Please, don't hurt me again!

13.kapitola

Měsíce ubíhali jako splašené a mé břicho rostlo. Byla jsem šťastná, protože vše šlo podle plánu, dělala jsem, co se mi řeklo a mé těhotenství bylo v pořádku. Miminko v mém bříšku hezky rostlo a bylo zdravé.Každá kontrola u doktorky to dokazovala.

Dnes jsem byla v práci a roznášela oblečení po pultech. Dělala jsem jednoduché věci. Otec rozkázal,že se nesmím namáhat a já souhlasila. Nechtěla jsem nic zanedbat. A skládání a nošení oblečení bylo fajn. Obchod byl asi blok od studia, kde kluci nahrávali a zkoušeli. Takže jsem to měla blízko.

Těhotenství na mě šlo dost vidět. V pátém měsíci šlo dost vidět a já musela začít nosit oblečení pro budoucí maminky. Musím uznat, že si to dost užívám. Sice to má pár nevýhod,jako bolest zad nebo noh, protože nosím dítě, že...,ale jinak jsem se cítila šťastnější než dříve.A byla jsem s Harrym, který byl hodný a poctivý budoucí taťka. Staral se o mě a dělal vše, aby bylo dítě v pořádku.

Dodělala jsem svou práci a šla říct Marcii, že si skočím na oběd. Ta jen přikývla a vrátila se ke své práci. Vzala jsem si kabelku a vyšla z obchodu. Šla jsem chvíli a stála u studia. Vešla jsem dál a mávla na správce. Ten už mě znal jako své boty.

Nastoupila jsem do výtahu a jela do druhého patra. Vystoupila jsem a vešla do prvních dveří. Potichu jsem zavřela a sledovala Harryho, jak stál u mikrofonu v nahrávací místnosti a zpíval.

Sedla jsem si k Louimu, všimnul si mě a objal mě s úsměvem. Ostatní kluci si mě všimli a mávli na mě. Koukala jsem na svého přítele a žasla nad tím, jak to prožívá. Miloval hudbu. Pak se najednou podíval doprava a rozzářil se, když mě uviděl. Dozpíval svou část a vyšel z nahrávací místnosti.Šel rovnou ke mě. „Ahoj zlato." Kleknul si ke mě a políbil mě. Objala jsem ho a prsty zajela do jeho vlasů. Tak krásně voněl.

Odtáhnul se a pohladil mě po břiše. „Jak je?" zeptal se a pečlivě mě sledoval. „Fajn. Mám pauzu, nemáš hlad?" Pohladila jsem ho po tváři. „Jo, jako vlk. Kluci dáme si pauzu?" Pověděl ke klukům. „Jasně, stejně už máš vše dokončený." Mávnul na něj Zayn. „Skvělé.Tak můžem?" Kouknul na mě. „Jo, ale potřebuji na záchod."Pousmála jsem se. „Jasně." Zasmál se a dovedl mě k němu.

Vešla jsem do něj a rozsvítila si. Po chvíli jsem spokojeně spláchla a šla si mýt ruce.

A něco jsem uslyšela. „Kámo, je čím dál tím více krásnější. Těhotenství ji prospívá..." pověděl někdo. Poumála jsem se. Utřela jsem si ruce a odešla ze záchodu.

„Můžem."Řekla jsem. „Fajn." Harry vstanul a vzal mě za ruku. „Mějte se kluci." „Ty taky, čau kámo."

Usmála jsem se na ně a pak jsme odešli.

Sedli jsme si do blízké restaurace a objednali si.

„Tak už víš termín?" Promluvila jsem. „Jo, za tři týdny vyrážíme." Odpověděl a díval se do země. Turné. Blížilo se to. Až moc rychle.

„Fanynky budou šílet. Objedete mnoho zemí." „To jo.Já...chci, abys jela semnou." „Harry." Povzdychla jsem si.

