Joker & Harley

#12 Přípravy

Joker uznal jako nejlepší řešení abych se městu předvedla v celé své nové podobě. Nenadiktoval mi jak, jakmile před moje nohy předhodil sexy kostýmek Harlekýny bylo vymalováno a já naprosto přesně věděla jak si svůj nový vzhled představuji. Měla jsem dostat vlastní gardu kterou jsem ale automaticky odmítla, jako velká holka si přeci nenechám hlídat záda. Avšak Harold mi začal připadat jako dobrý společník a sympaťák, takže byl zvolen jako můj osobní strážce.

Joker musel na několik hodin zmizet aby s ostatními doladil něco komplikovaného a já se k němu měla připojit, až budu připravená. Harold mě doprovodil k Bangladéši, chlapovi který nechával tetovat snad všechny imbecili v Gothamu a byl považován za nejlepšího. Můj první cíl byl tedy téměř jistý. Jen co jsem k němu dorazila, označil mě za sladké cukrátko. Harold ho musel trošku umírnit aby si uvědomil, komu vlastně patřím. Bylo potřeba uznat jak moc mi jeho poznámka lichotila. Celý jeho salón zaváněl smradem který podivně štípal v krku. Křeslo na které jsem usedla bylo rozdrbané a já čekala, kdy si pode mnou rozpadne. Na zdi byla jasně viditelná plíseň kterou se snažil zakrýt papíry s miliony motivy na tetování. Nadšeně jsem sice na ně zírala, ani jedno mě však nezaujalo. Zvolila jsem svůj vlastní který mě měl symbolizovat, několik znaků které byli viděny na kartách, ♣ ♦ ♥ spolu s hlavní kartou zobrazující samotného Jokera v miniaturní podobě. Ani jeden vpich mě nebolel, dalo by se i říct že jsem si to užívala a pomalu bych tam i s klidným vědomím usnula. Vydržet totiž tři hodiny jen tak v nehybném stavu bude mít své dozvuky. Naštěstí pro mě to bylo spíše odreagování v klidnější zóně, protože nebylo pomalu slyšet nic jiného než zvuk strojku který se mi s inkoustem dral do kůže a punková hudba která mi nebyla dvakrát nejmilejší a chvílemi mi to trhalo ušní bubínky, přesto se to dalo ve zdraví přežít. Pohled na jeho práci se mi líbil a bylo potřeba uznat, jak šikovné ruce má. Na popud jsem mu věnovala jeden letmý Polibek na čelo a poplácala ho po rameni.

"Tohle se Jokerovi líbit nebude." podržel mi dveře kterými jsem prošla. Mám mít radost z toho, jak mě chce mít jen pro sebe nebo se vztekat protože mě hlídá? Těžko říct.
"Nemusí se to dozvědět. To chce zabít každého, koho se kdy dotknu?" šťouchla jsem ho ukazováčkem do nosu a následně dala se smíchem ruce v bok. "To by pak musel zabít i tebe." zamrkala jsem na něj pravým okem a on netušil, co jsem tím myslela. Samozřejmě to byla sranda která mu ale naháněla hrůzu.

Dopotáceli jsme se zpět do Jokerova sídla a Haroldovi nařídila ať nakrmí kartu a nechá mě chvíli o samotě. "Mám ti být neustále na blízku." snažil se abych změnila názor když mě následoval. "Chceš snad vidět, jak se převlekám?" naklonila jsem hlavu na jednu stranu. "Z toho by rozhodně neměl radost." tentokrát si nechal zbytek poznámek pro sebe a jen zakroutil hlavou. Následně se vydal vykonat to, co mu bylo nakázáno. Já se vydala pro outfit který mi byl přidán. Na poprvé byl docela obtížné se do něj dostat, ona moc kůže nejde napnout a já tak moment nedýchala. Celých dvacet minut jsem nedělala nic jiného než se snažila přijít na to, zda to mám na sobě správně oblečené nebo jestli tam je něco špatně. Všechno ostatní už šlo poměrně samo, včetně punčoch a bot. Před špinavým zrcadlem jsem se upravila a světlé vlasy stáhla do dvou culíků jejichž konce se pomocí kříd zbarvily do černé a rudé. Finální pohled mi přišel dokonalý a já musela sama sebe pochválit. Byla jsem jak puberťák, takové ksichty a postoje co jsem vytvářela snad neuměl nikdo.

"Ehm" leknutím mě nohy donutily uskočit. Joker vplul do místnosti a obešel mě snad desetkrát aby zjistil, jak moc nová osoba vlastně jsem. Popravdě mě jeho mlčení znervózňovalo, postupně mé já jen čekalo na rozsudek zda je to dobré nebo špatné. "Tím výstřihem hodláš všechny okolo hypnotizovat?" ukázal na něj a jeho prst udělal ve vzduchu kruh. Následně z něho nespustil pohled, k tomu si podepřel rukou bradu a byl mimo realitu. "Zdá se že to zabírá." luskla jsem prsty aby se probral a začal mě vnímat. "Na mě bude určitě." byl zpátky a odpochodoval si pro nějaké papíry které ležely na polici. Postavil se ke stolu a pečlivě se díval. "Pojď sem." zavolal mě k sobě. Já se postavila vedle něj a zírala na obrovský plán města. On mě však chytil za bok a postavil před sebe. Jeho hlava se opřela o mé rameno a vzal mou ruku do své moci, jako kdyby mu patřila. Mým prstem předjíždět kolem dokola a ukazoval mi velmi známá místa a seznamoval mě s plánem. Já se však nějak nedokázala plně soustředit.
"Tohle je náš cíl." poklepal prstem na budovu městského divadla kde se má konat za pár dní ples Gothamské smetánky.