Kapitola 9. Překažené přátelství

114 6 0

,,Už jsem tady", ohlásím zjevně očividnou věc. Lisa to však nějak nekomentuje. Mlčky vstává a usmívá se. ,,Chceš ukázat takové bezvadné místo v lese", vyzvídá. ,,To se ví", souhlasím. S elánem ( a já se značnou nejistotou) přeskakujeme tok vody, a utíkáme dál údolím, které končí lesem. ,,Já nevím, smíme vůbec do toho lesa?" táži se pochybovačně. ,,Je to na kraji, ještě vidíš kousek údolí", uklidňuje mne děvče. Opatrně se tedy noříme do smíšeného lesíku. Pod nohama nám křupe jehličí. Noříme se hlouběji a hlouběji, ale když se ohlédnu, pořád vidím kousky civiliace, takže nejsem tolik vvystresovaná. Kráčíme mírně svažitou stezkou, poté po rovné cestičce na hřebenu. ,,Teď dolů", přikáže Lisa. ,,To nevypadá příliš bezpečně", oponuji, poněvadž je tam docela prudký sráz. ,,Ale jdi" odbude mne Lisa a už klouže po zadku dolů. Napodobuji ji a za chvíli se už tlačíme jakousi soutěskou. ,,Teď vyšplháme na ten balvan a uvidíš", vysvětluje mi přítelkyně. Elegantně jedním strategickým pohybem vyskočí na vyvýšené místo. Já se snažím seč mohu, ale nedaří se mi vydrápat se za ní. ,,Musíš do tohohle důlku", radí mi holka. ,,Do jakého sakra", ujede mi nepěkné slovo. ,,Tady ty trdlo", povídá dívka. Odrazím se, chvíli utkvím na špičkách jako baletka na jednom konkrétním výstupku. Lisa mě popadne za ruku a pomáhá ni nahoru. Obě spocené jako myši se rozhlížíme kolem sebe. Ta námaha stála za to. Máme rozhled na les a nadýchaný, krásně zelený trávník. Mezi stromy se klikatí stužka potůčku. Mezerami mezi kmeny stromů vidím mlýn. ,,Poblíž bydlím", sděluje mi kamarádka, ,,chceš se podívat?" ,,Ale já už budu muset, řekla bych, že už bude dost hodin", odmítnu její nabídku. Tváří se zklamaně. ,,Mohla bych tě navštívit zítra", navrhnu. Lisin obličej se opět rozzáří.

,,Ráno pro tebe přijdu, hned v osm", slibuje, když sbíháme úbočím dolů. Společně tedy jdeme až na prašnou širokou stezku. ,,Tak zatím", loučím se s vidinou zítřejšího shledání. ,,Ahoj", opáčí Lisa a vesele mi zamává. Pádím domů, tedy spíše k babičce.Žaludek mám sevřený nepříjemnou nervozitou. Nevyhubuje mi za to, že jsem tak rychle zmizela a ona s Bekou neměly potuchy kam? Už jednou jsem jí zkazila náladu, strpí ode mne ještě jednou něco takového? Už vidím její domek. Ačkoliv mě píchá v boku, škrábe v krku a srdce mi buší jkao bi snad chtělo prorazit mou hruď a vyletět ven, přidávám. Mám pocit, že se svalím do vody. Ono by to ani nebylo poznat, stejně jsem už tak mokrá potem. Klepu na dveře a otvírá mi Beka. Snažím se vyčíst něco z výrazu její tváře. K mé úlevě nevypadá nějka neobvykle. Odhodlám se jí tedy položit otázku:,,Zlobí se babička?" ,,Proč by měla", opáčí bezstarostně Rebeka. ,,Že jsem někam jen tak odběhla", vysvětluji zdráhavě. Žaludek se mi rapidně smršťuje. ,,Viděla tě a řekla, že už jsi dost veliká na to, aby ses o sebe postarala", objasní mi to sestra. ,,Tak to je dobře", ocením to já. Vcházím a svlékám se. Domem se line sladká vůně. ,,Byla jsem na borůvkách, aby z toho babička mohla udělat koláč", pochlubí se. ,,Voní báječně", poznamenám. Hryzlo mne svědomí. Mám na sladkost strašnou chuť, ale mám na ni vůbec právo. Zítra bych měla také něčím přispět. Avšak bude to vypadat upřímně, když budu až druhá?

Zbytek dne probíhá bez dalšího vzrušení. Sluníčko pomalu končí svou denní pouť a loučí se s námi úchvatnou scenérií na obloze vybarvenou všemi odstíny červené, od té jemné, téměř růžové až po tu krvavě rudou, fialkovou, nebo spíše pomněnkovou modří a to vše je osvíceno zlatavým nádechem. Miluji západy slunce. Líbí se mi i východy a měsíce v úplňku, avšak na toto vyobrazení nic nemá. ,,Holky, večeře", ozve se. Zanechám tedy romantických úvah a spěchám na večeři. Ta je skoro stejně bohatá jako svačina a ještě k tomu krasný borůvkový koláč. ,,Hlavně jezte ty zbytky od svačinky, koláč se může jíst i zítra", káže nám babička. ,,Děkujeme vám", pravím, poněvadž mi připadá vhodné to říci. ,,Rádo se stalo", opáčí babička a věnuje se úklidu kuchyně, přerovnávání nádobek s moukou a kořením, umýváním plechu a podobným pracím, které nenávidím.

Světla Británie (UPRAVUJE SE)Přečti si tento příběh ZDARMA!