Do očí se mi vloudí nepříjemné sluneční paprsky a vzbudí mě z poklidného spánku. Pondělí. První hodina bylinkářství. A ještě k tomu musím předstírat, že chodím se Siriusem. To zas bude skvělý den. "Vstávej" ozve se ze druhé strany pokoje a rozeznám hlas Lily. Asi vteřinu potom dostanu nějakou obálkou do obličeje. "Hej-" osopím se na svoji rudovlasou kamarádku. Ta si mezitím zapletá cop, už oděná v uniformě. Černá sukně až po kotníky, nad ní obyčejná bílá košile na, které se lemuje zlatočervená kravata. K této prosté uniformě si ještě oblékla šedý světřík. Narozdíl ode mě nemá kruhy pod očima ani rozcuchané vlasy. V ranním světle vynikají její pihy poseté po celém obličeji. "To jsem nebyla já" řekne stroze.
"Nebelvírská střelkyně musí umět chytat" prohodí Marlene, zrovna dělající si linky. Temné oči se lesknou ve slunečních paprscích. Otočím se jejím směrem, stále se kouká do zrcadla a leží na své posteli. Lily kolem ní projde a málem zakopne asi o tucet věcí co bezhlavě polehávají na zemi. Přes obaly od sladkostí, hudební desky, nedopsané eseje nebo knížky o famfrpálu. No jo, chaos je téhle nebevírské odrážečky druhé jméno. Docela se divím, že to Lily zvládá. ale asi si už po těch letech zvykla. Marlene má náherné vlasy, kombinace zlatých loken pohrávajících si s z černými pramínky . Namísto sukně si vzala černé kalhoty až k pasu, k tomu (nečekaně) bílou košili a kravatu a místo svetru zvolila obří koženou bundu, hodnou rockového kytaristy, která jí sahá skoro po kolena. Konečně vstanu z postele a pohlédnu na dopis, který mi díky mé spolubydlící přistál na hlavě a odrazil se od ní na rudý chlupatý koberec, zakrývající celou dřevěnou podlahu. "Mary už šla?" zeptám se na poslední spolubydlící, mezitím co otvírám obálku. "Jop" odpoví Lily jednoslovně.
Pečeť rodu Blacků. No to mě potěš. Někdo si dal práci a napsal elegantním rukopisem moje jméno. Anne Rosier. Před otevřením se zastavím a uvažuju, kdo z té rodiny by mi psal. Siriusův rukopis není ani z polovina tak hezký jako ten na obálce. Andy musí mít jiné starosti a s Bellou se nebavím. Reg nebo Narcissa. Celým svým tělem, srdcem i duší doufám že dopis napsal Regulus. Už tak mě unavil včerejší rozhovor s Cissou. "Milá Anne Rosier" ach já tak miluju dostávat dopisy od lidí co mě nesnáší.
Milá Anne Rosier,
dneškem započíná vztah mezi tebou a mým bratrancem. Znovu ti chci poděkovat, protože předstírat randění se Siriusem chce kuráž. Dnes Sirius napíše dopis své matce, o tom že jste spolu. Věř mi, Walburga má oči všude, určitě se někoho na vás zeptá. Moc nevím co ti poradit, prostě se držte za ruce a při nejhorším si dejte pusu. Spoléhám na tebe, radši bych ti dala celé své dědictví než abych skončila s ním. Upřímně doufám, že ti to nezničí školní reputaci. Dneska to teda jen oznamte, Potterovi a ostatním Siriusovým kamarádíčkům to asi bude jedno. Ani o tvé kamarádky se tolik nebojím. Nejvíc mě děsí reakce Reguluse a Evana.Po mém odchodu z Bradavic se mi Reg moc nesvěřuje, ale pokud někdo pozná, že to hrajete bude to on. Všimne si i maličkostí. Ach, ti sourozenci. Jak znám Doru bude ti to přát. Nevím, jaký máš momentálně vztah s Evanem ale jistě vím že on a celá ta jeho parta nesnáší Siriuse. A vlastně i tebe a celý Nebelvír. Teda Dora si žije ve vlastním světě a s Regulusem se bavíš ale pak jsou tu tací jako Skrk junior. A s Regulusem máš takovou zvláštní jiskru...Ale do tvého vztahu s ním mi nic není, a též tě informuju, že i když to tak nevypadá tvému bratrovi na tobě doopravdy záleží. Pokud někdo zabije mého milovaného bratránka, bude to Evan. Ber to pozitivně, život, kde je drama je lepší než když se nic neděje.
