Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]

K A P I T O L A 7

Dalších pár minut ticha uteklo, při čemž nikdo nevěděl, co říct. Tara přemýšlela, jestli se Kat bavila se „Cedricem", nebo jestli se na něj z něčeho rozječela. Normálně, Kat mohla být vcelku agresivní, takže Tara by nebyla překvapená, kdyby našla Kat, jak sedí v kupé s kapky krve po sedadlech, okně a jejím oblečení. No, možná ta krev by byla trochu moc. Kat pořád nebyla vrah, díky Bohu – přestože by byla dobrým vrahem.

Mezitím, George si Taru prohlížel, a Fred také. Oba dva přemýšleli, jestli byla čarodějka z mudlovské rodiny s příjmením „Potterová", nebo jestli opravdu měla co dělat s Harrym Potterem. Pokrčil nad tím rameny a řekl si, že se tím bude zabývat později.

Taru už unavovalo ticho v kupé. Ale pár sekund poté byly dveře kupé kluků opět otevřené. Tentokrát v nich byl další rudovlasý chlapec a Lee se zakabonil. Tři zrzci v jednom kupé byli dost, ale čtyři? Vypadal jako dvojčata Weasleyovi, jenom byl trochu vyšší, měl delší nos a měl trochu víc pih na obličeji. Už byl oblečený ve své uniformě s červeným erbem lva a na jeho učesaných vlasech seděla zašpičatělá černá čepice.

„Frede, Georgi," řekl a zdvihl do vzduchu bradu. „Doufám, že ještě netropíte problémy."

Jeho mladší bratři rychle nasadili falešné výrazy bolesti, a Fred řekl, „Prosím, Percy, vždyť jsme ani neměli šanci se vůbec něčeho dotknout!"

Percy své mladší bratry probodával zlostným pohledem pár sekund, než se otočil na další děti v jejich kupé. Jedna z nich byla dívka s rudými vlasy a hnědýma očima a druhý byl chlapec s tmavou kůží a dredy a na obličeji měl stejně nebezpečný výraz jako dvojčata.

„Ještě jsem se nepředstavil. Jsem Percy Weasley, starší bratr Freda a George." Zvedl svou bradu ještě výš, takže vypadal, jako kdyby koukal na strop.

Lee a Tara zamumlali malé „dobrý den" a Fred s Georgem po sobě hodili znechucené pohledy.

To bylo v moment, kdy si Tara stoupla a urovnala si sukni. Přejela všechny chlapce pohledem. Nechtěla padat do rodinných problémů Weasleyových, nikoho z nich neznala a navíc nechtěla dál poslouchat Percyho. Pouze z jednoho pohledu na něj Tara usoudila, že on není člověk, kterým by Tara chtěla být načapaná při dělání něčeho zakázaného.

„Omluvte mě." Řekla a přešla kupé ke dveřím, kde stál Percy a ten jí uhnul, aby mohla projít. „Asi už půjdu."

S tím vyšla ven a vydala se ke kupé, kde seděla Kat.

*

Tara očekávala, že Velká síň bude ohromující, a rozhodně nebyla zklamána.

Hořící svíčky visely od stropu, který vypadal, jako kdyby tam nebyl, kvůli šedým mrakům, který jej zakrýval. Chvíli přemýšlela, jestli tam ten strop vůbec je, ale její pozornost od něj byla utrhnuta zlatými talíři na všech pěti stolech v síni. Jeden byl otočený, aby bylo vidět na čtyři ostatní stoly v místnosti. Okupoval ho profesorský sbor, profesor Brumbál seděl uprostřed na nejvyšší židli – vypadalo to jako trůn, pomyslela si Tara – se všemi učiteli po jeho pravé a levé ruce. Čtyři další stoly – dva po Tařině pravé a dva po Tařině levé ruce – také byly ozdobeny zlatými talíři, ale děti ve věku od dvanácti do osmnácti tam seděli, všichni na ně koukali, jak procházeli mezi stoly ke stolu profesorů k malému vyvýšenému pódiu. Tara si všimla, že všechny stoly byly ozdobeny v barvách. Jeden byl červeno-zlatý, další zeleno-stříbrný a poslední dva byly modro-bronzový a žluto-černý. Profesorka McGonagallová je přivedla těsně před pódium, na němž stála malá stolička.

McGonagallová se zastavila před pódiem a položila na stoličku otřesně vypadající kouzelnický klobouk. Chvíli na něj všichni ve Velké síni koukali, jako kdyby měl začít jiskřit, ale k Tařině překvapení začal zpívat.