Please, don't hurt me again!

10.kapitola

10.kapitola

Byla jsem ztracena, pohlcena a jednoduše jeho.

Ta slova mi procházela myslí....Jeho.

Stále mě držel v náruči a líbal. Netušila jsem, co mám dělat. Na jednu stranu se mi líbilo, že po mě tolik toužil, právě mě líbal a nechtěl přestat. Jenže...co když jednou přestane po mě toužit?

Bojím se, že jednou odejde a já zůstanu sama...s dítětem.

Proč by odcházel? To je tedy otázka...

Ale když mě nechal na pospas u oltáře, taky jsem netušila, proč.

Silnými dlaněmi mi přejel po bocích a pustil mé rty. Zhluboka jsme se nadechovali. Oči jsem měla přivřené a stále se vzpamatovávala z toho líbacího zážitku.

„Prosím, neodmítej mě." poprosil. Prsty jsem si zakryla obličej.

„NECH TOHO!" Vzhlédla jsem po chvíli. „Už mě to nebaví, jak mě pořád přemlouváš...nech mě dýchat! Zavolám ti kvůli kontrole, prozatím mi dej pokoj." Znělo to chladně, ale bolelo mě to.

Musím přemýšlet, musím dýchat...odešla jsem ze záchodu. Došla jsem ke stolu, kde seděl Niall a Lucy. „Omluvte mě, ale musím už jít." Řekla jsem. Niall přikývnul. „Dobře, ale nesníš něco? Přinesli Vám jídlo." Pověděl starostlivě. Usmála jsem se na něj. „Lucy, drž se ho." Mrkla jsem na ni. „Dám si něco v práci, dík." Líbla jsem ho na tvář a odcházela.

„Kde je?!" uslyšela jsem ještě zevnitř a proběhla uličkou. Koupila jsem si něco k jídlu a vrátila se do obchodu. Sedla jsem si do šatny a potichu snědla, co jsem si koupila. Vůbec jsem nevnímala chuť jídla, což normálně dělám.

Dojedla jsem a vrátila se ke své práci. Čekala jsem, kdy sem Harry naběhne, ale během odpoledne nepřišel. Ulevilo se mi. Možná mi opravdu dá čas.

Rozloučila jsem se s Marcii a šla domů.

V hlavě jsem měla jen jeho. A bylo to těžké, protože ho miluji, ale když jsem s ním, když mě drží v náruči, myslím na to, kdy mě opustí, kdy mě zradí...

Protože, když to udělal jednou, proč by to nezopakoval?

Otevřela jsem dveře bytu a vstoupila do něj. Byl tak tichý. Představila jsem si, jaké to bude, až jednou vstoupím do bytu a uslyším dětský chichot, běhání a smích mého manžela. Hruď se mi sevřela bolestí.

Odložila jsem kabelku a vypadl mi z ní mobil. Podívala jsem se na něj a uviděla zprávu. Měla jsem vypnutý zvuk, takže mi nedošlo, že by mi někdo mohl psát.

A psal mi Harry. „VÍM, ŽE SE ZLOBÍŠ. VÍM, ŽE TĚ TLAČÍM DO NĚČEHO, CO NECHCEŠ. VÍM, ŽE SE BOJÍŠ. I KDYŽ TO TAK NEVYPADÁ, VIDÍM TI DO HLAVY A TEN POPLACH JE RUDOU BARVOU. NEMUSÍŠ SE BÁT, JÁ UŽ TĚ NIKDY NEZKLAMU..., PROTOŽE TĚ MILUJI A UDĚLÁM PRO TEBE VŠECHNO. H."

Slzy se mi tlačili do očí a já odepsala. „TAK MI DEJ ČAS, PROSÍM...K."

Zapnula jsem rádio a dala vařit na čaj. Vytáhla jsem nějaké potraviny a začala si dělat večeři. Kručelo mi v žaludku. Prsty jsem si projela vlasy a uslyšela pípnutí telefonu.

„UDĚLÁM PRO TEBE VŠECHNO. H." Odepsal.

Zavřela jsem oči a znovu otevřela. Musela jsem hodně přemýšlet, ale už mě nebavilo řešit jedno a to samé.

Poté, co jsem si připravila večeři, jsem si sedla k televizi a najedla se.

Kolem osmé jsem si dala vanu a později zalezla do postele. Usnula jsem v momentě.