1.

6K 261 1
                                    

Už jsou to dva měsíce od toho, co mě unesli.A dva měsíce od toho, kdy mi zabili mámu.

Je pátek a já sedím na mé posteli, stále ve stejném pokoji, stále ve stejném domě. Dívám se do prázdna před sebou, teda spíš na vínově červenou zeď. Pořád přemýšlím o tom samém dokola.

Chlad, špína, vlhkost zdí a taky nepopsatelný chtíč zemřít.

To jsem pociťovala v té ohavné místnosti, kam mě šoupli ti dva chlápci. Bili mě tam, znásilňovali a vyhrožovali. Proto teď chodím k psychologovi. A právě dnes tam nemusím, je totiž pátek a pan Morris, můj psycholog, si vzal volno.

,,Slečno Laylo, váš otec chce s vámi mluvit, máte přijít do jeho kanceláře." Do pokoje vstoupí naše hospodyně Maria a oznámí mi to. Letmo jsem přikývla a ona zase odešla. Po chvilce jsem se zvedla z postele a vyšla na chodbu. Přišla jsem ke dveřím otcovy pracovny a zvedla ruku, že zaklepu. Chvíli jsem tam stála s rukou napřaženou ke dveřím a potom jsem lehce zaklepala.

,,Dále." Ozval se tlumeně hlas otce přes dveře a já otevřela. Došla jsem až k jeho stolu a posadila se na jedno z kožených křesílek, které tam stálo.

Za ty dva měsíce co jsem ho neviděla se ani trochu nezměnil. Tmavé vlasy byly na některých místech šedivé, chladné modré oči, které jsem po něm zdědil, se na mě dívaly jemně ale ne s takovou láskou, kterou mi dávala máma. Trošku tmavší pleť měla sem tam vrásky a rty byly stejně plné, jako ty moje.

,,Ahoj Laylo, jak ses vyspala?" Zeptal se a já na něj krátce pohlédla. ,,Dobře." Hlesla jsem a zaryla pohled do země. ,,No, nebudu to protahovat, mám pro tebe jednu novinku." Koukla jsem se na něho, aby pokračoval. Založil si ruce před sebou a nadechl se.

,,Najal jsem ti bodyguarda." Řekl a podíval se na mě. Chvíli jsem na něj hleděla, jestli to myslí vážně, když se jeho přísný pohled nezměnil, začala jsem panikařit. ,,Cože??" Vyhrkla jsem. ,,Přesně tak, najal jsem ti bodyguarda pro tvoji ochranu. Je to špičkový výběr, nic lepšího se nenajde a ty," Ukázal na mě prstem. ,, Musíš být v bezpečí, už nedovolím, aby ti někdo ublížil." Hluboce jsem vydechla.

,,Ale tak přijdu o všechno soukromí." Naléhala jsem, ale on jen záporně zavrtěl hlavou. ,,Chceš snad, aby se opakovalo to, co se stalo? Nesmím dopustit, aby se to stalo znovu, pochop mě Laylo ." Podíval se na své drahé hodinky.,,Za chvíli by měl přijít." Hlavně, že mě tady chápe každý.

Celých pět minut jsme seděli v tichosti než se ukázala Maria.,,Pane, je tu pan Styles a chce s vámi mluvit." Otec přikývl a řekl ať ho pošle sem. Vážně jsem si myslela že to bude dvoutunová gorila, která nemá ani špetku citu pro to, co mu stojí před cestou a že bude umět karate. Ale očividně jsem se zmýlila.

Z mých myšlenek mě vytrhlo zaklepání na dvěře. ,,Pojďte dál." Vyslovil táta a opřel se lokty o desku velkého dubového stolu.

Fajn, přiznávám že do místnosti nevstoupila dvoutunová gorila, která vypadala že umí karate, ale namísto toho vstoupil do místnosti mladší vysoký kluk? Jako vážně? Vždyť mu je beztak stejně, jako mě . Pohlédla jsem na otce s otázkou v očích jestli si ze mě dělá srandu, očividně nedělal.,,Dobrý den pane Archere." Pozdravil a přitom mě překvapil svým hlubokým chraplákem.

,,Dobrý den pane Stylesi posaďte se, prosím." Pobídl ho táta a pokynul rukou ke křeslu po mé levé ruce. Teprve teď jsem si ho pořádně prohlédla, když mu otec začal něco vysvětlovat.

Černé uplé kalhoty, taktéž černá košile s dlouhými rukávy, ukazovaly na jeho vypracované tělo. Neposedné hnědé, kudrnaté vlasy byly zkrocené tmavě modrým šátkem a jeho smaragdově zelené oči bedlivě pozorovali mého otce při každém slovu, které vypustil z úst. Musím říct že vypadal vážně dobře.

Bodyguard-|HS|Kde žijí příběhy. Začni objevovat