Každým krokem se k nám blíží proslulá Velká síň. Kdykoliv tam vstoupím vzpomenu si na ten den, kdy jsem poprvé vstoupila do budovy téhle školy. Slavnostní zařazování do kolejí byla nezapomenutelná vzpomínka. Rozhlédnu se, svíčky zavěšené u stopu by mohli vyprávět příběhy o duších, učitelích i vítězném křiku studentů při předávání školního poháru. Stoly by mohli povídat o všem dobrém jídle co na nich leželo, o hádkách co u nich proběhli, o událostech, které zaznamenali. Kolik nadávek, lichotek i kázání vyslechli mohutné kamenné zdi samotné školy? Domov pro mě nebylo místo, kam jsem jezdila na svátky nebo kam patřila moje krev. Domov pro mě bylo místo, které vyzařovalo čtyřmi barvami- modrou, zelenou, žlutou a červenou. Tam, kde po každém famrfpálovém vítězství zuřila oslava jakou svět ještě nikdy neviděl. Můj domov nevoněl saténem, dubovým dřevem a drahými šaty na večírky pro čistokrevné. Ale nepovedenými lektvary, starým pergamenem a Bertíkovými fazolkami zapadlých v křeslech. Vtipkování se Siriusem, Jamesův ranní budíček, učení se s Lily, nekonečné tlachání s Mary nebo pozorování noční oblohy s Regem. Tohle byl domov. Bradavice.
Halou se mísila vůně toustů, ovocného čaje i dýňových paštiček. Jelikož jdu docela pozdě, jídelna už je poloprázdná u nebelvírského stolu však sedí všichni z mého ročníku v této koleji. James si prohrabuje své kudrnaté tmavě hnědé vlasy a pohrává si s brýlemi na svém nose a naléhá něco do Lily, které se snaží bavit s Remusem. Vytáhlý hubený kluk, s oříškově hnědými vlasy a jizvami po celém obličeji. Už dávno jsem přišla na to, kde je získal ale slíbila jsem, že to neprozradím. Mary si v zrcátku upravuje kadeřavé černé vlasy. Její bronzová pleť ladí ke zlatému náhrdelníku na jejím krku. Marlene hustí něco do Petera, baculatého malého kluka s nevinností vepsanou v obličeji. Opodál, sedí Alice s Frankem, moc se s nimi nebavím a nejsou ani z našeho ročníku ale usměju se a pozdravím. Konečně se usadím, Sirius nalevo vedle mě. Mary se zeptala Marlene, jestli teďka s někým je, a ta protáhla očima když zmínila zmijozelskou chytačku Dorcas Meadows. Já, Mary i Lily bychom přísahali na život a na smrt, že aspoň jednou viděli jak se Marls na pohlednou zmijozelku zamilovaně kouká. Teda asi ne Pobertové, James byl moc zaneprázdněný sledováním Lily, Sirius flirtováním s holkama, Peter běháním za těma dvěma a Remus vlastně ani nevím. Občas se mi zdálo, že Remus zasněně pohlíží na Siriuse, ale asi to byl jen pocit.
Nevím jestli mám jen tak oznámit "Chodím se Siriusem" nebo co že to po mně Narcissa chce, tak jsem mlčela poslouchala konverzaci Remuse a Lily. Zrovna se bavili o úkolu do OPČM. Každý z nás dostal za úkol zpracovat jiné téma já dostala kletby, které se nepromíjejí, Lily dostala expelliarmus a Remus expecto patronum. Učitel dal tuto esej dobrovolnou, ale my tři jsem si chtěli přilepšit jako bychom nebyli nejoblíbenější žáci snad všech učitelů na škole. Mary se od otázky jestli má Marlene vztah posunula k Siriusovi. Ten se uvolní a položí mi loket na rameno. Ne, že by mi to připadalo nějak příjemné. " Teďka, chodím s Annie" věta zazní a asi na tři vteřiny nastane hrobové ticho. S jistou nervozitou pohlédnu na kamarády. Ticho zavrhne Lily, která málem vyprskne svůj čaj, Remus se opatrně koukne na Siriuse, hnědými oči tančí nejistota, překvapení i smutek? Možná i zklamání. Marlene obličej se mezitím rozsvítí znechuceným výrazem jako by právě snědla slimáka. Když už myslím že více dětinský reakce nepřijde, James se začne smát. Ne, že by se pousmál a protočil očima. On se začal řehtat na plné kolo až mlátí pěstmi do stolu. Já se mezitím snažila na tváři udržet nevinný úsměv.
