Ležela jsem pohodlně na fialovém stole a prohlížela kožené,na první pohled pohodlné křeslo.,,Nudím se,Jokere."prohodila jsem a posadila se.Joker stál u dveří a pozoroval mě.,,Nemám nic,čím bych tě zbavil znuděnosti."prohlásil tónem,který se jen špetkou podobal omluvnému.,,Tak to jsem asi odsouzená ke smrti nudou."poznamenala jsem a zvedla se ze stolu.Když jsem k němu došla,zavrtala jsem mu tenké bledé prsty do jeho zelených vlasů.
,,Co budeme dělat?Nechci se unudit k smrti."zamumlala jsem ještě víc znuděná,než jsem byla před pouhou sekundou.Joker se ke mně otočil a podíval se mi zpříma do očí.,,Jsi úžasná,i když máš ve tváři ten znuděný výraz,Quinnová."podotkl a omotal jednu ruku kolem mě.Nepatrně jsem se zamračila.,,A jakej mám jako mít výraz,když se nudím?"zavtipkovala jsem s pevně sevřenými rty.
Najednou jako by se k oknu pracovny přiblížila tenounká zelená větvička.,,Co to..."vydechla jsem a přešla k oknu.Větvička se dostala do mezery mezi okenicemi a okno se otevřelo dokořán.Do něj jakoby vplula nějaká žena se zrzavými vlasy,zelenou pletí a rudými šaty.Zářivě se na mě usmála a napřáhla ke mně ruku.
YOU ARE READING
Riziko povolání (H. Quinzell/J. Valeska)
FanfictionExistují typy lidí,kteří by určitě neměli dělat práci,kterou si vysnili.Kdyby byl někdo například nedůtklivý a nenáviděl by děti,nemohl by dělat ve školce,nebo ve škole.Jestli se vám dělá špatně při pohledu na krev, určitě byste neměli pracovat v ne...
