Bodyguard-|HS|

17. Poslední Rozloučení

Nakonec jsem si nasadila černé lodičky a podívala jsem se na sebe do zrcadla. Vlasy zapletené do pletýnky kolem hlavy.

Až moc skvěle padnoucí šaty obtahovaly moji štíhlou postavu a vysoké podpatky mě zvětšovaly asi o sedm centimetrů.

Kritickým pohledem jsem se sjela ještě jednou a rty jsem přetřela jemně broskvovou rťenkou, skoro na mých rtech nešla vidět.

V zrcadle za sebou jsem uviděla stát Harryho v černé košili a černých kalhotách. ,,Můžeme?" Zeptal se opatrně a já jsem přikývla.

Ze stolečku jsem vzala malé psaníčko s mými věcmi a spolu s Harrym jsem vyšla z pokoje.

Když jsem nejistě zastavila u schodů, nabídl mi rámě a já jsem ho přijmula. S jeho pomocí jsem sešla dolů bez pádu a tak to pokračovalo až k autu.

Sedla jsem si na místo spolujezdce a připoutala jsem se, Harry udělal to samé a klidně vyjel z příjezdové cesty na čtyř- proudou silnici.

Jeli jsme směrem k jednomu z hřbitovů, které se nacházejí v Queensu. Tátovi jsem zajistila pěkný a soukromý pohřeb. Budu tam já, Harry, Maria a naše blízká rodina, což zahrnuje tetu Cathy a strýce Charlese oba z tátovy strany.

Mám ještě dvě sestřenice dvojčata Sashu a Lily ale ty jsem na pohřeb raději nezvala, přeci jen jim je sedm let.

Jeho rodiče už jsou oba po smrti ale znala sem je jako malá střapatá holka .

Z máminy strany jsem pozvala jen babičku s dědou a jejího staršího bratra Johna.

Čím blíž jsme se blížili k místu konání pohřbu, tím víc se mi stahoval žaludek. Od rána jsem nic nejedla a vypila jsem jen jeden hrnek čaje.

Nervózně jsem mačkala spodní lem mých šatů a kousala jsem si spodní ret. ,,To zvládneš, neboj." Řekl Harry uklidňujicím hlasem ale moc mi to nepomohlo, v této chvíly ne.

Pomalu jsme začaly zastavovat a já jsem myslela že bouchnu napětím a tlakem. Před železnou bránou hřbitova již stálo jedno auto, které jsem poznávala. Stromy natahovaly své dlouhé větve přímo dolů k zemi a ptáci cvrlikali ale jinak než obvykle.

Obloha byla částečně zatažená a sem tam prosvitlo sluníčko. Vystoupila jsem z auta a Harry mě následoval. Mířila jsem k bráně a uviděla jsem známé tváře.

Teta Cathy a strejda Charles už byli tady a čekali na zbytek pozvaných. Blížila jsem se k nim a teta Cathy už mi běžela naproti.

Sevřela mě v obětí a já jsem jí ho opětovala. Přece jen to byla tátova sestra a měli spolu velice dobrý vztah.

,,Layle zlatíčko, je mi to tak líto, je to hrozné." Vzlykala potichu a já s ní. ,,Já vím teto." Zašeptala jsem a ještě víc jsem ji stiskla. ,,My to spolu zvládnem, neboj, Christian by si to přál, přál by si aby jsme byly silné a zvládly to." Řekla roztřeseným hlasem a odtáhla se ode mě.

Makeup na sobě neměla a vlasy měla jako vždy perfektně zafixované do tmavě hnědého mikáda. Starostlivé i usměvavé vrásky se jí táhly po liniích celého obličeje ale i tak zůstával její vzhled mladý.

Černé pouzrdové šaty zvýrazňovaly její postavu, kterou jsem zdědila po ní. Taktéž měla černé podpatky akorát o několik centimetrů vyšší než jsem měla já.

Za ní jsem uviděla strýce Charlese s utrápeným úsměvem, který se mu odrážel v očích. S tátou si dost rozumněl a vždy nám pořádali velké táboráky u nás na zahradě, když se u nás sešla celá rodina. Byl strašně fajn a já jsem si ho neskutečně oblíbila.