Invisible

/35/

‚‚Cože ti řekl?''

‚‚Bože, mami. Nenuť mě to opakovat,'' protočila očima dívka a otráveně se prohnula v zádech.

‚‚Já nechápu, jak můžeš nad takovým návrhem vůbec uvažovat...'' začala Miina matka.

‚‚Počkat, počkat,'' přerušila ji Mia. ‚‚Nezapomeň, že teď jsi v roli kamarádky, ne matky. Vyjádři objektivní názor, ne ten, který je až přespříliš ovlivněný mateřskou láskou.''

Žena se lehce zamyslela a pohodlněji se zapřela o barový stůl, na jehož druhé straně seděla její dcera, trpělivě očekávající její odpověď.

‚‚No, z objektivního hlediska si myslím, že ten mladík je blázen. I kdybych pominula fakt, že ti ublížil, stále je to od něj velmi bláhový návrh. Romantický, to vskutku, ale bláhový.''

‚‚A co bys dělala na mém místě?'' nadzdvihla obočí Mia.

‚‚Přemýšlela bych nad tím celé dny a noci,'' zasmála se pohotově její matka. ‚‚A pak...no, i když by to pro mne bylo obtížné, poslechla bych zdravý rozum. Avšak musím říct, že mě Jack překvapil. Ten kluk do tebe musí být skutečně zamilovaný a to se cení.''

‚‚To jo,'' uznala Mia a pak si hluboce povzdechla.

‚‚No, ale jako matka říkám: Ať tě ani nenapadne ten návrh skutečně zvažovat.''

‚‚Já ti neřekla, abys přepnula do módu matky,'' protočila očima otráveně Mia.

‚‚Smůla, teď je tu tvá starostlivá matka a její zaujatý názor. Samotnou tě do Irska rozhodně nepustím, navíc v tvém věku,'' zavrtěla hlavou.

‚‚Nebyla bych přeci samotná,'' namítla Mia a pak si uvědomila, že přemýšlí až příliš dopředu. Lehce si odkašlala. ‚‚Neříkám, že tam pojedu. Navíc, když už jsme tedy u toho, pozítří mám narozeniny.''

‚‚No nepovídej,'' zasmála se její matka a pak se lehce odklonila od stolu.

‚‚A sedmnáct mi přijde jako akceptovatelný věk pro mladistvé cestování,'' dořekla to hrdě Mia s vírou, že tento argument její matku přesvědčí.

‚‚To je hezké,'' zamyslela se nad tím předstíraně. ‚‚Ale říkám ne. Tečka.''

-

‚‚V žádném případě,'' ozvalo se trojhlasně a akustika malého pokoje tomu dodávala ještě větší rezolutnost.

‚‚Ne, ne, ne. Buď přeskočilo jemu, nebo tobě,'' prohlásila Marlene. Poté se opovrženě zvedla z gauče, aby se vzápětí posadila na postel hned naproti.

‚‚Promiň, Mio ale...'' podívala se na ni soucitně Maggie. ‚‚Sakra práce, to si z nás ten zmetek dělá dobrej den ne? To si jako myslí, že vytasí letenky a Mia mu blaženě padne do náruče? Někdo by mu měl osvětlit, jak to tady chodí,'' spustila rozčíleně. Poté sebou nemotorně švihla na svůj proseděný gauč hned vedle Raula, který v hlavě stále přemítal, jak negalantní bylo od Jacka postavit Miu do takové situace.

‚‚Přesto, že z toho doslova sálá romantika a já bych byl převelice rád, aby se mezi vámi všechno urovnalo, říkám ne. Promiň, Mio, ale tohle je zkrátka přímo korunní debilita,'' podíval se na ni s omluvnou tváří, přičemž Mia musela uznat, že slovo debilita pronesl navzdory situaci velice sofistikovaně. Poté se její kamarád více uvelebil v hlubokém gauči a pokoušel se zkoncentrovat svoji nenadálou zachmuřenost.

Dívka sklopila oči a udělala pár drobných krůčků po pokoji. Pokud aspoň někde čekala podporu, tak u svých přátel. Zklamání jí najednou zastínilo veškeré pozitivní myšlení.