Joker & Harley

#8 Vloupačka

Pár minut jsem skutečně přemýšlela nad tím, co provedu s tím psem. Bylo mi jasné, že mě zrovna dvakrat rád nemá ale ublížit mu taky nebylo zrovna nejlkepší. Jednoduše řečeno mi nic neudělal, jen se objevil u špatného pána. Dveře se otevřely a já udělala jedno, dala jsem mu nažrat, napít a odnesla ho sebou dolů do přízemi. Kdyby se někdo zeptal proč, nemohla bych mu na to ani odpovědět. Podivně na mě civěl těma svýma malýma očima a ani nezaštěkal. Respekt? No to asi těžko.

Bob měl pěkný byt, ošklivého psa ale... luxusní káru. To se muselo nechat. Až mi klesla čelist pěkně na zem. Ferrari California T v klasické červené barvě. Pes zaujal místo spolujezdce a rozklepal se jako ratlík. Nasedla jsem a nastartovala, ten zvuk se tak krásně poslouchal. Celé vozidlo vonělo směsí kůže a fialek. Nebylo vesměs ani na co čekat, tak jsme okamžitě vyrazily. Arklamský azyl nebyl daleko ale cesta do něj byla trošku složitější. Dostat se do blázince nebude takový problém, horší bude cesta z toho blázince. Každopádně nebyl čas a dokud byla tma bylo potřeba jednat. V některých částech města to poměrně žilo a lidé se bavili. Autem jsem projela středem města kde pomalu nebylo nic jiného než výškové budovy, následoval nájezd na most který mě měl navést na nájezd do azylu. Cestu tam jsem znala jak vlastní boty. Což se mi na jednu stranu hodilo.

O pár minut později jsem byla v cíli. Zaparkovala jsem raději o pár metrů dál. Pro jistotu. „Ty zůstaneš tady!" ukázala jsem prstem na psa a ten naklonil na jednu stranu podivně hlavu jako kdyby nechápal, co mu v tu chvíli bylo řečeno. Povzdychla jsem si a přemýšlela nad tím jestli by nebyl lepší nápad toho čokla tam jednoduše nechat, něco mi ale říkalo ať udělám opak. Fakt blbej nápad. Krev na mých rukou to stejně nesmyje a navíc vypadá jak chodící koule chlupů. No nic. Postupovala jsem vpřed s pálkou v ruce. Pro jistotu, nerada bych aby mi někdo stál v cestě. Zamířila jsem k zadní části budovy kde byl vchod do skladu. Ruka se dotkla kliky abych zjistila zda tu nemají pootevřené dveře, občas se stane že se špatně dozavřou. Již delší čas nebyl nikdo schopný se na tu závadu podívat. K mojí smůle byli v tu dobu zavřené. To mi však nevadilo, za nedlouho byly slyšet kroky a tak bylo nejlepším řešením se schovat za roh.

„Nevím proč vždycky noční hlídku zadní části tohohle blázince dostanu já. Vždyť je tu skoro všude šílená tma!" vrata se otevřely a z nich vyšel strážný v tmavé uniformě a kšiltovkou na hlavě. Světlo tu bylo dost jasné avšak pouze u části pro vstup. Rozhlédl se do strany a vykročil mým směrem. Ustoupila jsem pomalu a opatrně o pár kroků dál, velmi potichu. Byla tam úzká mezera, asi tak čtyřicet centimetrů široká, do které jsem lehce zapadla. Jakmile prošel kolem, zastavilo se mi srdce a následně spadl obrovský kámen který mi svíral hrdlo. Nesměl mě vidět. Dokázala bych si poradit, ovšem nechtěla jsem využit hrubou sílu. Ne v tu chvíli, vše by šlo jinak do kopru.

Jen co se vzdálil o pár metrů, vběhla jsem zpátky ke dveřím. Tentokrát byly pootevřené a já si výrazně oddychla. Vstoupila jsem do úzké, betonové chodby bez oken. Přede mnou byla další překážka, několikrát plátované dveře kvůli bezpečnosti. Přišla jsem si v ten moment hrozně bezradná, prsty mi zajely do pusy a já si začala lehce okusovat kůžičku. Musela jsem najednou imporizovat a bylo tak potřeba se uchýlit k tomu že jsem třeba něco zapomněla. Dovnitř bych se jinak asi nedostala. Nebyl to sice můj původní plán ale jak jinak se tam dovnitř dostat? Stráží tu bylo jen pár, to nikdo mimo mě a zaměstanců ale nevěděl. Rychle jsem se rozdýchala a nahnala slzy do očí abych vypadala opravdu věrohodně, pokud bych byla prozrazena hned na začátku. Sakra, kam dám ale tu pálku? Nešlo jí tam nechat a ukázat už vůbec ne. Pokud by to bylo možné, jednu polovinu těla by bylo dobré nevystavovat přímému světlu. Přitiskla jsem svoji ID kartu k panelu a jakmile se na něm rosvítila zelená kontrolka, byla možnost vstoupit do vnitřní části budovy. Ta měla několik pater, já se musela dostat do těch nejnižších kde měli cely ti největší psychopati ze všech. No, takže teď teprve začne ta pravá sranda!