Invisible

/33/

‚‚Tak moc mě to mrzí,'' promluvil naléhavě Raul, když se před ním objevila ve dveřích Mia s pesimistickým a zcela prázdným výrazem. Stud v jeho tváři mluvil za vše a lítost, která z něj doslova čišela, by dokázala obměkčit i světového diktátora.

Dívka nepromluvila ani slovo. Jediné, co bylo v tu chvíli možné, bylo sklopit hlavu a s utrápeným výrazem a mírným pokývnutím hlavy pozvat chlapce dovnitř.

-

‚‚Mio, kdybych tak jen mohl ospravedlnit, co jsem zavinil,'' začal nejdříve. ‚‚Zachoval jsem se jako hlupák a zasloužím si to nejhorší zacházení z tvé i Magginy strany.''

‚‚Raule...''

‚‚Ne,'' přerušil ji. ‚‚Čekám, že mi vynadáš, tak jen do toho.''

‚‚Raule, ticho,'' přerušila tu lítostnou sebekritiku Mia. ‚‚Nebyla to tvoje vina.''

‚‚Že ne?'' skoro se tomu vysmál. ‚‚To já jsem Jacka zatáhl do toho baru. To mně vůbec nevadilo, že se tam všude motají ty polonahé přívrženkyně pekla. To mě vůbec nenapadlo zakročit, když se po něm jedna z nich začala doslova sápat,'' vyklopil na ní přímo s hrůzou v očích. ‚‚Mě a nikoho jiného.''

‚‚Kdyby měl Jack aspoň trochu té slušnosti,'' nadechla se přerývaně Mia. ‚‚Nedovolil by, aby se po něm nějaká prostitutka jen tak sápala.''

‚‚Ne. Ne, ne. Jsi vůči mně až moc tolerantní Mio,'' vyčetl jí. ‚‚Když mi ráno volala Maggie, nemohl jsem uvěřit svým uším,'' začal vyprávět a posadil se rozklepaně na postel po své pravici. ‚‚Jak je kruci možné, že si z té noci tak málo pamatuju? Mohlo se najednou vůbec stát něco takového?''

‚‚Očividně mohlo,'' zachraptěla skoro neslyšně Mia a neustále přešlapovala z jedné nohy na druhou. ‚‚To je jedno. Už to nezměníš.''

‚‚No právě,'' rozhodil rukama naštvaně Raul. ‚‚Kdybych tak mohl jedinou věc ve svém životě vzít zpátky, byla by to tahle,'' prohlásil rozhodně. ‚‚A pak ještě prodej mého oblíbeného plyšáka ve tvaru poníka na bleším trhu, ale to je asi zcestné.''

Dívka se lehce pousmála. Raul dokázal být roztomilý a milý, i když byl zrovna na seznamu hříšníků.

‚‚Možná ti dal někdo něco do pití...''

‚‚Už zase mě omlouváš,'' zaúpěl. ‚‚Ale ano. Není to nemožné. Ještě předtím jsme totiž byli v jednom rádoby disko-klubu na drinku, a když jsme zjistili, že to tam stojí za houby, šli jsme jinam. Osudová chyba,'' řekl se vší vážností.

‚‚To ano, ale ne tvoje,'' namítla Mia. ‚‚Takže jste byli nejdřív v tom klubu? Tam jsme, ehm. Tam jsme vás s Maggie hledaly,'' přiznala potupně.

‚‚Hledaly jste nás?'' povytáhl obočí a nevěřícně si ji změřil pohledem. ‚‚Ach, no pochopitelně. Jak byste se jinak objevily v tom baru,'' plácnul se hloupě do čela. ‚‚To muselo být frustrující najít nás tam v takovém stavu.''

‚‚Ano to bylo,'' přiznala se sklopenýma očima dívka.

‚‚Jsem rád, že si to pořádně nepamatuju,'' prohlásil Raul a poté se celý pokoj ponořil do hrobového ticha.

Ti dva si najednou začali uvědomovat, co se vlastně všechno stalo. Ani jednomu to zkrátka nešlo na mysl. Hlavou jim proudilo obrovské množství otázek, které se stále nedočkaly svých odpovědí. Přesto ale, že se ve své přítomnosti chovali poněkud rozpačitě, byli rádi, že se s těmi tíživými myšlenkami nemusí trápit sami.