Victim || Larry ✔

3.

Flashback:

"Halóoo!" pokojem se rozlehl žalostný křik. Mladík se pohodlněji usadil a nejradši by se rozhlédl okolo, kdyby na hlavě neměl něco, co mu zaclánělo ve výhledu a děsně to smrdělo. Ruce i nohy byly pevně svázané tvrým lanem.

"Prosím! Je tu někdo?" mladík se klepal zimou a mermomocí se snažil vzpomenout, jak se sem dostal, ale nic. Měl prázdno. 

"Prosím?" zavzlykal. Zavřel oči a nohy si přitáhl k tělu. Nemohl nic dělat a proto jen tiše brečel a doufal, že je to jen sen. Děsivý sen.

"Nebul!" někdo otevřel dveře od pokoje, ve kterým mladík plakal. Na studenou podlahu dopadl klapot podpatek, jak se vyšší muž přibližoval k mladíkovi. Z mladíka byl stažen pytel a hozen na druhou stranu místnosti.

"C-co mi chcete?" zašeptal mladík a radši se vyhýbal přímému pohledu na muže před ním.

"Chci tě zabít." řekl onen muž prostě a vytáhl mladíka na nohy a mladík jakoby se na povel rozbrečel. Bál se smrti a všeho co se jí týká. Teď přijde část smlouvání. Pomyslel si muž.

"Prosím ne. Ne. Ne. Ne. Jsem příliš mladý a moji rodiče by... prosím já ne... Prosím pusťte mě, nikomu to neřeknu. Prosím jen, klidně vám zaplatím, moje rodina je bohatá." lhal mladík, ale muž to předem věděl, věděl o tomto mladíku dost.

"Ticho." zavelel a chytil ho za vlasy. Mladík se na povel ztišil a se slzama v očích sledoval zelené smaragdy, jak skenovaly jeho obličej. "Jméno?" zeptal se, i když už ho znal.

"Jake." zašeptal mladík tiše. Bál se a to hodně, už věděl, že tento muž nevyjednává.

"Dobře, Jaku. Moje jméno ti říkat nebudu, ale můžeš mi říkat Henry." Muž , který chtěl být nazván Henry se blaženě usmál, když Jake přikývl, čekaje na to co se bude dít dál.

"Ten kluk na tebe pořád kouká." zašeptal Joey Louisovi, když odpočívali v altánku po cca třinácti domech. Louis mykl pohledem ke ''Cuntovi'' a jen tiše pokrčil rameny, ač sám ho nenápadné pohledy zelenookého děsily.

Zelenooký mezitím sledoval ty dva a přemýšlel nad svými oběťmi a nad budoucnosti toho fešného modroočka.

"Myslím, že by si za ním měl jít a zjistit co má za problém." zasmál se Joey a pohledem se obrátil pryč od Louise.

"Nechci za ním chodit." šeptl Louis. "Děsí mě."

"Ok." Joey zavrtěl hlavou a pak se vzdálil od Louise, aby si mohl koupit něco k jídlu vedle ve večerce. 

Louis si povzdechl a chtěl se rozejít k tomu klukovi co ho celou dobu děsil, ale on už tam nebyl. Louis se překvapeně otáčel kolem, ale nikde ho neviděl a tak se rozhodl provést riskantní krok a vykročil do tmy, kde ho nikdo nemohl vidět.

Věděl, že se něco stane, ale když ho někdo chytil kolem pasu, rukou mu překryl ústá, kde držel hadřík s chloroformem. Louisovi oči párkrát zamrkaly než se zavřely a on usnul.

Ten někdo, vzal modroočka do náruče a co nejrychleji si ho odnesl do kufru auta a rozjel se pryč. Daleko od města, daleko od civilizace, tam kde Louis enikdo neuslyší křičet a tam kde ani nebude chtít utéct. Proč taky, když kolem jsou jen lesy, pole a další lesy.