Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]

K A P I T O L A 2 9

Harry se na Taru podíval, a ona na něj.

,,Bude někde, aby na jí drak nemohl ublížit a ona, aby se nebála." řekl Harry a mezitím Tara odpověděla: ,,Budu co nejblíže Harrymu, abych mu mohla kdykoliv pomoci, aby se mu nic nestalo."

Pár sekund bylo ticho, dokud se oba nezačali smát. Pro Taru to byla jedinečná chvíle - byla vůbec nějaká, kdy se s Harrym vůbec zasmála, spolupracovala s ním a chtěla mu pomoci a chránit ho jako správná starší sestra, aby neskončil mrtvý?

Asi ne.

Brumbál se také lehce usmál. ,,Nechám to na vás. Ale dám vám jednu podmínku, na které se všichni porotci domluvili - pouze jeden z vás může být na hřišti. Nechci vidět, jak Harry odlákává draka a Tara mezitím krade vejce. Ne, Harry se bude snažit první, pokud by potřeboval pomoc, Tara ho vymění. Ale můžeš Taro stát na nejnižší tribuně a Harrym pomáhat, dávat rady - chápeš, co myslím."

Tara přikývla a vyschla ji pusa. Nemohla ji otevřít, natož odpovědět.

,,První půjde pan Diggory, až pan Filch vystřelí z děla-"

Pan Skrk sebou vystrašeně škubl, jak zeshora školník Filch vystřelil dřív, než očekával. Venku na tribunách už byl slyšet potlesk a studenti, kteří podporovali své favority. Diggory vypadal bledě, vystrašeněji než kdy dřív a obrátil se směrem k východu - Tara si ještě vzpomněla, jak tu byla Juanesová a přála mu spousty štěstí a nakonec ho ještě láskyplně políbila.

Sledovala, jak zmizel venku a dav ho divoce přivítal. Pak ji někdo zaťukal na rameno.

,,ÁÁÁÁÁÁ!" vyjekla a otočila se tak rychle, až klopýtla a skončila v někoho silných rukou. Nemusela hádat, kdo to je - tyhle ruce už znala, jelikož se v nich tolikrát našla a objímala je. Zvedla oči a usmála se na Freda, který se na ní šklebil zpátky. Dal ji rychlou pusu na čelo a pak ji vytáhl ze stanu ven.

,,Co tu děláš?" zeptala se udiveně Tara.

Fred pozvedl obočí. ,,Copak, nemůžu ani jít navštívit svou přítelkyni před tím, než se vydá na strašně gigantický ohromně nekonečně obrovský smrtelný úkol a popřát jí štěstí?"

Tara se zasmála a ještě jednou se zasmála. Obdivovala, jak Fred neustále dokáže udržet chladnou hlavu a ze všeho si dokáže udělat legrace. Zachumlala si svůj obličej do jeho bundy a usmála se do ní.

,,Frede, já se bojím."

Fred ji chytil kolem pasu a přitáhl si ji ještě blíž k sobě. Tara pevně zavřela oči a užívala si chvíli s ním. Nevěděla, co říct, a Fred očividně také ne, protože mezi nimi bylo pár minut ticho. 

,,Já vím."

Tara měla chuť začít brečet, ale věděla, že se musí držet - kvůli sobě, Fredovi, Harrymu. Nemohla ho těsně před úkolem s draky zklamat a nechat samotného.

Z druhé strany stanu se ozval bouřlivý potlesk. Diggory očividně získal zlaté vejce. Tara od Fred odskočila a nahlédla do stanu, kde viděla, že se připravuje Fleur. Poté Krum a nakonec ona s Harrym. Udělalo se jí ještě víc blbě a zbledla.

,,Kdy jdete?" zeptal se Fred.

,,Poslední," ozvala se Tara, ale její hlas zněl podezřele vysoce. ,,Asi by ses měl vrátit, Frede. Ať to neprošvihneš."

Fred přikývl a vydal se kolem stanu k tribunám. Než ale Taře úplně zmizel z pohledu, otočil se na ni a usmál.

*