Menší laskavost

6.Kapitola

Myslela jsem si, že po mě budou Tři košťat spojena s vůní máslového ležáku, melodickým smíchem Lily a hluboce zakotvenými historkami, které jsme náhodně odemčeli při " U Merlina! Pamatuješ, jsi když -----? To musí být už aspoň čtyři roky" ale asi jsem se mýlila, po dnešku už tohle hospůdku nebudu moct vidět bez třech upištěných holek co se nedokážou pět vteřin nehihňat.

Jedna z nich měla nevinný obličej chytré holky ale už po naší včerejší konverzaci v ní moc rozumu nevidím. Zrovna si prohrabovala platinově zlatými vlasy dlouhé až po uši, ve kterých se pyšnily náušnice s korálkem ve tvaru konvalinky. 

Druhá dívka naopak od pohledu vypadala, že by byla schopná zabíjet, hodně tomu napomáhal výraz jejího obličeje, jako by se její oči proměnili v dýku.

Tu třetí jsem si zapamatovala díky tomu že na krk si včera oběsila asi 10 náhrdelníků všech možných odstínů, krystalů i řetízků. Tentokrát nejvíc vynikal nejvíce prostý náhrdelník, složený z klasického provázku na obláčkově bílé škeble, ten kus šperku mi připomněl Pandu a její sbírku, čítající nejmíň 200 kusů mušlí.

Celou dobu přemýšlím koho mi to zlatovláska připomíná. RITA HOLOUBKOVÁ, ta namyšlená holka z Havraspáru, která se bavila s Lockhartem a jednu dobu i s Bellou,  jak se ty dvě mohli spolu kamarádit doteď nechápu.

Mladší verze Rity mě osloví "Takže tvé jméno je Anne Rosier, hraješ v nebelvírském famfrpálovém týmu jako střelkyně už od třetího ročníku, nejvíce se bavíš s Mary Macdonaldovou, Marlene Mckinnon, Lily Evansovou a kromě toho i s bratrem tvého kluka Regulusem Blackem, také pomáháš jako jedna z doučovatelek, a jseš již od prvního ročníku členkou Křikova klubu, máš dva nevlastní sourozence Pandoru Rosier a Evana Rosier, oba ve zmijozelu. Pandoru má tvůj otec ze svého minulého vztahu to samé ty s tvojí matkou, takže si s ní nejsi vůbec příbuzná, naopak jsi tedy na půl sestra o rok mladšího Evana. Pokud by tě to zajímalo o Evanovi si podle našich průzkumů myslí 7 z 10 holek, že je nádhernej. Právě chodíš s snad nejpopulárnějším klukem na škole Siriusem Blackem" Omlouvám se ale proč o mně ví pár třináctiletejch holek víc jak já sama. "Stalkujete mně?" zeptám se s dost zmatenými myšlenkami. "My jsme novinářky my nestalkujeme, jen si děláme průzkum" Přísáhám že, tohle by přesně prohlásíla Rita.

Radší odvrátím pohled a odsouhlasím že všechna tvrzení jsou pravdivá." První otázka, Sirius má poněkud jak to říct pestrou historii holek, nevadí ti to?" Tady při té otázce mi došlo, že se vůbec nezajímají o mně ale o Siriuse. Co jim mám ale odpovědět netuším. Mám prohlásit nějakou moudrou filozofickou blbost jakože "lidé se mění, minulost už odnesla voda" nebo mám říct, že se Sirius choval jak debil?Jo tohle mi vždy pomůže...Co by udělala moje oblíbená fiktivní postava? Najednou se mi ale vybaví jen Jo March z Little Women, která by měla asi stejně nepředvídatelnou reakci jako já. Dobře tohle nepomáhá prostě jim nějak krátce odpovím. "Minulost je místo ze kterého se můžeme učit ne ve kterém můžeme žít" vzpomenu si na náhodnou citaci z nějaké knížky.  To znělo příšerně trapně a otřepaně ale aspoň působím chytře. Snad. Možná. Asi spíš ne.

Holčiny na mě čumí jako bych jim začla nadávat nadávkama z 18. století a oni nerozuměli ani slovo. "Tím jsem chtěla říct, že pro mě není důležité jak se Sirius choval před tím ale že ho nemůžu soudit podle jeho minulosti,  protože lidé se mění" snažím se to srozumitelně zformulovat. Ta s těma náhrdelníkama si něco zapíše do levandulově fialového notýsku a blondýnka pokračuje v rozhovoru " Jak to vzali vaši spoluhráči?".  Jedna otázka horší než druhá. " No náš kapitán-" blondýnka za mě dokončí větu "James Potter" rozplyne se a její kamarádky se začnou hihňat. Snažím se pokračovat ale ona se furt kouká do stropu jako by tam byl obličej Jamese v podobě anděla." No James je nejlepší kámoš Siriuse takže nám to přeje a ostatní tak různě, ale všichni se kterýma se fakt hodně bavím, jako třeba Marlene tak jsou pro nás fakt šťastní" snažím se to nějak uzavřít. To že zmiňuju Marlene mi přijde vtipní když si vybavím její reakci.

Vzápětí uvidím Rega jak vešel do hospůdky. Zamával na mě a na obličeji se mu rozlil sladký úsměv, zrovna jde ke mě. On může být moje cesta vyváznout, uvědomím si. Než stihne pozdravit začnu mluvit "Jé ahoj Regulusi" chvíli se odmlčím. "Já jsem blbá ty jsi chtěl to doučování z lektvarů" snažím se to sehrát jak nejlépe umím. Do Hollywoodu se asi nedostanu. "Ahoj, cože já ne-" Co nejrychleji ho přeruším "Holky moc mě to mrzí ale Regovi jsem slíbila že mu pomůžu s lektvarama dřív než vám rozhovor, tak já už musím" Ta s tím agresivním obličejem vyjekne "Ale-" 

Moc pozdě jelikož už svého kamaráda vyvádím od Tří košťat. Celá tahle situace je nejvíc nesmyslná věc, která by se mohla stát jelikož Reg je na lektvary i lepší jak já a to už je co říct. Upřímně si myslím, že by bylo pravděpodobnější kdyby potřeboval doučování starej Křiklan než Regulus. Než se mě stihne na něco zeptat tak promluvím "Děkuju, děkuju a děkuju" "Aha" odpoví stroze. "Kdo byli ty holky?" "Nějaký třeťačky co si chcou založit noviny a Sirius jim slíbil rozhovor semnou" "O čem?" "O našem vztahu" Reg odvrátí pohled, vypadá, že ohledně toho není moc nadšený. "To je hold Sirius no" prohlásí. Ten si pravděpodobně leží v posteli, poslouchá Bowieho a přemýšlí nad dalším žertem na zmijozely a já tady svýma stupidníma odpověďma odpovídám na ještě stupidnější otázky. Reg radši změní téma "Zítra bude zápas my proti vám" "Nebelvír vás rozdrtí" Ušklíbne se "Tím bych si nebyl tak jistý" a pokračujeme v rozhovoru cestou na hrad doprávázení lehkým podzimním vánkem a oranžovými javorovými listy tancujícími ve větru.