S pozdravem Narcissa Blacková
Tenhle kus pergamenu ve mně vyvolal více emocí než jakákoli smutná kniha. Jiskra s Regem? Evanovi na mě pořád záleží? Pandora bude pro mě šťastná? V jednu chvíli jsem se cítila jako tmavá pustá zahrada, zničená zimou, bez jediného květu a bez jediného zeleného lístku, pohlcená v temnotě. ale vzápětí jakoby přišlo jaro a přilétli pestrobarevní motýlci, rozkvetly barvou ozařující tulipány a vysvitly první jasné sluneční paprsky. Při zmínce o Evanovi, uhasne jiskra mého srdce a vybavím si naši poslední hádku. Tvému bratrovi na tobě doopravdy záleží. Znovu na tyto slova pohlédnu. Myslela to Cissa vážně? Nebo se snaží získat mě zpátky? Některé otázky zůstanou bez odpovědí. Ale tak to občas bývá.
Dopis navíc napsala dost chaoticky- v jednu chvíli se bavila o tom, proč si mám dávat bacha na Rega a v druhou mluvila o tom, že Evan bude chtít zabít Siriuse, a celkově tak nějak přeskakovala mezi všema lidma , které znám a jak budou reagovat. Narcissa fakt není ten typ člověka co nepřemýšlí a hnedka koná. Když píše dopis, udělá si alespoň deset osnov aby to napsala jasně a srozumitelně a při každé větě neodbíhala k jinému tématu. Když měla hrát na klavír při nějaké příležitosti, trénovala hodiny, dny, měsíce aby vše zvládla perfektně. Kdykoliv někam šla, strávila klidně celý den u zrcadla, jen aby ji všichni měli za takovou tu dokonalou holku. Asi není moc ve své kůži. Kdo si teďka všímá maličkostí Cisso?
Ráda bych ještě dumala nad dopisem, ale když si nedám snídani, tak jsem celý den naprosto nepoužitelná. I tu nejlehčí otázku, na kterou by se mě učitel zeptal bych odpověděla špatně. Jak já říkám snídaně byla, je a bude nejdůležitějším jídlem dne. Jelikož ale nestíhám tak rychle odběhnu do koupelny, kde na sebe rychle hodím černou sukni asi po kolena, zapnu košili, rychlostí blesku na ni přivážu kravatu a vlasy sepnu tyrkysovou gumičkou do vysokého culíku. Kdybych vstávala brzo asi bych více stíhala ale doopravdy se nepřipravím o patnáct minut spánku, jen kvůli o tomu abych vypadala celý den hezky. Když mám reputaci nejchytřejší holky na škole, k čemu mít reputaci nejhezčí holky na škole?
Marls a Lily už odešli a pokoj zel tichem. Sirius na mě měl počkat ve společenské místnosti. Tou se line vůně zapomenutých Bertíkových fazolek a nového pergamenu. Rudá křesla se zlatým lemovaním žadoní aby se do nich někdo usadil a na jednom z dřevěných stolků si někdo zapomněl "Fantastická zvířata a kde je najít" od Mloka Scamandera. Dobrý vkus. Uslyším krátké "ahoj" a otočím se. Černé vlasy asi po ramena volně pohozenené, nedbale vyžehlená košile a lajdácky připlá kravata, stejně jako u Marlene kožená bunda a společenské kalhoty. Na rukou nejmíň pět stříbrných prstenů, které vzal Regovi. Náš oblíbený princ Nebelvírské věže, Sirius Orion Black. Kouknu se směrem k východu ze společenky, a všimnu si, že v jeho očích snad nikdy nevyhasne rebelská jiskra. "Připravena?" zeptá se. Netuším co mám odpovědět, tak jen kývnu. Vyjdeme z místnosti a před námi se rozprostřou bradavické chodby, plné vysmátých studentů. No jak Narcissa řekla, lepší život, kde je drama než kde se nic neděje.
CITEȘTI
Menší laskavost
Fanfiction"Ne Siriusi tu esej to přeměňování ti nenapíšu" Prohlásím rázně a odejdu. On zamnou přesto poběží "Annie prosím" "Ne ani to neopravím, pamatuješ na tu esej na Amorův šíp, jediná věta-mám okouzlující úsměv, nepotřebuju lektvar" "To není nic se školou...
