Joker & Harley

#11 Number One

Jak jinak, neudělala jsem to. Bylo to takové co kdyby a zvažovala jsem všechny možnosti. Využil momentu zaváhání a obrátil karty. Tentokrát jsem byla já ta utiskovaná a přitisknutá ke zdi s nožem který mi kroužil ostrou hranou kolem obličeje. Jeho nos byl jen pár centimetrů od toho mého a já nevěděla co dál. Nikdy jsem neudělala tolik chyb v životě ovšem s jeho střetem přišel kolaps a změna která by mi vystačila na další tři další životy. Zdálo se, jako kdyby ho mé rty nějak výrazně hypnotizovaly protože si po několikáté nemohl odpustit moment aby mi po nich přejel prsty. V tu chvíli jsem automaticky zavřela oči a vše co se do té doby stalo, bylo prostě pryč.

Nedokázala jsem ho zabít ale jednoduše si ho vzít bez jeho svolení ano. Nezajímal mě nůž který mi jeho druhou rukou hladil po tváři, prostě jsem ho chytla a přitiskla k sobě. Nohu omotala kolem jeho těla a dokonce to vypadalo, jako kdyby se mu to dokonce líbilo. Neprotrestoval, spolupracoval. Urputně se snažil dostat ze mě svrchní část oblečení a jak si všiml mé zvláštně rozpoložené podprsenky, podivně se ušklíbl. "Něco ti tu chybí." dodal svědomitě a stále mi zíral na hruď. Z lehka jsem pokrčila rameny jakože mi je to úplně jedno. "Když budu potřebovat, ukradnu si jinou." tahle slova z něj dokázala vykouzlit úsměv který do té doby nebyl absolutně vůbec k nalezení. "Konečně si Harley Quinn!" a chytil mě za zadek aby si mě mohl zvednout a já se mohla rukama omotat kolem jeho krku, spolu s nohama které se prekřížily podél jeho pasu. Odnesl mě na onen stůl ze kterého vše shodil na zem. Zbraně, papíry i vše ostatní skončilo na podlaze. Mimo té lahve na kterou se snažil dát pozor. Jen co se má záda opřela o dřevěnou desku, někdo nás vyrušil. "Pane..." zahlédl nás v podivné poloze a zůstal stát mezi dveřmi. Joker mu věnoval vražedný pohled a on se beze slova odpotácel zpátky aby jsme nebyli rušeni.

Jen co se vzdálil, okamžitě jsem ho začala svlékat. Tolik jizev na těle a zřejmě i na duši neměl žádný smrtelník. Snažil se je překrýt pomocí tetování ale protože já mu prsty projížděla každý kousek jeho holé kůže, nešlo si jich nevšimnout. Divila jsem se, jak dobrou stabilitu ten stůl měl, poté co vše jsme na něm dělali. Všechna ta krutost kterou exceloval byla pryč a naopak se snažil chovat jako člověk. Byl to jasně dominantní člověk který měl tendenci vše řídit a mít pod svým vlivem, ovšem v tomhle případě nechal mě abych převzala otěže a nebránil se ničemu z toho, co vše jsem mu dělala. Kdyby tam někdo další vrazil, bylo by mi to s naprostou jistotou úplně někde.

Po sexu nám nalil sklenku a oba jsme se oblékli, ke vší smůle jsem měla trošku šaty na padrť, jedno ramínko mi už jaksi nedrželo vůbec a druhé mělo na malé. Naštěstí mi půjčil své sako abych se zahalila. "Měli bychom ti sehnat nové oblečení." ťuknul sklenkou o tu mojí a mě nezbylo nic, než souhlasit. "Viděl jsem, cos provedla." prohlásil a ukázal mi na jednu z obrazovek. "Zdá se že jsi slavná." nahnula jsem se tak abych se podívala na obraz, v Gothamských večerních zprávách jsem byla v hlavní relaci.

"Harleen Frances Quinzel, lékařka jež měla na starosti ty nejhorší pacienty z Arkhamského azylu zavraždila dva muže a je nyní na útěku z psychopatickým Jokerem. Jsou to extrémně nebezpečné osoby které jsou schopné všeho. Pokud je zahlédnete informujte Gothamskou policii."

Samo sebou tam museli připojit i naše fotografie aby každý viděl, jak krásně vypadáme. "To tam nemohli dát lepší?" narážela jsem na fotky které nám tam přiřadili. Nedalo se přehlédnout, jak sám sobě namlouval že mě možná malinko podcenil. To mě ale víc než mile potěšilo. Stejně tak bylo potřeba se uvědomit jednu podstatnou věc, takhle hezky se nebude před ostatními chovat a já musím počítat se vším, co bude následovat. Avšak měl v něčem pravdu, můj starý život musel pryč, stejně tak jako mé jméno a všechno ostatní.

Ani jsem to nestihla dopít když mě chytil za ruku. "Pojď, máme nějakou práci." otevřel dveře a za ním stála jeho stráž nebo spíše šmíráci. Jejich pohledy se střídali mezi jeho a mě. Joker si je všechny prohlédl. "Nečumte tak na ní!" rozlehlo se po chodbě a oni sklopili tváře. Nakázal jim aby se všichni shromážděli v hlavní hale kam jsme měli namířeno. Co si představuje pod pojmem práce bylo těžké si představit. Určitě ale nikde nebudeme dělat otroky a držet v ruce lopatu. Čekalo nás několik desítek metrů plné uliček, dveří a schodů. Museli jsme sejít do nižšího patra a já tak poprvé viděla tu onu hlavní halu. Uklizeno tu zrovna dvakrát nebylo, odpadky by tu mohli platit nájem podle toho, jak dlouho tu museli ležet. Ze zdí se loupala barva a tapeta byla neforemná a z části se ani nedalo poznat, jaké ornamenty na ní měly být. Zábradlí rezavělo a vše okolo vypadalo hrozně zanedbaně.

Pod námi se shromáždilo několik desítek lidí kteří měli taktéž pomalovaný obličej a čekali na to, co se bude dít, stejně tak jako já. Joker si tenhle slavný moment nemohl nechat ujít a tak ho zahájil obrovským proslovem který byl doplněn potleskem vřískajících fanoušků kteří za něj byli ochotně položit život. Fanatici. Nezapomnel zmínit i mou osobu a já na něj jen šokovaně zírala. Označil mě za svou pravou ruku. On mi důvěřuje! Kdyby se nikdo nedíval, začala bych zřejmě jak malá holka skákat radostí do stropu a cosi mumlat nadšením. Harold, podivnej ale přesto velmi mohutný chlap mi donesl Bobova psa který po mě div neskončil, jen co mě uviděl znovu mě olizoval. Opravdu se dalo těžko ohodnotit i obhájit proč mě pro něj zrovna napadlo jméno 'karta ♦' k mému štěstí se nad tím nikdo nebude pozastavovat protože tady opravdu nebylo normálního vůbec nic.

"Obvolejte ostatní. Vezmeme si tohle město které bude naše!" zařval a všichni s ním nadšeně souhlasili. Tak už bylo jasné, jakou práci měl přesně na mysli. Když už tak všechno a ve velkém stylu.