Místo spánku se utápí v poezii
a ve vzpomínkách na Něj
a na Něj a taky na Něj.
A je celá nesvá z toho
jakej má v hlavě bordel
a probdí kvůli tomu další noc.
Jak je jí na nic a stejně je šťastná...
A pořád si vyčítá tu myšlenku
na Něj, když si zrovna stýskala po Něm.
Mozek jí brzy exploduje a
srdce se rozpadne na tři kusy.
A všechno bude fajn.
Ruku někomu dá,
nohy se rozběhnou do světa,
vlasy si ostříhá a prodá na paruky.
Bude mít lehčí hlavu.
A třeba se jí bude
o něco lépe spát.
Teď už musím končit.
Ta holka, co se schovává
v mým zrcadle, mě potřebuje.
YOU ARE READING
Roztrhaná ozonová díra aneb Cáry pocitů a myšlenek
PoetryCáry roztrhaných pocitů a myšlenek. Naivních myšlenek a zbytečných pocitů. Prosby. Prosby o život. Nejen. Přání. Nevyslyšená, či nesplnitelná přání. Monology mé duše. Monology smyšlených postav. Monology vedené ze zoufalosti ze samoty, nebo ze strac...
