Invisible

/39/

Hřejivé paprsky slunce pošimraly Miu po tváři a donutily ji na chvilinku otevřít oči. Nejprve musela párkrát zamrkat a rozpomenout se, v jaké posteli se to vlastně probudila. Avšak jakmile si vzpomněla, musela se sama pro sebe usmát a potutelně si zavýskat.

Po chvilce tichého lebedění se s pořádným protáhnutím posadila na kraj postele, zamžourala a naboso přeběhla k oknu, jež do pokoje pouštělo to jedinečné hřejivé světlo v podobě jarních slunečních paprsků. Nenadálá změna počasí Miu překvapila. Ještě předešlý den pršelo, jako kdyby měla nastat potopa světa a teď se slunce na obloze vyjímalo, jako kdyby se chtělo celý den všem hrdě ukazovat. Teď, když už nesvírala okolí hustá mléčná mlha, mohla dívka konečně spatřit ten jedinečný výhled, jenž se přímo před ní naskýtal. V dálce se táhly zelené pastviny a domky, jež se výrazně podobaly tomu, ve kterém bydlela Jackova rodina. Ten pohled byl přímo pohádkový a neskutečně uklidňující. Co však Miu překvapilo byl všudypřítomně pasoucí se skot. Na zvířata nebyla jako městská holka zrovna dvakrát zvyklá, a když už, tak jen na ty cizokrajné v zoologické zahradě. Zkrátka nebylo zvykem, vidět kousek od domu volně pobíhat taková stvoření.

S pokrčením ramen nechala pastviny pastvinami a cupitala se převléknout. Hodinky, které si nechala ledabyle položené na stolku, ukazovaly půl osmé ráno. Na obyčejnou sobotu se to zdálo jako dosti brzký čas, avšak ne na sobotu, která nabízela spoustu dobrodružství, k němuž bylo nutné přičichnout co možná nejdříve. Mia se navlékla do příjemně volných plandavých džínů končících v pasu, jež zdědila po matce (a věřte nebo ne, ale naprosto je milovala), přes sebe si přehodila obyčejné tílko, hořčicově žlutý svetr a doladila to svými oblíbenými, teď už suchými ne-čvachtavými tomskami. Vlasy si jako vždy nechala přírodně zvlněné a s pořádným nádechem a výdechem opustila pokoj.

‚‚Dobré ráno,'' usmála se na Jackovu matku, sedíce u stolu s obličejem ponořeným hluboko do novin.

‚‚Ale dobré!'' vykoukla žena a doširoka se usmála. ‚‚Jak se ti spalo? Doufám, že postel nebyla moc tvrdá.''

‚‚Spalo se mi úžasně, nemějte obavy,'' odpověděla dívka a přistoupila ke stolu. ‚‚Jack ještě spí?''

‚‚Ach, kdepak!'' prohlásila žena hromovitě a odložila rozečtené noviny. ‚‚Můj syn je ranní ptáče, vstal asi půl hodinu před tebou. Zrovna se sprchuje.''

‚‚Aha,'' pokývla Mia a posadila se vedle Anny. Čerstvé pečivo na prkénku vonělo až k ní a malé mističky s džemem vypadaly tak roztomile, až se přistihla, jak se na ně nevědomky culí.

‚‚Pořádně se najez, jak znám Jacka, pořádně tě utahá. Bude ti tu chtít všechno ukázat, na zdejší okolí je naprostý expert,'' zachichotala se žena a usrkla si ze svého hrnku.

‚‚Oh, no tak to abych se začala psychicky a fyzicky připravovat,'' uchechtla se dívka a pustila se s chutí do jídla. A ta psychická příprava nezahrnovala jen náročný den, jenž měla před sebou, ale i dlouho odkládaný hovor s matkou.

-

‚‚Mio Bayfieldová!'' ozval se na druhé straně sluchátka rozzuřený hlas. ‚‚Kde jseš? Kdes přenocovala? Je s tebou Jack? A jsi v pořádku?''

‚‚Mami, poslouchej mě...'' začala Mia, i když věděla, že tato prosba zůstane zcela jistě nevyslyšena.

‚‚Víš ty vůbec, jaký jsem o tebe měla strach?! Víš, jaká duševní újma mi byla způsobena, když mi tvá babička oznámila, žes za pomocí jejích intrikánských schopností a nesnesitelné lehkomyslnosti odjela? Víš...''