12.kapitola

194 10 1
                                    

Pár posledních dílů před koncem... :)

Harry se stěhuje ke Kiře, ale blíží se turné skupiny a Kiře se zdá, že i když se vše vyvíjí dobře, vždy něco brání jejich vztahu...



Protožebyla sobota, nemusela jsem do práce a byl to dokonalýden na stěhování. Vstala jsem dříve apřipravila se. Každou chvíli měl přijít Harrys jeho věcmi. Doufala jsem, že toho sebou nebude moc tahat.Dokáže mít velký šatník, většínež já...a to je proboha muž!

Zakouslajsem se do toustu s marmeládou a šla otevřít,když jsem uslyšela zvonek. Došla jsem ke dveřím, otevřelaa uviděla Hazzu s kufrem v ruce. „Ahoj." Řekla jsem.Usmál se a vlepil mi pusu. „Ahoj kotě, hm, sladký."Zamumlal a šel dál. Položil kufr a odešel dolů.

„Koliktoho máš?" zeptala jsem se a nakukovala na chodbu. „Hm,dost." Odpověděl a nesl další. „Nezavírej, jdeNiall a Lucy."

„Aha."Po pár sekundách jsem uviděla Nialla vláčetdva kufry a za ním Lucy, která taky něco nesla. „Tosi děláš srandu?!" křikla jsem na Harryho. Nechápavěse na mě podíval.

Niallvyšel schody a vkročil do bytu. „Ahoj, zlato...Harry ke mě! Lucyse má vláčet s tvými věcmi?!" Houklajsem na něj rozzuřeně. Vzala jsem ji to z rukou a hodila tojemu. Lucy se pousmála. „Není tvůj sluha!" okřiklajsem ho znova.

„Zlato,ale ona se nabídla." „Myslela jsem něco lehkýho!"Namítla Lucy. Nial položil kufry na zem a ohnul se v zádech.„Jsi neskutečný." Znovu jsem vrhla na Hazzu bodavýpohled. „Jsi v pohodě?" pohladila Nialla Lucy po zádech.Niall se narovnal a přikývnul. „Co tam máš? Cihly?"zeptal se kamaráda Niall. Harry se usmál. „Nevím,jestli bych mě odpovídat...nejste plnoletí." Zasmálse.

Nadzvedlajsem obočí. Mrknul na mě. „Hm, posaďte se." Řekla jsempáru vedle mě. Došla jsem k Harrymu, který miukusoval ze snídaně. „Fakt, co v tom máš?"zeptala jsem se. Pořád se culil a pokrčil rameny. Pak vzaljeden z kufrů a odešel do ložnice.

„Chceteněco k pití?" „Ne, díky. My stejně jdeme. Užmám něco naplanovanýho." Odpověděl Niall a chytilLucynu ruku. „To se ti hodí, když Hazza vypadnul z bejváku,co?" řekla jsem a usmála se. Niall jemně zrudnul azvednul obočí. „Nevím, o čem to mluvíš."Lucy se rozesmála. „Dostalas ho. A Kiro, je normální,když Harry chodí nahý? Díky Bohu se mi nikdynestalo, že by se tohle stalo, když jsem byla u nich, ale slyšelajsem o tom." Zeptala se. Tentokrát jsem se zasmálajá. „No, nestydí se za své tělo." Pokrčilajsem rameny. „Když jsme spolu bydleli, často se jen tak procházelnahý a já si zvykla. A víš, jako jehopřítelkyně jsi nestěžuji." Lucy se smíchempřikývla, na rozloučenou jsem je objala a pak oba odešli.

Odešlajsem za Harrym do ložnice, sednula jsem si na postel a sledovala ho.„Kde jsou?" zeptal se a zvednul obočí. „Odešli."„Skvělééé..." zazubil se, odhodil oblečení,které právě svíral v rukou a skočil ke měna postel. Vykřikla jsem se smíchem a objala ho okolo krku,když se přitisknul k mým rtům. Povalil mě na záda,jazykem se probrázdil do mých úst a dostal semezi má stehna. Sevřela jsem ho v sevření avnímala mé srdce, jak rychle bušilo a taky můj tep,který vzlétnul nahoru.

