Twins

Umělkyně - 5. část

Yuko

Seděla jsem na hřbitově opřená zády o jeden z náhrobků a kreslila. Kupodivu se mi celkem dařilo. Kreslila jsem dva náhrobky před sebou a podařilo se mi zachytit i tři ptáky. Bohužel jsem v té tmě nerozeznala o jaký druh se jedná. Podívala jsem se na mobil. Za půl hodiny by sem měla dorazit Grace.  Právě jsem si něco uvědomila. Já jsem tu knížku nechala doma. Položila jsem svou kresbu na jeden s náhrobků a rozběhla se domů pro knihu.

Grace

Blížil se čas tajemného setkání na hřbitově. Vzala jsem si na sebe džíny a mikinu, a už už chtěla odejít, když jsem si všimla papírku na zemi. Zvedla jsem ho a přečetla.

Až půjdeš na místo setkání, nechoď dveřmi. Použij okno.

Yuko.

Povzdychla jsem si. ,,Ta holka prostě neumí zaklepat a slušně mi to říct do očí" postěžovala jsem si nahlas a otevřela okno. Vylezla jsem ven (jelikož máme obě pokoj v přízemí není tak těžké dostat se ven ) a nadechla se čerstvého vzduchu. Pak jsem se vydala směrem ke hřbitovu. 

Yuko už nedočkavě postávala před bránou. V rukou držela jakousi knihu. Došla jsem až k ní. ,,Jdeš pozdě" oznámila mi. Já jen kývla a ukázala na tu knihu. Pro změnu teď přikývla ona a ukázala za sebe. ,,My půjdem dovnitř?" Vykulila jsem oči. Zase jenom kývla a otevřela bránu. Šla přede mnou a vedla mě různými uličkami kolem náhrobků. Měla to tu perfektně zmapovaný. Asi tu chodila často. Zastavila se a já do ní vrazila. ,,Co je?!" Vyjekla jsem, ale ona si jen dala ukazováček na rty. Mělo to znamenat, že mám být zticha. Sedla si na jeden z náhrobků a já udělala to samé. Podala mi knihu, kterou celou tu dobu držela. ,,Legenda o mýtických dvojčatech - Kessidy a Sebastien" přečetla jsem nadpis a téměř okamžitě začala knihou listovat. Po chvilce jsem zvedla hlavu a podívala se sestře přímo do očí.

 ,,Kde jsi tu knížku vzala?"

,,V knihovně."

,,Nepamatuju si, že by tam něco takového bylo."

,,A hledala jsi v zakázaném archívu?"

,,Cože? Tys tu knihu ukradla ze zakázaného archívu?!"

,,Jasně že ne! Půjčila jsem si ji."

Tenhle rozhovor se začal ubírat špatným směrem. Nejdřív jsem nemohla uvěřit, že něco takového udělala, ale když jsem si četla některé poznámky, pochopila jsem. Knížka byla založená hlavně na schopnostech a jak je správně ovládat. Já svou schopnost používala jsem někdy a Yuko? U té ani nevím jaké schopnosti má. Užírala mě touha to zjistit. Zavřela jsem knihu a prostě se jí zeptala. ,,Jaké máš vlastně schopnosti?" Mlčela. Pak natáhla ruku a ve dlani se jí po chvíli objevila bublina tvořená z vody. Ruku pak sevřela v pěst a ta začala hořet. Ona se však nepopálila. Kolem její končetiny začal foukat silný vítr a oheň uhasil. Pak položila ruku na zem a v mezeře mezi palcem a ukazováčkem jí vyrostla nádherná květina. ,,Živly" vydechla jsem v úžasu. Kývla. Podala jsem jí knihu zpátky. ,,Můžu si jí někdy půjčit?" Zase přikývla, ale tentokrát se zmohla i na slovo. ,,Jo ale jen v mojí přítomnosti."  

Yuko

Svědomí jsem už měla klidnější. Sice jsem jí neřekla vše, vlastně jsem jí neřekla skoro nic a ani jsem díky té knize nemusela. Stála jsem u brány a pozorovala jak se Grace vzdaluje. Řekla jsem jí, že budu hned doma. Otočila jsem se a vydala se hledat náhrobek, na kterém jsem nechala svůj obrázek. Prošla jsem skoro půlku hřbitova, než jsem konečně našla to místo. Obrázek tam i s tužkou ležel na náhrobku nějaké rodiny. Popadla jsem své kreslící pomůcky a vydala se domů. Byla už dost velká tma, takže se mi povedlo o něco zakopnout a spadnout. Šíleně mě rozbolelo koleno, i přes to jsem se s tím nějak dobelhala domů. Vlezla jsem oknem dovnitř a rozsvítila. Koleno bylo celé od krve. ,,Sakra" zanadávala jsem a vydala se potichu do koupelny, kde jsem si koleno umyla a vydezinfikovala. Pak jsem ho obmotala obvazem a vrátila se do pokoje. Převlékla jsem se do tyrkysového pyžama s nápisem ,,YA SEA POR LO QUE" (ze španělského překladu ,,Buď tím čím jsi") a lehla si do postele. Pan spánek přišel okamžitě.