Vysedáváš v kavárně na nádraží
Bojíš se jít
domů
Roztřesenou rukou
zvedáš k ústům
bílý šálek s černou kávou
a v té druhé svíráš
malou knížečku
Blues pro bláznivou holku
Představuješ si
že někdo ty krásné verše
píše tobě
Vždyť opravdu jsi taková
Bláznivá holka
Teskníš po básnících
již zemřeli mládi
Teskníš po muži
jemuž jsi ublížila
Teskníš po všech
jimž ještě ublížíš
A teskníš po těch
již ublížili a ublíží
tobě
Vysedáváš v kavárně
na nádraží Bojíš se
jít domů
Slzy ti stékají
po tvářích
a starý muž
si sedá k tvému stolu
a nabízí kapesník
a jímá se tě utěšovat
omšelými
moudře znějícími slovy:
„Slečno
neplačte pro chlapce
všichni jsou nevyspělí
stejně!"
YOU ARE READING
Roztrhaná ozonová díra aneb Cáry pocitů a myšlenek
PoetryCáry roztrhaných pocitů a myšlenek. Naivních myšlenek a zbytečných pocitů. Prosby. Prosby o život. Nejen. Přání. Nevyslyšená, či nesplnitelná přání. Monology mé duše. Monology smyšlených postav. Monology vedené ze zoufalosti ze samoty, nebo ze strac...