Vím, že nejsem jediná, kterou to tížilo. Taky mě tu nechtěl nechávat a trápilo ho to. „Víš, že to nejde. Nemohu létat." „Můžeme to domluvit s doktorkou. Nemusíme létat. Můžeme jeta utobusem. To taky jde." „Už jsem zažila vaše turné, je to drsné...pro přítelkyně." „Ale já tě nechci opouštět, hlavně ne teď." Zhrouceně se mi podíval do očí. Ničilo mě to. Chytil mou ruku a druhou přiložil na břicho.

„Jen chci, abys tu byl, až budu rodit. Já to chápu, že to nejde." Pokrčila jsem rameny.

Přinesli nám jídlo. Tak jsme začali jíst, potichu a pomalu.

Jejich turné jsou drsné. Koncert každý den, ze dne na den v jiném státě, městě.

Dojedli jsme a to šílené napětí by se dalo krájet. Nevěděla jsem, co říct.

„Hm, co Niall a Lucy?" zeptala jsem se. „Super, Niall je fakt šťastný. Prospívá mu to." „Super."

Zaplatili jsme a Harry mě doprovodil do obchodu. „Co děláš zítra?Můžeme se jít podívat na dětské kočárky a nějaké oblečení." Zeptala jsem se. Vyloudil ze sebe úsměv.

To je ono. „Vlastně jdu ráno zkoušet, ale pak mám volno. Tak půjdem nakupovat. Ale nemáš náhodou už plno věcí pro miminko?" Podivil se a přitáhnul mě k sobě. Jemně mě objal, uvědomujíc si bříško mezi námi. „No a? Nikdy toho není dost." Usmála jsem se. Zasmál se. „Kdy se dozvíme jestli je to holčička nebo chlapeček?" zeptal se. „Asi příště.Proč, zajímá tě to?" Zazubila jsem se. „Tak jistě, ale kluci se ptali..., aby věděli, jestli ho budem učit rapovat nebo ji učit balet." „Och, to Vám nedovolím!"zasmála jsem se.

„To uvidíme." Usmál se a pak mě políbil. Objala jsem ho a užívala si tu chvilku.

O tři týdny později jsem pomáhala Harrymu balit. Házel si věci do kufru a já je skládala. Byla jsem potichu,vadilo mi, že odchází, ale nic jsem s ním dělat nemohla. Byla to jeho práce, kariéra, jeho koníček, který miloval. Chápala jsem to, ale přitom nenáviděla.

„Vem si ty košile, i ty trička, sluší ti..." řekla jsem a ukazovala mu je u skříně. Objal mě dlaní okolo pasu a líbnul mě na tvář. „Ale tobě sluší všechno." Dodala jsem.

„Ještě můžu zavolat, že ti není dobře a musím s tebou zůstat." Řekl po chvíli a hleděl na mě. „Co bych byla za přítelkyni, kdybych ti to dovolila?" zašeptala jsem.„Ta, která chce svýho přítele doma." „Ne, ta, která brání tvým snům." Odpověděla jsem.

Dobalili jsme a odjeli na letiště. Jakmile jsme uviděla ostatní kluky, jak se loučí se svými holkami, bylo mi dopláče. Samozřejmě jeli soukromým letadlem.

Odevzdali zavazadla a Harry se ke mě vrátil. „Za chvíli vzlétáme." Pověděl a objal mě. „Jo." Zabručela jsem a nadechla se jeho vůně. Schovala jsem hlavu do důlku jeho krku.

Po dlouhé chvíli jsme se odtáhla, slzy mi už proudem řičeli po tvářích. Momentálně mi to bylo jedno. Harrymu asi ne, stíral mi je. „Šššš, mysli na miminko."

Stres není dobrá věc pro zdraví dítěte. „Jo, dobře." Přikývla jsem. Chytila jsem ho za klopy kožený bundy a políbila ho. Poslední políbení než odjede.

Se zafučením se odtáhnul a pohladil mě po tváři.„Tak..." popotáhla jsem. „Tak se mi vrať." Naklonila jsem hlavu. Vím, že mi bude volat, jak jen to půjde, vím, že mě nepodvede, protože mě miluje, plně mu věřím, ale dálka je svině. Ušklíbla jsem se.

Jen jsem netušila, kdy ho uvidím.

Vrať se mi, prosím...

Kluci nastoupili do letadla a vzlétly. A byli pryč.