8. Kapitola

1.9K 174 7
                                    

Z pohledu NamJoona:
Vzbudil jsem se kolem šesté ráno v objetí s Jinem. Bylo to dokonalé, je opravdu nádherné probudit se vedle něj. Opatrně jsem z něj sundal ruku, abych ho nevzbudil a šel jsem k sobě, i když nerad. Potřeboval jsem si promluvit s Yoongim, o tom co se stalo, ale netušil jsem co mu říct. Něco ve stylu 'Ahoj, no víš to, jak jsem tě ošukal. No chtělo by to, abychom si ujasnili co mezi námi teď je.' Takového rozhovoru jsem nás chtěl ušetřit. Vlastně jsem vůbec netušil, jak se k němu zachovat.

Po tom co jsem asi půl hodiny přecházel po pokoji sem a tam, jsem se rozhodl pro teplou sprchu. Vešel jsem do koupelny a přetáhl si tričko přes hlavu. Při pohledu na odraz v zrcadle jsem se zarazil. Moje ramena a záda byla pokryta škrábancema a občas jsem zahlédl i kousanec.

No Yoongi se tedy, ale umí vyřadit. Shodil jsem ze sebe i zbytek oblečení a vlezl si do sprchy. Po zapnutí jsem musel chvíli počkat, než se voda ohřála a já si jí mohl pořádně užít. I přes správnou teplotu jsem se nemohl pořádně uvolnit a furt myslel na ty dva.

Po sprše a raní hygieně jsem se vrátil do pokoje a trochu ho poklidil. No vlastně jsem si převlékl postel a sesbíral to oblečení, co se furt válelo po zemi.

Yoongi tu měl ještě svoje tepláky a tak jsem se za ním vydal a zabušil mu na dveře. U dveří byla stále pizza a já pochyboval, že se jí dotkl. Znovu jsem mu zabušil na dveře. Proč všechny baví mě ignorovat, když jim klepu na dveře. „Sugo už kruci otevři." Zavrčel jsem a dál do dveří bušil.

Dveře se nakonec otevřely a v nich si rozespalý Yoongi protíral očka. „Hm.. co je?" Když si uvědomil, kdo mu narušil spánek, usmál se. „Co se takhle přestat zamykat?" Hodil jsem po něm kalhoty a měl jsem se k odchodu. „Počkej my.. jsme.. jsme v pohodě?" Chytl mě pevně za ruku. „No myslím..." Přerušilo mě otevření vedlejších dveří.

„Ale no tak Kookie, sám to tak nechceš." Smál se Tae. „Vypadni odsud a znovu to nezkoušej." Našpulil pusinku Kook. Taemu se ještě víc rozšířil úsměv a přitáhl si Kooka do medvědího obětí.

S Yoongim jsme jen vykuleně na ty dva koukali a pak se rozesmáli na celé kolo, já vždy říkal, že u těch dvou tuším něco nekalého. Teprve teď si nás všimli a odstoupili od sebe. Kookie se jen uraženě zatvářil a zabouchl se v pokoji. Tae se i s úsměvem vydal směr kuchyň.

„No tak si asi promluvíme později." Nejistě se usmál a čekal na odpověď. „D-dobře." Rozešli jsme se za Taem. V jídelně už si všichni vychutnávali snídani až na Kooka, který nejspíš trucuje v pokoji.

Jin zvedl pohled od svého jídla a zamyšleně se podíval na Yoongiho. A je to tu zase, musím to z nich co nejdřív dostat. „Sedněte si, donesu vám jídlo." Zvedl se od stolu Jin. S Yoongim jsme se na sebe podívali, on pokýval hlavou ke stolu a oba jsme si sedli. Když Jin donesl talíře s jídlem a pokládal nám to na stůl, Yoongi zvedl ruku k jeho obličeji a přejel mu po stále napuchlé tváři. „Tak to bude problém, když máme focení." Zavrčel Suga. „Jine co se ti stalo?" Řekl vyděšeně Hobi, když si toho všiml. „ No.. ono víte.." Yoongiho žvatlání přerušil Jin. „Jsem prostě nešikovnej." Podrbal se na zátylku a nevinně se usmál. Za to Yoongi překvapeně vykulil oči.

Že by mu to udělal on? Ne to není možné, on by neublížil snad ani mouše. Nedokážu si představit, jak by Jinovi napálil takovou ránu a hlavně kvůli čemu by to udělal?

„Až to sníte, jděte se převlíknout a nezapomeňte vzbudit Kooka. Odjez je za půl hodiny." Rozkázal Jin, když byl na cestě do pokoje. Hodil jsem do sebe snídani a šel se připravit na dnešní program. Focení. Nikdy jsem ho nějak nezbožňoval, ale nevadilo mi, na rozdíl od tance.

×××

Víte jak nezáživné je pózovat sám před foťákem. Je to opravdu nuda, hlavně když ani pořádně nevíte, jak se tvářit.

Když po nějaké době konečně přišlo společné focení, už jsem z toho byl na nervy a k tomu se Jimin začal sápat po Jinovi. Co si to děcko myslí? Nikdy jsem neměl větší chuť na někoho řvát nebo ho praštit. Byl na něm tak nalepený, že se dotýkal i mě, když jsem stál vedle Jina.

Bože od kdy jsem tak žárliví? No vypadalo to, že nejsem jediný, i Kook který stál vedle mě, se netvářil moc nadšeně.

Najednou blesky z foťáku přestaly a fotograf se na nás naštvaně podíval. „Chápu, že vás to po 68 minutách už nebaví, ale mohli byste se přestat tvářit, jako že radši skočíte z okna, než tu dalších 5 minut pózovat. Vaše pocity se dají pochopit, ale ty fotky pak stojí za velký kuloví!" Všechny nás, ne zrovna vřelým pohledem, přejel a dál se začal věnovat tomu blbému přístroji. Podíval jsem se na kluky vedle Kooka a ty měli tak 'nadšený' výraz, že jsem se fotografovi ani nedivil.

Další fotky už proběhly bez dalších nasupených pohledů a po další skoro hodině jsme mohli jet do dormu. Všichni se nacpali do auta a s úlevou si vydechli.

„To bylo děsný." Zabručel jsem. „Mě to docela bavilo." Zaculil se Jimin. Propichoval jsem ho nenávistným pohledem, no vlastně jsem nebyl jediný. Yoongi měl podobný výraz jako já a i ostatní se na něj ne moc příjemně podívali.

Jin si dal ruku před pusu a začal se potichu smát. V tom se všechny pohledy stočily k němu. „Se omlouvám, ale ty vaše výrazy. To prostě nejde." Snažil se v klidu promluvit. Moc mu to ale nešlo. „No zase tak hrozný nebylo. Zítra nic nemáme tak si večer můžeme udělat zábavný večer. S tím každý souhlasil, opřel se do sedačky a těšil se domů.

A co když tě miluji?Kde žijí příběhy. Začni objevovat