Riziko povolání (H. Quinzell/J. Valeska)

6.Menší problém (z pohledu Pamely)

druhý den 6:10...
Jen jsem se vzbudila,mou hlavu napadla extrémní bolest.Nevěděla jsem proč,ale odhadla jsem,že to je něco vážného.Až po pěti minutách jsem si uvědomila,že onen bolestivý zvuk je ječení sirény.Mobil vydal cinkavý zvuk.Podívala jsem se,kdo mi napsal.Byla to Natascha.
N: Doktorko Isleyová,máme problém.Jerome Valeska utekl z Arkhamu a po doktorce Quinzellové se naprosto slehla zem.
Já:Co se pana Valesky týče,je mi líto,že utekl,ale s Harleen vám nemohu nijak pomoct.

Po dopsání té zprávy jsem odložila mobil na stolek u postele.Měla jsem nepěkný pocit,že za tím útěkem stojí Harleen Quinzellová.Znala jsem ji sice jen jeden den,ale to stačilo,abych si o ní udělala obraz.

Netušila jsem,jak to udělala,a teď jsem o tom vážně nechtěla přemýšlet.Jediný nápad,co mi přišel na mysl,byl takový,že se obléknu a vydám se najít dům,ve kterém Harleen bydlela.Zrovna chytré to nebylo,ale bylo to lepší než nic.Oblékla jsem se tedy do bílé košile a černých džínů.Zrzavé vlasy jsem si nechala rozpuštěné,vzala jsem si mobil a odešla z domu.

Došla jsem sotva na roh ulice,když mě někdo chytil za ruce a následně praštil něčím mohutným do hlavy.Hned nato jsem omdlela.Když jsem znovu nabyla vědomí,škubla jsem s mým tělem a otevřela oči.Nade mnou se skláněl Superman a zkoumavě mě pozoroval.

,,Kde jsem se to ocitla?"šeptala jsem.,,Tak jste vzhůru,jo?Myslel jsem,že jsem vás do té hlavy uhodil moc tvrdě."konstatoval Batman,který stál vedle něj.Shlédla jsem dolů na své tělo a zjistila,že ležím na něčem,co dost připomínalo veterinární pult.