The teacher?

13. Co víc by to mohlo být?

Když jsem došla k jeho kabinetu chvily jsem se zastavila jestli to chci vážně udělat. Furt můžeš odejít Abby. Hlava říkala ať se vrátím, ale srdce tvrdilo opak. A tak jsem zaťukala. Hned se rozlétly dveře, jakoby na mě čekal už věčnost. Měl na sobě bílou košili a černý kalhoty. On si vyměnil košili jenom kvůli naší schůzce?? Ne, co si to namlouvám, beztak si ji ušpinil.
„Ehmmm, dobrý den? Promiň že jsem přišla tak pozdě, já jsem si ještě balila věci a...“ zabouchl dveře,popadl moji tašku a odnesl ji s lehkostí k jeho stolu, jakoby nevážila snad deset kilo. „To je fuk, hlavně že si tu, už jsem tu šílel, že si se na mě vybodla...“ zase mi do ramene píchl prstem a já se drze usmála: „Nee že bych o tom nepřemýšlela, ale upřímně, zněl jsi nejvíc vážně za celou dobu co se známe, tak jsem to neriskla.“ Nejdříve jsem se usadila ladně na jeho pracovní židli ale zachvily jsem už pochopila, že tady nebude řešit formální věci a tak jsem si dovolila se víc uvolnit, což v teplakach a krátkým triku na pohodlným křesle šlo lehce. Když viděl jak jsem se uvelebila zasmál se sám pro sebe, pak si přisunul malou stoličku ke křeslu, sedl si na ni a opřel se rukama do kolenou. Kývla jsem že může začít.
„Je toho vlastně tolik co jsem s tebou chtěl probrat ale zároveň toho moc nemůžu říct. Víš, moc ti nedůvěřuju, hlavně poté, co si potom všem co se stalo na adaptačním kurzu
týden hledala způsoby, jak se semnou nepotkat na chodbě. Upřímně mě to trochu zarazilo, víš že stačí říct že tě to nezajímá a nechceš semnou mít nic společného...“ upřímně s ním chci mít společného tolik že ani sám neví ale nechala jsem ho to doříct. „...a já přestanu, už ti nic říkat nebudu a ty můžeš zahodit všechno co jsem ti řekl a já fakt nebudu naštvanej, ty si se o to neprosila. Jen mi to musíš říct, nechci tě otravovat, jen chci aby jsme oba byly lidé, co si můžou něco říct a vědět že to druhého zajímá. Jo, mám přítelkyni ale s ní to jde taky do kopru. Vůbec jí nezajímá co dělám a tak.., a tak...je ten vztah prostě divný. A kdybych měl říct pravdu s tebou se mi fakt dobře povídá, povídá se mi dobře s Davidsonem, i s jinými lidmi, který znám ale ono se těžko vypovídává člověku, který je do vás zamilovaný.“ A dost. Tohle poslouchat nebudu. On je z toho fakt na prášky a když tohle bude způsob jak být u něj blízko a zároveň mu to nebude vadit, beru to. Skočila jsem mu do řeči.
„Vy mě ale neotravujete, já se fakt omlouvám jestli to tak vypadalo jen toho teď bylo moc a neměla jsem náladu na jiný lidi než mě ale nechtěla jsem vás urazit. Ráda budu poslouchat vaše nesmyslné myšlenky...“ skočil mi do řeči a vstal že židle, chytl moje ruce a doširoka se usmál. „Ani nevíš jak rád tohle slyším, bál jsem se, že ti to vadilo ale jestli je to teda v pohodě, mužu ti prostě občas říkat moje bezduché scénáře a pocity?“ „Jasně že jo, mluvte už...“
Vstal ze židle a víc uvolněně začal chodit po místnosti a u toho kolem sebe házel rukama. Začal zprudka a stručně. „Takže, Davidson to na mě zase zkusil. Tentokrát jsem to nenechal zajít tak daleko, minule mi stačil sundat košili a přitisknout na zeď ale tentokrát jsem se od něj odtáhl dost rychle sám. Ani nevím co mi na tom minule tak trvalo. Nee že bych byl gay a líbilo se mi to, ale to prvotní překvapení mě nenechalo hnout, tak jsem ho jen nechal konat. Potom co jsem ti to na tom ostrově řekl mi došlo, že jsem to nechal zajít fakt daleko a měl bych mu dát jasné najevo že nechci. Pohádali jsme se. Bylo to v neděli večer, těsně před tím než jsem odjel domů protože si nepřišla.“ chvíly se zarazil a já se cítila trochu trapně, tak jsem špitla promiň a on jen zakroutil hlavou. „Teď už mi je to k ničemu, hlavně že si tu teď. Vyčetl mi, že jsem se do toho polibku sám zapojil a přitom jsem mu rozepnul kalhoty, ale přísahám že to jsem fakt neudělal. Takhle omráčený sem nebyl, abych mu rozepnul kalhoty!
Jen chci, aby si to věděla.