Podlouhém polibku pustil mé rty a políbil mě načelo. Podíval se do mých očí a prstem přejelpo mé tváři. „Jak se máš?" zeptal se. „Hm,řekla bych skvěle. A ty?" „Mám se úžasně. Jakse ti spalo v noci beze mě? Věřím, že to byla hrůza."Řekl a zasmál se. „Vlastně celkem dobře." Odpovědělajsem a uchechtla se. „Lžeš." „Víš, já sizvykla."

„Taksi odvykni. Teď budeš spát jenom semnou. Protože jsi máholka, má přítelkyně a má žena." Zabručela políbil mě na rty. „Nejsem tvá žena." Namítlajsem. Byla to pravda.

„Alebudeš. Naše dítě nemůže přijít do světa, kde sejeho taťka jmenuje jinak než jeho mamka. To by bylo fakt trapný.A já chci mít tak krásnou ženu, jako jsi ty."„Máš to promyšlený." Usmála jsem se.

Opravdusi mě vezme? Jen, aby to neskončilo, jak minule.

„Opravduto chceš? Pamatuješ, jak to dopadlo posledně?" Připoměla jsemmu. Nechtěla jsem mu ublížit, ale bylo to tak. Trpce seusmál. „Jo, pamatuju." Zašeptal.

Pohladilajsem ho po tváři a bříšky prstů přejela po jehospodním rtu. „Jen nechci, aby jsme si prošli tímsamým, podruhé." Vysvětlila jsem. Po tvářimi nečekala sjela slza. Chytil ji a smáznul. „To tyhormony." Ušklíbla jsem se.

„Teďjsem si už jistý, co chci." Řekl vážně. „Aznovu to nepokazím."



Dovečera bylo dobaleno, Harry zabral více místa nežminule. Má štěstí, že nemám tolik věcí.Jinak by byla potřeba nová skříň.

Udělalajsem večeři a najedli jsme se v obýváku u telky.

„JakVám to jde ve studiu?" zeptala jsem se po večeři. Moc mi opráci nevyprávěl, tak jsem využila situace. Držel měza ruku, přitáhnul si ji k ústům a políbil.„Jde to." Odpověděl. „Více toho nemáš? Vždyckyjsi plný slov, nevíš, co máš říctdříve." Usmála jsem se na něj. Zasmál se.„Zayn chodí s Perrie. Vypadá to vážně."„Četla jsem o nich." Přikývla jsem. „Brzy vydámenové album, blíží se turné." Dodal pochvíli.

Jo,je to tedy. Je krásné chodit se zpěvákem, alestinná stránka je, že často jezdí koncertovata vy s ním nejste. Teď jsem s Harrym určitýčas nebyla, takže mi nedošlo, že se vrátí časy,kdy cestoval do jiných zemí, těšil svéfanoušky a zpíval jim. A já byla v jinézemi a čekala na něj.

Byloto mučivé, ničivé.

Aaž se nám narodí dítě. Bude to jiné?Změní se tím něco? Nebo budu s miminkem čekatna jeho tatínka?

„Toje skvělé." Zalhala jsem. „Nejsi dobrá lhářka."Prokouknul mě.

Přálajsem mu všechen ten úspěch, ale někdy to bylo těžké.„To je blbý."

„Vždyťneodcházím." Zasmál se, když se mi po tvářirozlily slzy. Objal mě.

Blbýhormony! „No, ták." Tiskla jsem se mu k hrudi aotírala si mokré tváře do jeho trička. „Kdyžjá tě tolik miluji." Šeptala jsem. Políbil mě dovlasů a odtáhnul se. Chytil mou tvář, podívalse do mých slzami mokrých očí a něžně seotřel o mé rty.

„Budešjezdit semnou. Chci tě mít u sebe." „Za pár měsícůnebudu moct. S břichem." Dodám. Pokud chci, aby plodbyl v pořádku, cestování není mocbezpečné. K tomu jsem se setkala s potratem dřívea ten další by mě zničil.

Jense na mě díval. Nakonec si povzdechnul a posadil se zpětvedle mne. Nikdo z nás nic neříkal.

Bylijsme spolu, ale jako by ne...

Milujemese, ale víme, že to nestačí? Že vždycky bude něco,co nám bude bránit?

Jánevím, ale trochu mi to tak připadá. 



Please, don't hurt me again!Kde žijí příběhy. Začni objevovat