To že si Sirius našel holku, se stalo denním pořádkem ale že by to byl někdo z naší koleje a našeho ročníku? Ne. Sirius ale pokračuje v rozhovoru "Nu což, jsem prostě okouzlující" na to mu Marlene, odpoví jejím klasickým tonem, trochu arogantním se špetkou sarkasmu. "Radši bych zažila Crucio, než tvoje kouzlo" nadhodí a nad touhle poznámkou se rozesměje Lily a Mary. Abychom tohle ukončila, vymluvím se na to, že mi chybí poslední odstavec slohovky do bylinkářství. Lily obrátila oči v sloup jako by nemít úkol bylo horší než randit se Siriusem. Super už mám tuhle partičku, teď ještě vyřídit Evana, Pandu, Rega a rodiče.
-
Po dlouhém vyučování se konečně dostanu do knihovny. Musím si půjčit jednu knihu do lektvarů a vrátit Regovi deník s jeho malbami. Maloval i kreslil nádherně. Ať už noční oblohu, jarní louku nebo nekonečný oceán. Všechno se mu povedlo dokonale. Vidím ho sedět v jednom z rohů knihovny u okna. Celou místností jsem mezitím unešená vůni starých knih. Okny už jde vidět tmavá obloha. Měsíc a už minimálně Polárka vysvitla. Reg něco píše. Vlasy černé jako havraní vlasy jsou volně ponechané, šedé oči zvýrazňují jeho bledou pleť a chladný výraz. Ale ve skutečnosti byl Regulus, jedním z nejstarostlivějších lidí, které jsem kdy potkala. Bál se, že mu někdo ublíží, nebo že on ublíží jim. Nechtěl se stát odrazem své matky. Reg byl sám o sobě takový kouzelný, byl krásný jako renesanční malba. Nedokážu to vysvětlit ale přísahám, že přesně tohle je definice jeho vzhledu. "Ahoj" pozdravím a usměju se. On mi to oplatí. Skoro nikdy se neusmíval...jako by jeho úsměvy patřily jenom mně. "Anne? Ty chodíš se Siriusem?" zeptá se ještě předtím než se řeknu nějakou klasickou otázku jako "Jdeš zítra na oslavu Křikova klubu? nebo "Co škola?" Nejvíc mě zajímá jak se o tom dozvěděl. Narcissa? Sirius? "Eh- jo" nějak nervózně to ze sebe vykoktám je divný chodit s nejoblíbenějším klukem na škole. Nic neříkajícím výrazem se na mě koukne. Musí být divný, když jedna z tvých nejbližších kamarádek začne chodit s tvým starším bratrem. Sice jsme to předstírali ale to on nemohl vědět. Tahle chvíle se stala definicí "trapné ticho". "Uhm, mám ten tvůj deník" vytáhnu černý diář z hnědé brašny přeplněné knihami. "Ty, kresby jsou fakt dokonalý, moje oblíbená je tahle" prolistuju stránky až se k ní dostanu. Jezírko, na něm kvetou pastelově růžové lekníny a na hladině se leskně sluneční svit, uprostřed se plaví dřevěná lodička a v ní sedí hnědovlasá holka s černovlasým klukem. Dívku Reg vymaloval v broskvově oranžových šatech a chlapce v černém saku se smaragdově zelenou kravatou. "Regu, a kdo ti pověděl o mně a Siriusovi?" Ušklíbne se. "To ví celá škola. Chodit s nejznámějším klukem na škole není jen tak"
YOU ARE READING
Menší laskavost
Fanfiction"Ne Siriusi tu esej to přeměňování ti nenapíšu" Prohlásím rázně a odejdu. On zamnou přesto poběží "Annie prosím" "Ne ani to neopravím, pamatuješ na tu esej na Amorův šíp, jediná věta-mám okouzlující úsměv, nepotřebuju lektvar" "To není nic se školou...
