Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]

K A P I T O L A 1 2

„No, já -" Tara začala. Nechtěla říct Katherine, že v ten týden byla na návštěvě u Talie, protože ji její rodiče pozvali a protože ji chtěli poznat - Tara si to u nich moc užila, Taliiny rodiče byli moc milí a dávali jí najevo, že je u nich vždy vítána. Katherininy rodiče k ní chovali úplně naopak. „Ten týden jsme s mámou a tátou navštívili... Um, tátovu sestru, ve -"

„To je jedno," přerušila ji Katherine. ,,Ale zní to... Báječně. Příští rok mi dej vědět a možná tě naši vezmou do Ameriky."

Tara zaťala zuby a ruce se jí proměnily v pěsti. Tahle konverzace jí začala štvát. Měla chuť vzbudit Talii, která by na Katherine vyjela a něco o ní podotkla.

Talia a Katherine se totiž před rokem pohádaly při hodině lektvarů, protože si obě dvě vyhlédli stejnou ingredienci a trochu se o ní porvali. Katherine z toho vyvázla pouze s fialovým monoklem ale Talia si u Snapea vysloužila školní trest. Když se jí na to Tara později zeptala, Talia s úšklebkem řekla, že „stálo za to té tupohlavé blondýně dát peští".

„A co Queensová?" ozvala se opět Katherine. „Ta ještě nedostala žádné napomenutí?" Sama se svému podlému vtipu zasmála.

„Asi bys měla jít," zabručela naštvaně Tara. „Diggory se o tebe bude strachovat."

Katherinin obličej se změnil na výraz naštvání a zpruzení. „Možná že jo. Ať tady nepřekážím až přijde tvůj kluk, Weasley."

Tara již nic nenamítala. Popravdě jí to bylo jedno - tohle si o ní myslela polovina lidí z jejího ročníku. Trávila s Fredem a Georgem už tolik času, co s Talií. Proto si pár žáků Bradavic usmysleli, že Tara a jeden z dvojčat Weasleyových (na tom, se kterým z nich chodí, se ještě ale nedohodli a pouze hádali, proto vždy říkali 'Potterová a Weasley') spolu chodí.

Poté Katherine odešla. Tara vzdychla, přehodila si své rudé vlasy přes rameno a čekala, dokud stará paní nepřijede s vozíčkem se sladkostmi.

*

/1. září, 1991/

Tara ho v davu prvňáčků čekajících na zařazení ihned poznala - hlavně podle smaragdově zelených očích, které zdědil po Lily.

Při Brumbálově úvodním slově, při zařazování předchozích studentů Tara z Harryho nespustila oči. Střílela po něm vraždené pohledy, kterých si nikdo až na Talii, Freda a George nevšiml.

Talia jí neustále říkala, ať se na něj nedívá, George s Fredem se na ní šklebili, kdykoliv k nim zajela pohledem.

Když konečně zavolala McGonagallová jméno „Potter, Harry", všichni si začali ve Velké síni šeptat. Pár starších studentů, kteří o Taře věděli, se na ni ohlédli, protože alespoň tušili, že má s Harrym něco společného. Pak se ale otočili zpátky na Harryho Pottera, který pomalu a nejistě vyšel na malé pódium a sedl si na stoličku. Tara viděla, jak se ještě ohlíží a celou ji zaplavila nenávist.

McGonagallová položila Moudrý klobouk na Harryho hlavu a celá síň napjatě sledovala, kam ho zařadí. Tara si sama pro sebe šeptala; „Ne Havraspár, ne Havraspár..."

Nakonec, po asi minutě čekání Moudrý klobouk zaječel na celou Velkou síň: „NEBELVÍR!"

Nebelvírský stůl začal hlasitě tleskat, Tara viděla Leeho Jordana, jak nadšeně poskakuje na svém místě, Percy Weasley si s Harrym podával ruce a ostatní jásali jakoby se právě stal ten největší zázrak na světě. Fred a George dokonce ječeli, „My máme Pottera!" ale jakmile se Fred otočil na Taru, lehce se na ni usmál. Tara cítila, jak se červená.

