The teacher?

11. Benjamin

Zaťukala jsem a jelikož dlouho nikdo neotviral už jsem byla skoro na odchodu, když se ze dveří vynořil Davidson.
Nojo, já zapomněla že s ním má i kabinet. Vyjel po něm v tom kabinetu?
„Ehm, vy budete Abigail, že ano?" netuším jak mě zná ale přikývla jsem lehce zmateně. „Pan Williams se zmiňoval, že možná přijdete, jestli tu chcete na něj počkat, pojďte klidně dovnitř..." asi jsem si to právě rozmyslela. Abby, ty jsi šla za ním do kabinetu a sama moc dobře víš co jsi tu chtěla dělat a nechceš si to přiznat. Nesmím si na něm pěstovat závyslost, ikdyž přiznávám že jak držel moji ruku těch pár vteřin hrozilo že se rozteču na místě ale přesně tohle nemůžeš dopustit. Budeš se držet dál. Na tom adapťáku to zašlo moc daleko. „Nee, děkuju, já radši přijdu jindy, ehm no, děkuju, nashledanou." vymačkala jsem ze svých myšlenek pár slov, protože jsem se bála, že by mohl právě teď přijít a byl by můj plán pryč. Rychlým krokem jsem se vydala zpátky na intr ale tam se mi ani moc nechtělo.
Po cestě jsem se zastavila teda v parku. Sedla jsem si na lavičku ve stínu stromu a chvíli jen se zavřenýma očima zřídila myšlenky. Potom co jsem je otevřela jsem se porozhlédla a zjistila že na pár lavičkách sedí pár starších studentů z naší školy který znám od pohledu. Pod jedním stromem se krčil Benjamin a můj pohled se na něm zastavil. Chvíli jsem ho pozorovala ale on to přerušil zvednutím hlavy a rukou mi ukázal ať jdu za ním.
Vstala jsem z lavičky a cestou jsem si všimla malýho gesta co udělal. Zvedl se a mikinu kterou měl pod sebou dal vedle sebe ať si na ni můžu sednout já. Těhlech maličkosti jsem si už všimla dřív. První den si sedl jinam aby si Miriam mohla sednout s Monicou, na výletě scháněl dřevo do táboraku a šel projít cestu zpátky jestli nenajde ztracenou kšiltovku Steva. Nevím proč si ji nemohl najít sám.
„Ahooj, co tu děláš?? Neměl jsi jet domů? Já myslela že bydlíš blízko." sedla jsem si vedle něj na mikinu a usmála se aby jsem poděkovala. „Jo, bydlím blízko ale přespávám u Steva s Oliverem, mají dneska sraz u Steva v pokoji a pozvali mě taky, tak jsem zůstal tu." začal vyprávět jak se k tomu dostali a že se diví že nechtějí být sami protože v chatce chtěli ale samozřejmě mu to prý nevadí a je rád že má dobrý kámoše. Všechno povídal tak nadšeně, že bych ho mohla poslouchat hodiny ale šestá hodina večer odbila s větším závanem větru a tak jsem se omluvila a nechala ho tam zase samotného se skicakem. Jo, na ten se zeptám příště, až za ním půjdu si vyčistit hlavu posloucháním o všem co bude chtít. Benjamin je prostě člověk se kterým nemusíš přemýšlet a je ještě ke všemu milý, takže o to větší důvod se s ním bavit.
Potom co jsem se dozvěděla, že Steve chtěl být nutně sám na pokoji s Oliverem, jsem začala promítat co se vlastně všechno stalo na adaptaku.
Jak jsem je viděla a tom jak jsem zadržela aby to neviděl Williams s rukama na jeho břichu.. Sakraa, už zase myslím na něj, nedá se to korigovat. Netuším čím to zastavit ale čím víc se chce semnou bavit, tím víc se mi zarývá pod kůži a mám dojem že se toho nepůjde jen tak zbavit.
Vešla jsem na pokoj a Eadlyn už měla vybaleno a vypadala čile, narozdíl odemne. Měla bych už konečně skočit do sprchy.
Po sprše jsem si vybalila a špinavé oblečení naházela do kufru. Za týden se většina už konečně stihne rozjet domů na víkendy, pojedu i já ať mi mamka vypere špinavé oblečení a abych jim povyprávěla. Usušila jsem si vlasy do toho aby byly už jen vlhký a svázala je do dvou zapletených copů a pak si konečně lehká na postel. Četla jsem si knihu ale po pár větách jsem přestala vnímat a usla jsem. Když jsem se probudila bylo ráno.