Please, don't hurt me again!

5.kapitola

Usínala jsem vedle něj, tiskla jsem v ruce jeho dlaň a opírala se hlavou o jeho rameno. Vnímala jsem jeho pohled, jeho dlaň, která se dotýkala mých vlasů, jeho vůni, která se stávala mou drogou. Usla jsem lehce a zdál se mi sen. Žádná noční můra.

Sen o nás dvou. Byl tak živý, že jsem se probudila a vytřeštila oči.

Uklidnila jsem se a usmála se. Stále tady byl, držel mě v náruči a hlavu měl zabořenou v onbí mého krku. Začala jsem se prsty prohrabovat v jeho vlasech, se zabručením se po chvíli probudil a trochu se odtáhnul, aby se na mě podíval. Když uviděl můj spokojený obličej, sladce se pousmál. „Vyspala ses?“ zeptal se. „Do růžova. Co ty, princi?“

Měla jsem až moc dobrou náladu. „Do fialova.“ Olíznul si rty. „Jsi dlouho vzhůru?“ Zavrtěla jsem hlavou. „Jen chvíli.“ Přikývnul. „Ono se i spí do fialova?“ zeptala jsem se.

„Jo, holky spí do růžova a kluci do fialova. To neznáš?“ Ruku mě položenou na mém boku. „Ne.“ „No, teď to víš, krásko.“ Natáhnul se ke mě a bez váhání mě políbil. Trochu mě to překvapilo. Poddala jsem se tomu, když mé srdce tlouklo jako o závod, a užívala si jeho hebké rty. Objala jsem ho a polibek prodloužila. Jazykem jsem pronikla do jeho úst a přidala na vášnivosti. Dlaní zklouznul na můj zadek, stisknul ho a jeho tělo se hlásilo k životu.

„Mám takovou chuť tě pomilovat.“ Zavrněl mi do ucha.

Sakra, on taky? „Nevím, jestli je to dobrý nápad...“ zamumlala jsem. „Ublíží to dítěti? Nebo to nechceš?“ Zadíval se mi, se zájmem, do očí. Tisknul se ke mě, uvelebil se mezi mými stehny. Tvrdým penisem se tisknul k mému jádru a rozpaloval mě. Zkousla jsem si ret. „Nevím, jestli si to zasloužíš. Dost si zlobil.“ Namítla jsem.

Měl na sobě jen trenky. Hm, kdy si sundal kalhoty? „Takže mě chceš za mé činy potrestat?“ zeptal se, zvednul jedno obočí a pousmál se. „Asi bych měla, i když vypadáš velmi chutně.“ Pokrčila jsem rameny. Dlaně jsem položila na jeho hruď.

„Nechceš si vymyslet jiný trest? Protože chci s tebou udělat pár zajímavých věcí.“ Naklonil se a zašeptal mi pár vět do ucha. Po pár sekundách jsem se zajíkla. „Opravdu?“ zamumlala jsem. „Jo, ale jestli nechceš. Je to škoda, protože já chci být v tobě, tak moc, lásko.“ Něžně políbil mé tváře. „Děláš to schválně. Styď se.“ Řekla jsem.

„Tak dobře.“ Zvednul se a chystal se odejít z postele. „Nechoď“ Řekla jsem zoufale.

Mě přece také chybí jeho dotyky. On sám mi tolik chybí.

I když jsem si ho zákazala. Nemůžu ho odmítnout. Nemůžu odmítnout Harryho a jeho rozkoš. „Co jsi řekla?“ Zazubil se.

„Aby ses ke mě přitulil, Hazzo. Dělej!“ přikázala jsem mu. Vítězně se usmál a udělal, co jsem mu nakázala. „Tak přísná, to se mi líbí.“ Zašeptal, než mě začal líbat.

Za hodinu a půl jsem vycházela ze své ložnice, okoupaná a zabalená v županu. „Je dost, žes odtamtud vypadla.“ Harry se ušklíbnul, seskočil z barové židle a došel ke mě. Jako správný milenec mě chytil za boky a políbil. „Taky si mi dal dost zabrat, víš?“ Mrkla jsem na něj a šla k ledničce. „Mám hlad jako vlk. A sním to než mi začnou ranní nevolnosti nebo-li celodenní nevolnosti.“ Ušklíbla jsem se.

„Zvládáš to?“ zeptal se. „Ale jo, dá se to. I když je to fakt nápor, pořád běhat na záchod a házet šavle.“ Pokrčila jsem rameny. Netvářil se moc sladce.

Zasmála jsem se. „Taky chceš být těhotný, co?“ „Obdivuji tě, vážně.“ Řekl vážně. „Něco ti udělám, sedej, kotě.“ „Nechodíme spolu. Je to divný, že se tak chováme.“ Řekla jsem. „Můžeme spolu znovu chodit. Stačí říct. Miluji tě a ty to víš. Všechno bude pak lepší.“ Podíval se na mě.

Jenže stále jsem se cítila ublížená. Protože mi ublížil a důvěra mezi námi byla pryč. Zničil ji. Není to tak lehké. Nemůže být.

Chci, aby cítil, co já. Chci, aby to pro něj nebylo ta lehké.

Jako, že přijde, omluví se a všechno bude fajn.

Zatímco mi dělal omeletu, sledovala jsem ho, jak lehce se pohybuje po mém bytě. Zná tu snad každý kout. Vysypal pečivo do misky, dal ho přede mne a po chvíli omeletu na talíři. Přidal vidličku a popřál mi dobrou chuť.

„Nebudeš mě sledovat, že?“ „Jedl jsem.“ Pokrčil rameny. „To si stihnul?“ Podivila jsem se. „Měl jsem hlad.“ „Ty máš pořád hlad a máš postavu jako modelka.“ Ušklíbla jsem se na něj. „No, dovol. Co je na tom, že si držím linii?“ Mrknul na mě a já se usmála. Přisednul si ke mě a uždiboval mi z omelety.

Hodný kluk.

Pomalu jsem jedla, dávala si pozor, abych neprobudila mou „kamarádku nevolnost“ a užívala si pohled na Hazzu. Bylo mi s ním krásně. Přesto jsem chtěla vztyčit hranice mezi námi.

Nesmí si myslet, že mě jen tak dostane znovu zpět. Jen ať bojuje.

Ale bude to těžké. Těžko mu odolávám.

„Skoro nejíš.“ Pokáral mě. Zamrkala jsem a zahleděla se do jeho tváře. Vzal vidličku, nabral kus snídaně a přiložil mi ji k ústům. Otevřela jsem pusu a dovolila mu mě krmit.

Když jsem po chvíli poctivě dojedla, očistil mě a usmál se. „Hodná holka.“ Řekl.

„Jsi k sežrání.“ Pověděla jsem. Nakrabatil obočí. „Nezkoušej to na mě. Moc dobře vím, že pod tím županem nic nemáš a já nemám čas, abych pečlivě prozkoumal tvé krásné tělo. Bohužel mě tlačí čas.“ Znovu jsem zamrkala. „Já tě nebalila.“

„Ale já tě chci znovu, ale čeká mě seřvání od kluků, kde se flákám.“ Přitáhnul si mě do náruče a nečekaně políbil. Zabručel jsem a objala ho okolo krku. Prsty jsem vjela do jeho vlasů a hýčkala se jeho rty. „Flákáš se semnou, matkou tvých dětí...to jim řekni a věřím, že nebudou mít slov.“ Pousmála jsem se. „Krásná a chytrá. Velmi nebezpečná kombinace.“ Usmál se sladce. „Tak pozor na mě!“ Mrkla jsem na něj.