Silence | muke

part 20

Aniž bych se zeptal Caluma, vezmu jeho auto a už si to mířím k Michaelovu domu, ke kterému se mi bohužel vážou špatné vzpomínky v podobě odmítnutí. Ale sebral jsem se, posbíral všechny mé kusy a začal v hlavě spřádat nový plán.

Přinutit Michaela se do mě zamilovat.

Ačkoliv si myslím, že je do mě již zamilovaný. Jen se to bojí přiznat, něco říct, protože jeho zasraný bratr mu poškodil sebevědomí, a on je teď ztracen. Nevadí, já mu trošku pomůžu.

Zastavím před jeho domem a vypnu motor. Cítím, jak se mi rosí čelo a jak začínám rychleji vydechovat, zatracená nervozita! A za tohle všechno může Michael a jeho šarm, roztomilé oči, kterýma na mě zvědavě kouká, zelenkavé vlasy, které mu pokaždé trčí do všech stran...

Vchodové dveře se otevřou a z nich vypadne zelenovlasé kotě. Vážně. Nemotorně se pokusí zamknout za sebou dveře, několikrát se mu to nepodaří a pak se na to vykašle, s nafouknutými tvářemi zabouchne a jde mým směrem.

Musím se usmát. Pohled na něj je něco tak neskutečného.

Má na sobě těsné černé džíny, tričko s Nirvanou a na hlavě snapback. Nestěžuju si, že to není zrovna „rande-vhodný" oděv, protože vypadá skvěle. Pohodlně a spokojeně, tím pádem i já jsem spokojený a naprosto v pořádku.

Nasedne na místo vedle mě, připoutá se a pak se konečně otočí na mě. Zvedne koutky rtů do rozkošného úsměvu, v očích jiskřičky. Vypadá to, že mě doopravdy rád vidí...

„Ahoj, Mikey," usměju se na něj. „Jak ses měl, těch pár dní beze mě?" uchechtnu se.

On vytáhne telefon a rychle napíše:

Hrozně... Chyběl jsi mi :)

Přejede mi mráz po zádech a mám sto chutí spolknout granát, který všechny ty motýly v mém žaludku vyhubí.

„Ty mně taky," řeknu jednoduše a nastartuju.

V kině moc lidí není. I přes všechny Michaelovy protesty mu koupím popcorn a pití. Jdeme si sednout do poloprázdného kina, což mi ještě přidá na radosti z plánu, protože nevím, jak bych tady sváděl Mikeyho v sále přecpaným lidmi.

Usadíme se zrovna ve chvíli, kdy zhasnou světla, a film pomalu začíná. Michael je potichu, jako vždycky, a položí si ruku na opěrátko vedle mě.

To vidím, jako první naskytnutou možnost. Ještě hodně dlouho se musím přemlouvat, abych zvedl ruku, a jako že omylem si položil svou vlastní ruku na tu jeho.

Když se naše ruce střetnou, Michael sebou výrazně cukne, ale bojácně drží. A tak nechám naše ruce na sobě, jemně propletu naše prsty a jsem zticha, i když mé srdce dost hlasitě tluče, až se bojím, že to uslyší i to malé dítě támhle vepředu sálu.

Krok jedna splněn.

Ten film či pohádku absolutně nevnímám. Sem tam zaostřím na toho širokého robota, kterému záleží na zdraví ostatních, ale zajímavější je Mikeyho tvář, která je plně soustředěná na film. Střídají se v ní emoce, někdy se tiše zasměje, někdy zase vykulí oči a zřejmě nevědomky stiskne mojí dlaň v té své.

Když se film dostává do nejsmutnější fáze, Mikey pořádně proplete naše prsty a vidím, jak mu po tváři steče opuštěná slza.

Rozněžněle se zasměju. „Je to jen pohádka, Mikey," zašeptám mu očividně moc blízko jeho ucha, protože se Mike ošije, ale nehne se ani o píď.

Pomalu otočí hlavu a zvedne tvář k té mojí. Jsme od sebe neskutečně blízko, až mě to děsí, že Michael neuhnul.

Zvednu volnou ruku, jemně přejedu palcem po jeho tváři a setřu tu neposednou slzu. „To bude dobrý," hlesnu s pobaveným úsměvem.

A on jen tupě zírá. Ačkoliv je v sále tma, jeho oči září i tak. Prohlížím si jeho tvář, kousek po kousku. Například si všimnu jemného strniště, ale ne tak výrazného, jako kdybych jej měl já. Vypadá o trošku mužněji, než obvykle, ale i tak je to stále kotě.

Vyměňujeme si vzájemné pohledy, sleduju, jak jeho oči pomalu putují po mém obličeji, a v duchu se modlím, abych neměl třeba popcorn zaseknutý v koutku rtů nebo tak něco. Vidím, jak jeho pohled skončí u mých rtů.

Opět se mi v žaludku objeví hejno otravného hmyzu.

Jsem připravený ho políbit? Nebo spíš je on připravený být políben mnou? Protože já jsem připraven víc než kdy předtím.

Trošku nakrčí čelo, asi protože přemýšlí, co dál. Ale já už mám po krk přemýšlení a čekání... Jsme mladí, musíme si užívat a taky trochu riskovat. A proč nerisknout dost cenné přátelství jen kvůli tomu, že jsem propadl tomuhle klukovi, který si to asi neuvědomuje.

Dlaň z jeho tváře nesundám. Bez dalšího přemýšlení se k němu skloním, ještě mírně zaváhám a tím mu vlastně dávám možnost uhnout, ale nic takového se nestane.

Poruším ty zbylé centimetry, co nás dělí od sebe, a přitisknu své rty na ty jeho v jemném motýlím polibku. Okamžik se nic neděje, ale pak seberu odvahu a začnu pohybovat rty proti těm jeho.

A světe div se, on začne spolupracovat. Jako kdyby film a všechno okolo zmizelo, a všechno jako by se točilo jen kolem nás dvou. Jen my dva, já a on, Michael a Luke.

Několik dlouhých minut se líbáme, nehledě na ostatní návštěvníky kina.

Užívám si tenhle okamžik, jak nejlépe dokážu, protože vím, že toho bude Mike litovat. Jakmile se naše rty rozdělí, on začne zmatkovat, očima poletovat po místnosti a nervózně si kousat ret. A já jsem s tím smířený, i když to bolí. Však on jednou přijde na to, že ke mně něco cítí...

Michael zalapá po dechu. Stále se na mě nedívá, kouká všude možně, jen ne na mě. 

Po chvilce si olízne rty a druhou ruku, za kterou ho držím já, vyplete z mého sevření. V jeho očích můžu spatřit odraz zděšení.

Je to tady. Další odmítnutí.

---

je to tady. další díl! wooo, konečně na čas! doufám, že nebyl tak moc shitty, protože jestli jo, musíte mi to napsat. 
jen mě trošku mrzí, že mi přestáváte komentovat :/ já vím, že jsem zapomínala apdejtovat, ale za to fakt nemůžu. takže prosím, prosím, komentáře? 

- Co si myslíte o jejich prvním polibku? 
- Myslíte, že dá Mikey Lukovi zase košem? 
- Na jaké seriály momentálně koukáte? 

díky za všechno, vážně! ♥ -c