Já mu zase vyčetl, že co je za chlapa když neumí narovinu říct, že se do mě zamiloval a jelikož si to vzal asi moc osobně, sebral si věci a odešel. Chápeš to?! Tak on po mě podruhé vyjede a pak se vstekne jako malý dítě a odejde...“ poslední věty už spíš vykřikoval po místnosti a chodil bezmyšlenkovitě tam a zpátky, tak jsem u poslední věty vstala, chytla ho za zápěstí aby se uklidnil, vypadal že vybouchne. V tu chvíli ztichl, z očí mu zmizel všechen hněv a já ho pomalu pustila ze silného stisku. Pořád jsem ho ale držela za ruce. V klidu jsem se nadechla a vydechla a tak pokračovala, aby mohl zklidnit dech i on. Kouknul se mi do očí. V jeho modrých očích už nebyl vztek ale něco jiného. Odvrátil pohled ale hned nato mě obejmul. Bylo to jedno z nejsilnějších objetí za poslední dobu. Jakoby se snažil ze mě převzít všechen ten klid a pak se odtáhl. Otočil se okolo mě a dlaní na zádech mě doprovodil k malému gaučíku naproti pracovním stolům. Sedli jsme si, takméř jsme se dotýkali rameny.
„Jo, ehm,no, děkuju, trochu sem vybouchnul...“ zněl trochu nervózně.„Je něco, na co se chceš zeptat ty? Ať nemluvím furt jen já, když dlouho přemýšlím pak takhle bouchnu. Ptej se na cokoliv, teda ehm kromě, no víš co,...nemusíš se mě ptát na něj.“ pochopila jsem že se stydí víc rozebírat Davidsona a jestli se mu to líbilo nebo ne, a tak jsem se rozhodla že nejdřív zjistím něco od Annie, a až potom mu řeknu svůj plán, jak ho zachránit. Chtěla jsem se taky zeptat na tu Lauru, ale na to bude čas jindy, pochybuju, že se vidíme v kabinetě o samotě naposledy. „No,upřímně, zajímalo by mě proč máte uchylku dloubání do lidí prstem?“ moje otázka ho rozesmála a tak jsem poznala že sem udeřila správně. „Takhle?!“ začal do mě rozesmátý dloubat prstama všude možně, do ramene, do břicha,do hlavy, do ruky...„Možná mě jen baví popichovat drzé studenty.“ zasmál se a žďouchal do mě dál, až když už jsem nemohla popadnout dech, protože sem lechtivá snad všude, píchnul špičkou prstu lehce na můj nos a tím veškerá sranda skončila.
Okamžitě jsme se přestali smát a spíš na sebe debilně koukali, kdybych to nechala takhle dál, asi už se někde v mých představách líbáme v koutě. Zachránila jsem to tím, že jsem do jeho nosu taky píchla prstem. Oba jsme se zasmáli, když mi začali pípat hodinky, že za 5 minut musím být před školou. Když jsem se na něj otočila byl takovej jinej...
Možná to bylo tím, že mu jeho pečlivě zakasaná košile z kalhot všelijak vylézala, možná to bylo jeho rozcuchanýma vlasama, který má do školy nagelovany, možná to bylo tím že se tak kulišácky smál nebo jen tím že jsem navečer u něj v kabinetu a on mi popisuje svý milostný vztahy. Tak či tak byl pořád tak vzrušující jako ve školní košili s arogantním chováním. Přerušil náš tichý pohled otázkou.
„Takže v pondělí při geografii?“
„Takže v pondělí při geografii...“
Mrknuli jsme na sebe a v tichosti jsem si vzala svoje věci, ale u vchodu jsem se zastavila a otočila. „Takže říkáš, že se ti líbání s Davidsonem nelíbilo?“ tuhle poznámku jsem si nemohla odpustit. Rychlostí vstal z gauče a natlačil mě jedním prstem na dveře. „Možná kdyby to nebyl on tak se mi to i líbilo...“ řekl to tak vážně, bez špetky humoru, že jsem se mu až musela zasmát přímo do obličeje. Byl tak blízko. „Takžeee líbilooo, uuu to si zapamatuju, Panu Williamsovy se líbila líbačka s učitelemm!“ dal mi ruku před pusu.
„Řekl jsem, kdyby to byl někdo jiný, líbilo by se mi to víc...“ řekl to tiše a pak konečně dal pryč ruku z mé pusy, podal mi ze země tašky, které jsem stihla položit, spěšně mě obejmul a pak se ke mě sehnul. Nasála jsem jeho vůni, když se můj nos otřel o jeho košili, když se shýbal.
„Dě-ku-ju...“zašeptal mi do ucha  a já se usmála a vydala se z kabinetu. Naštěstí tam nikdo už nebyl. Nikdo kdo by věděl co se stalo v jeho kabinetu a nikdo včetně mě neví co je mezi náma dvouma. Zatím tomu budu říkat přátelství. Vždyť co víc by to mohlo být?