevkládala radost. Teda alespoň jsem žádné takové neviděla. Začala jsem kreslit fialku, kterou jsem měla položenou na okně v duhovém květináči. Nějak extra se mi nedařilo. Nakonec to dopadlo tak, že jsem papír zmuchlala a hodila do koše. ,,Chjo, co se mnou dneska je?" Povzdychla jsem si. a podívala se ven z okna. Venku jsem uviděla Yuko, jak utíká směrem k lesu. Celkem mě zajímalo, co má má drahá sestřička v plánu. Rychle jsem si oblékla první triko a džíny, co jsem viděla a vydala se za ní.

Yuko se zastavila v lese, celkem daleko od civilizace. Před ní tekla líná, křišťálově čistá řeka. Rozhlédla se kolem sebe a pak se na vodu...postavila?! Chvíli mi to hlava nebrala. Pak jsem si ale vzpomněla, že Yuko dokáže ovládat živly. Tak proč by nemohla chodit po vodě? Bedlivě jsem jí pozorovala. Pořád se otáčela mám směrem. Viděla mě snad? Blbost. Byla jsem tak dobře schovaná, že mě neměla šanci zahlédnout. I když být schovaná za keřem a mít červené tričko a fialové džíny není taky bůh ví co. Nehodlala jsem dál řešit, jestli mě viděla nebo ne. Zaměřila jsem se na její "magii". Kolem ní teď kroužily prameny vody. Vypadalo to nádherně. Dokázala ovládat každičkou kapičku. Záviděla jsem jí její schopnosti.

Yuko 

Celou dobu jsem věděla, že mě Grace sleduje. Původně jsem si chtěla jít zdřímnout na hřbitov, ale to by na ni asi moc dobrý dojem neudělalo. Rozhodla jsem se tedy otestovat, do jaké míry dokážu své schopnosti držet na uzdě. Došla jsem k nějaké řece a donutila vodu aby mě držela nad hladinou. Nenápadně jsem při tom pokukovala po sestře, jestli se s ní něco neděje. Nic. klečela za keřem a pozorovala mě. Přešla jsem tedy na něco (pro mě) obtížnějšího. Donutila jsem  každou kapičku, aby se řídila mou vůlí. Chvíli to trvalo, ale nakonec přece jen. Kolem mě začaly kroužit pramínky vody. Zase jsem se podívala na keř, za kterým se Grace schovávala. Pořád nic. Alespoň jsem věděla, že jí tohle neublížilo. U ostatních živlů jsem si už tak jistá nebyla. Voda je živel, který se ovládá nejlépe. Po něm je země pak vzduch a nakonec oheň. Tyto tři zbylé jsem radši vůbec nepoužívala. Nejenže byly náročné na ovládání pro mě a mou duši, mohlo by to způsobit i trvalé následky na duši Grace. Dobře jsem si uvědomovala, že mi do rukou byly vloženy možná ty nejnebezpečnější schopnosti, jaké tato legenda mohla přinést.