Chceš tancovat s vlky,
ale nemáš odvahu.
Hledáš volnej flek,
ale nikdo o tebe nestojí.
Tvé názory se příliš řídí módou
a tvá múza leží na zemi
s krvavou skvrnou na hrudi.
Směj se, jestli ti to není hloupý!
Inspiraci hledáš v kávových zrnkách
a na dně skleniček vína,
ale pravda ti stále uniká.
A ty už nevíš kudy kam,
jen bloudíš bez mapy a bez kompasu.
A nakonec umíráš
uprostřed uschlý louky
a padají na tebe hvězdy a meteority
a hovna a všechny ty sračky...
Laně ožírají tvé ostatky
a dravci kálejí do děr v tvé lebce.
Déšť smívá tvé barvy
a děsně černobílá kostra
se rozpouští na slunečním žáru.
ČTEŠ
Roztrhaná ozonová díra aneb Cáry pocitů a myšlenek
PoetryCáry roztrhaných pocitů a myšlenek. Naivních myšlenek a zbytečných pocitů. Prosby. Prosby o život. Nejen. Přání. Nevyslyšená, či nesplnitelná přání. Monology mé duše. Monology smyšlených postav. Monology vedené ze zoufalosti ze samoty, nebo ze strac...