„Tak vidíš, Taro," usmála se Talia, která seděla naproti ní. „Není v Havraspáru - nebudeš s ním mít nic společného!"

*

/9. září, 1991/

„Tak můžeš jít druhou stranou!"

„Talio!" zašeptala Tara. „Ale jemu se nedá vyhnout! Jediný způsob, jak se dostat ven na pozemky, je kolem skleníků! A tam je on!"

Talia protočila očima. Zrovna měli jít na hodinu Péče o kouzelných tvorů, a Tara tvrdohlavě odmítala jít kolem skleníků, kde byl Harry Potter. Popravdě, Talii už Tařino chování připadalo směšné, ale jelikož to byla její nejlepší kamarádka, snažila se jí pomoct a podporovat.

„Tak se schovej za mnou," poradila Talia a aniž by čekala na Tařinu odpověď, vydala se ven na školní pozemky.

„Talio, počkej!" vyjekla Tara a hnala se za ní. Když jí dohnala, snažila se koukat všude až na skleníky, kde se studenti řadili, než je profesorka Prýtová pustí. Talia se na ně radostně koukala.

„Pamatuješ si, jak jsme tam stály my? Tenkrát jsem byla strašně prťavá! Byla jsem alespoň o sedm centimetrů nižší!"

„Tenkrát jsi nebyla ve všech předmětech tak vševidoucí," zamumlala Tara a omylem se koukla směrem, kam koukala Talia a hned toho litovala. Hlava rozcuchaných, černých vlasů se nedala přehlédnout.

„Prcháme!" zašeptala Tara a zrychlila, zatímco táhla Talii za sebou. Ta jenom opět protočila očima.

*

/10. září, 1991/

Druhého dne se Tara rozhodla, že se Harrymu Potterovi představí - tedy, původní nápad byl Georgeův, protože se o tom předchozí den bavili tajně při hodině, ale Tara se rozhodla, že to zkusí. Nemá co ztratit, že?

Zeptala se Freda, ať zjistí od svého mladšího bratra a nejlepšího kamaráda Harryho, Rona, jaký má rozvrh, ať si Harryho odchytne.

V jedenáct hodin dopoledne stála na nádvoří a vyhlížela Pottera. Viděla ho, jak jde s Ronem směrem k druhému východu, a tak šla za nimi. Když byla několik kroků za nimi, řekla, „Pottere!"

Harry se otočil a zmateně se na Taru podíval. Ta se najednou začala cítit nervózně a naštvaně zároveň.

„Ehm, promiň," začal Harry a pobídl Rona, ať jde dál, že ho dožene. „Známe se?"

„Ty mě ne," zabručela Tara. „Ale já o tobě vím víc, než dost."

„A... Ehm, jak to?"

„Mám své informace."

„A... Proč se mnou mluvíš?"

Tara nasadila falešný úsměv, ale věděla, že Harry jí nevěří. Proto se snažila hrát nevinnou. „To se snad nemůže holka setkat se... Slavným Harry Potterem?" Její poslední slova jí šla špatně skrz její rty.

„Já už musím jít," zamumlal Harry a začínal se otáčet, ale Tara ho chytla za ruku a nedovolila mu odejít.

„Pusť mě! Proč se se mnou vůbec bavíš? Proč toho o mě tolik víš? Kdo vůbec jsi?"

„Jsem tvoje starší sestra, ty inteligente!" řekla ta slova Tara dřív, než se mohla zastavit.

Harry se tvářil ještě zmateněji, než předtím. „A-asi sis mě musela s někým splést. Já nemám sestru. Jsem jedináček. Mí rodiče zemřeli, když mi bylo jedna."

Než ho Tara dokázala opět zastavit, Harry se vytrhl z jejího sevření a utíkal dál za Ronem. A Tara zůstala stát sama na nádvoří, šokovaná, co dopustila, aby se stalo. Ale věděla, že přestože jí Potter nevěřil, viděl v tom naději, logiku. Ale nechtěl si ji přiznat. A popravdě, Tara také ne.

Autorka:
Ehm... No?
To je asi pro teď všechno... :-////
~Ami