Twins

Nebezpečně blízko smrti - 7. část

Grace

Se zaujetím jsem sestru pozorovala. Její kousky s vodou mě uchvacovaly. ,,Proč vlastně nemám takové schopnosti i já?" Říkala jsem si v duchu. Před obličejem mi proletělo jakési peříčko a donutilo mě si kýchnout. Když jsem se pak podívala na Yuko, byla až po ramena ve vodě (ani jsem nevěděla, že tam tolik vody je). Naštvaně vylezla z vody a mířila přímo ke mě. Už už jsem se chystala zdrhnout, ale nebylo jak. Kolem mě z ničeho nic vyrostly velké ostnaté keře. ,,Ale notak, nikdo mi neřek, že hrajem hru ,, Kdo koho dřív zajme" postěžovala jsem si. ,,Ale já ještě nezačla" prohodila Yuko se strašidelným úšklebkem na tváři. Kolem mých nohou se začaly omotávat kořeny rostlin. Zastavily se až u pasu. ,,Vyhrála jsem" prohodila Yuko jen tak mimochodem. ,, To ti nedaruju" špitla jsem tak, ať to neslyší. Pomohla jsem si schopností a posbírala všechny šišky z okolí. Pak jsem je namířila na Yuko. Ona se ale v posledním momentě skácela k zemi a šišky jí prolétly nad hlavou. Liány oomotané kolem mého těla povolily a keře stojící okolo mě, zmizely. Vyběhla jsem za Yuko, která klečela na zemi. jednu ruku měla na obličeji a druhou kousek od srdce. Běžela jsem k ní a křičela její jméno. Po obličeji mi stékaly slzy. ,,Yuko, prosím odpověz." Klekla jsem si k ní. Ona z ničeho nic zvedla hlavu. ,,Dostaň mě domů." Kývla jsem a přehodila si její ruku přes ramena. Šly jsme (spíš já šla) dlouho. ,,Proč jen musela jít tak daleko" stěžovala jsem si. Hned co jsem uviděla vesnici, zrychlila jsem. Do domu jsem vletěla jako střela. Mířila jsem k pokoji od Yuko. Zamčeno. Kousla jsem se do rtu. Yuko mi připadala čím dál těžší. Vytáhla jsem si z vlasů sponku a odemkla. Sestru jsem položila na postel. Donesla jsem jí studený obklad na hlavu. Nekomunikovala se mnou. Usnula. Sedla jsem si k ní na stoličku a pozorovala jí, jak spí. ,,Co se vlastně stalo." Pořád jsem si přehrávala ten moment v hlavě. Měla jsem jisté tušení, co to mohlo způsobit, ale potřebovala jsem k tomu jistou ,,knihu". Porozhlédla jsem se po pokoji, ale nikde jen tak položená nebyla. Podívala jsem se do skříně, prohledala šuplíky, zase neúspěšně. ,,Jestli hledáš tu knihu, tak je pod postelí" ozvala se ochraptěle Yuko. Chtěla jsem něco namítnout, ale ona už knihu vyndala a podávala mi ji. ,,Nikam s ní nechoď" varovala mě sestra a otočila se na bok, směrem ke zdi. Nedočkavě jsem knihu otevřela a hledala cokoli o tom, jak se používají schopnosti a jaký to má dopad. Zaujala mě jedna zvláštní věta. ,,Když jeden z dvojčat používá schopnost, může se negativita této magie pomocí pouta dostat k druhému dvojčeti a způsobit mu újmu na zdraví."  Něco mi docvaklo. Když ona používala schopnosti, a já pak taky, mohly všechny negativa dopadnout na její duši. Podívala jsem se na spící Yuko a v duchu počítala, kolikrát jsem svou schopnost použila. Ani prsty na obou rukách i nohách mi nestačily. Yukiiny duše mohla být už tak poškozená, že jí ublíží skoro cokoli. A to vše jen kvůli mě a mému neuváženému používání mé schopnosti.

Vyměnila jsem sestře obklady a odešla z pokoje. Ještě před tím jsem knihu vrátila na patřičné místo. ,,Ještě před pár dny jsem jí vodila po terapeutech" pomyslela jsem si. ,,A teď? Teď je strachuju o její zdraví v úplně jiném úhlu." Sedla jsem si do kuchyně a jedla jablko. Po chvíli si ke mě přisedla máma. ,,Byla tady Charity a ptala se mě, kde jsi." Řekla máma a začala bušit nehty do stolu. ,,Byla jsem se projít s Yuko" řekla jsem na rovinu. Máma vykulila oči.,,A kde je Yuko teď?" Ukázala jsem na její pokoj. Máma se zvedla a vydala se tím směrem. To mě vyděsilo. ,,Nemůže jí přece takhle vidět" pomyslela jsem si a zavolala na mamku. ,,Totiž, ona chce být teď chvíli sama" plácla jsem první výmluvu co mě napadla. Máma kývla a nabrala směr lednička. Rychle jsem dojedla jablko a aniž by si toho všimla, zalezla jsem do dveří vedle mého pokoje. Ty jsem pak zevnitř zamkla (pro jistotu) a oknem přelezla do svého pokoje.