Roztrhaná ozonová díra aneb Cáry pocitů a myšlenek

Ten bar

Zas jsme byli v tom baru.
Vyučuje tam housle
vždycky před otvíračkou.
Být milý je pro něj hračkou.
(Na svou oblíbenou vždycky je...)
((Venku lije!))

I když se svět hroutí,
on vždycky umí povzbudit.
Měla jsem dnes Blbec den,
pomohlo mi moc jít ven.
(Zvlášť když šla s ním do baru...)
((Opatrně, pomalu!))

Zahrál mi nějakou skladbu,
co si připravuje na koncert.
Bylo to neuvěřitelně krásné,
mé srdce bylo šťastné.
(Však štěstí z hudby trvá krátce...)
((Mlč, ty zrádce!))

Pak jsem hrála já
a nebylo to špatné.
Smůla dneška pominula,
já osudu prominula.
(Vždyť na osud nevěří...)
((Snad se praštíš do dveří!))

Skončili jsme a šli ven,
do baru začli chodit lidi.
Přátelskou debatu zavedl
a na tramvaj mě odvedl.
(Vždyť se říká doprovodil...)
((To by se nerýmovalo, ty debil!))

Čekala jsem na autobus dlouho,
večer jich jezdí méně.
Kamarádce jsem volala,
na život se mě vyptala.
(Tajemství jí svěřila...)
((Dřív i tobě věřila!))

Kámošku mám v Praze.
Čeká ji tam budoucnost.
Město se jí líbí,
však Morava moc chybí.
(Samozřejmě hlavně já...)
((To se ti jen zdá!))

Cesta byla dlouhá, únavná,
ale už si na to zvykám.
Brzy budu na pokoji snad,
budu moci sladce spát.
(To ti tak budeme věřit...)
((Styď se, z nespavosti cizích těžit!))
(No tak, nejsem lakomec...)
((Hezká slova nakonec!))
(Bonbónek, lízátko...)
((Kopretina, štěňátko!))