Hockey goalkeeper

Návrat domů

Přisunul si mě blíže, jednou rukou mi přejížděl po hrudníku, druhou mě chytl za bradu a začal líbat. Vzal si mě do náruče a pomalu mě nesl do ložnice. Nikdo z nás nic neřekl, ani to nebylo potřeba. Sundala jsem mu tričko a on mě neustále hladil, přičemž se naše rty dotýkaly. Nikam nespěchal, možná byl i trochu nervózní, ale to jsme vlastně byli oba. Tentokrát už jsem nemyslela na nikoho jiného, ale pouze na něj. Trvalo to jen chvilku, ale za to jsme si to oba užívali, lehl si vedle mě a přitiskl si mě pevně k sobě. Společne jsme oddychovali, po chvilce jsem byla už v polospánku a uslyšela ho jak mi šeptá "Miluju tě".
------------------------------------------------------------------------
Matně jsem se rozhlížela po místnosti a ruku natáhla na místo vedle mě, které bylo kupodivu prázdné. Našla jsem tam vzkaz od Ondry " Promiň, nedokázal jsem tě vzbudit, když si tak krásně spala, šel jsem na trénink".
Chvíli jsem se jen tak povalovala, a když jsem se odhodlala vstát, přetáhla jsem přes sebe Ondrovo triko, které mi bylo skoro nad kolena. Šla jsem na balkón a mezitím se rozmýšlela, jak Ondrovi říct o tom, že pozítří odlétám. Z mého přemýšlení mě vyrušily něčí ruce, které se obmotaly kolem mého pasu.
"Ahoj lásko", políbil mě.
"Nad čím tu přemýšlíš?", vyzvídal opírající se o mé rameno.
"Jak to s námi teď bude?", zeptala jsem se polohlasně.
" Zůstaneš tu se mnou".
"To právě nemůžu", otočila jsem se k němu a podívala se mu do očí.
"Proč?", nechápal.
"Musím se vrátit, dodělat školu a odmaturovat a ...", přerušil mě.
"Dobře, až odmaturuješ můžeš se nastěhovat sem a dál studovat tady", ujišťoval mě.
"To je skoro 7 měsíců ...", sklopila jsem hlavu.
"Zvládnem to, buď přijedu já za tebou, nebo ty za mnou", obejmul mě.
Pozbytek večera jsem se jen váleli, povídali si, smáli se a ve 2 ráno se šli jen tak projít. Druhý den měl Ondra zápas, ale zůstal se mnou, šel se s mnou rozloučit s kluky, řekla jsem mu, že si potřebuju ještě něco vyřídit, ať na mě počká u něj. Potřebovala jsem jít za Jirkou, ale nepřipadalo v úvahu, abych se o tom Ondrovi zmínila. Zaklepala jsem a ve dveřích se objevil Jirka.
" A - Ahoj", vypadal zaskočeně.
"Ahoj, jdu si pro svoje věci".
"Jasně, pojď dál", pozval mě.
" Chtěl bych se ti omluvit, mrzí mě to, nechtěl jsem, aby to takhle dopadlo, nic mezi náma nebylo, je to jenom děvka", začal vysvětlovat.
"Kůli tomuhle jsem sem nepřišla, už se nezlobím", usmála jsem se na něj.
"Děkuju", objal mě.
"Mohl bych tě někam pozvat, abych to napravil?", nabídl mi.
"To nepůjde, vracím se domů", oznámila jsem mu.
"K-Kdy?", zeptal se překvapeně.
"Zítra", vzala jsem si svoje věci a chtěla odejít.
"Počkej", chytl mě za rameno.
"Sbohem", políbila jsem ho na tvář a odešla.

V den mého odletu, byl Ondra na každém kroku se mnou, držel se mě a vypadal smutně. Když jsme dojeli na letiště, začaly se mi hrnout slzy do očí. Ondra mě furt utěšoval, ale stejně to nebylo nic platné. Byli jsme spolu až do chvíle, dokud nehlásili poslední výzvu. Věděla jsem, že to není napořád, ale neustále mě přemáhal pocit, že bude daleko ode mě. Když letadlo vzlétlo, pustila jsem si hudbu a přemýšlela nad těmi posledními dny, nebyla to ani hodina a už mi přišla sms od Ondry. Pousmála jsem se nad tím a takhle to bylo celý let domů. Na letišti mě vyzvedla mamka, po ní se mi stýskalo nejvíc. Bylo to zvláštní být zpět doma, nemohla jsem si na to zvyknout, chyběl mi táta a hlavně Ondra. Večer jsem se po dlouhé době viděla s Elis , což byla moje nejlepší kamarádka, když jsem jí to všechno vyprávěla, nemohla tomu všemu uvěřit asi tak jako já. Pozbytek prázdnin se nestalo nic zvláštního. Ondra měl na 3 měsíce volno, a tak měl v září přiletět. Každý den jsme si volali, psali, ale jakoby jsme se i odcizovali.

Omlouvám jsem, že jsem tak dlouho nepřidala, ale neměla jsem moc nápadů, jak pokračovat dál, teď už jsem něco naplánovala, tak doufám, že se vám to bude líbit :)