Prodavač kamenů

Závěrečná bonusová kapitola I. - Oheň

Poznámka autorky: Haú! Mám ji, mám první bonusovku! Dobře, když odbočím k tomu, co bych chtěla v této předmluvě říct, moc vám děkuji, že jste měli tu trpělivost a nyní to čtete. Tato bonusovka je svým významem v příběhu (svým nulovým významem v příběhu, nutno podotknout) vcelku složitá a zasloužila by si hrozně dlouhou předmluvu...a tak jsem se tentokrát rozhodla předmluvu zpracovat dialogovou formou. Snad se vám to bude líbit!

P.S.: Ness, tahle kapitola je věnována tobě. Ty víš proč. Protože jsi úžasná.

P.S.S.: A musím říct, že jsem to dopsala, zveřejnila a hned běžela od počítače, takže jsem si to po sobě vůbec nezkontrolovala, takže je klidně možné, že tam budou hrubky, enormní překlepy a myšlenky, které jsem zapomněla označit kurzívou. Omlouvám se a budu vděčná, když mě na to upozorníte v komentářích!

Oheň: Předmluva

„To myslíš jako vážně?!" Hnědovláska si přísně posunula brýle na nos a probodla druhou dívku pohrdavým pohledem.

Děvče tlumeně fňuklo. „Copak to nemůžeš pochopit...?" Ztrápeně se schoulila ještě víc a přitiskla si hlavu na kolena. „Bylo to tam důležité... Jinak by nám to nedávalo smysl, rozumíš? Navíc, vždyť je to krásné...oni dva prostě mají být spolu..."

Její mučitelka si odfrkla a nepřestávala obcházet kolem ní. „Klišé! K-l-i-š-é! Tak se tomu říká!"

„Ne..." zavrtěla hlavou bezmocně. „Zase si to pleteš. ,klišé' je věc nevelké umělecké hodnoty, kterou sráží to, jak často je opakovaná. ,kýč' je také nehodnotná věc, která ale ztratila na ceně tím, že překračuje hranice nevkusu. Zaměnila jsi to."

„To je jedno! Navíc, ty si to taky pleteš!" Středoškolačka už to nevydržela a vrhla se na zem tak rychle, až jí málem spadl klobouk. Jakmile se ocitla naproti ní, agresivně popadla identickou dívku za límec. „Tak to vyklop, Azíku, jak to hodláš vyřešit?!"

„A-Ale...já už to vyřešila...povídku jsem uzavřela a-"

„Kecy! Vždy čtenáři mají ještě otázky! Například, cos to tam ve Výbušninách naznačila o Adelaideině rodině? A jaký význam měl v Netvorově dilematu Deireanez s pistolí?"

„Vždyť ty to víš...sama jsi to vymyslela..."

„Jo, já jo! Ale čtenář nám do mozku nevidí!" Stejně je tam prázdno.

„Ale já už s tím nemůžu nic u-"

„Samozřejmě, že s tím můžeš něco udělat! Jednu otázku si vezmi – třeba ,Co by se stalo, kdyby Syorean odešla do světa mrtvých o pár minut dřív?', napiš o tom jednodílovku a pak to zveřejni jako bonusovku!"

„Ale...to by to muselo být alternativní a tak..." zadívala se k zemi. „A navíc, zítra je ta písemka z matiky a já se musím učit..."

„Kašli sakra na matiku! A nedělej neviňátko, sama sis to tak dlouho představovala...tak to čtenářům ukaž!"

„Dobře...ale vážně to bude jenom tak ,co by kdyby', protože mně se ten šťastný konec líbí."

Obě Azerethie vstaly a ta jedna se odšourala k notebooku.

„Takže ty to vážně uděláš? Super! A jak tu bonusovku pojmenuješ?"

Teď už se její druhé já tak chudáčkovsky netvářilo. V očích jí tančily sadistické jiskry. „Jak asi?"

Oslovená se jen uchechtla.