Menší laskavost

2.Kapitola

Narcissa sedí u stolu z dubového dřeva a svým ostrým pohledem mi probodne oči. Blonďaté rovné vlasy jsou jak je u ní zvykem perfektně učesané. Vlastně vždycky vypadala úžasně. Bílá košile ladí k jejím světlým vlasům a olivově zelená sukně dokonale pasuje ke zlatým náušnicím na kterých vyniká smaragd ve tvaru slzy. I její make-up je bezchybný, rudá rtěnka kontrastuje s jejími bledými tvářemi, řasy a černé obočí zvýrazňují celý obličej. Očima modrýma jako dvě studánky pohledne nejprve na mě a poté svůj pohled stočí k Siriusovi. Z jejího výrazu nelze nic vyčíst.

Popojdeme k jejímu stolu a Sirius si opatrně prohrábne tmavé vlasy. "Narcisso, tohle je Annie, Annie tohle je Narci-" "Siriusi, tomu neuvěříš ale po tolika vánočních večírcích pro čistokrevné vznešené rody se známe" Pronese sarkasticky. Já zatím mlčky sedím a čekám až mi někdo vysvětlí co se tady u Merlina tančícího na "Dancing queen" děje. Nejdivnější na tom všem je že Sirius prokazuje Cisse respekt. Sirius k nikomu nemá úctu, respekt ani špetku zdvořilosti. Navíc není tak hlasitý jako obvykle, většinou nedokáže pět vteřin mlčet, teď potichu sedí a ignoruje připomínky své sestřenky o tom jak pochází z urozeného rodu. Nemám chuť, strávit z touhle namyšlenou blonckou další minutu, tak začnu rozhovor. "Mohl by mi prosím někdo vysvětlit, co přesně tady dělám?" zeptám se. Narcissa si zastrčí neposlušné vlasy za uši, nadechne se, chvíli nechá oči v šedých očích svého bratrance, pak v mých zelenohnědých a konečně začne. "Budu po tobě chtít moc, ale pokud to splníš, budu ti navěky vděčná"

"Matka s otcem se rozhodli, že jako čistokrevná dědička rodu Blacků, potřebuji stejně urozeného manžela" pokračuje. "Samozřejmě" odpovím a protočím očima. Nikdy jsem nechápala tuhle hierarchii rozdělenou podle toho jestli jsi se narodil mudlům nebo kouzelnické rodině. Narcissa jen nadhodí chladný pohled, chce znova začít mluvit ale dočká se dalšího vyrušení z mé strany. "Stále nevidím problém, máš Malfoye" Vzpomenu si na toho rozmazleného světlovlasého zmijozela a ušklíbnu se. "Problém totiž není ve mně, ale v něm" Naštvaně se koukne na Siriuse a nevypadá nejšťastněji ohledně toho co se mi snaží sdělit. "Siriusova matka, tedy moje teta, si uvědomila, že o Siriuse žádná pořádná dívka nebude mít zájem protože je krvezrádce" Otočí se ke svému bratranci a zírá na jeho kravatu v nebelvírských barvách jako by to byla nejodpudivější věc, co kdy viděla. "Hele Cisso, to že jsem v Nebelvíru, ze mě hned nedělá odpad společnosti" naštvaně prohlásí Sirius. Přemýšlela jsem, jestli si Narcissa uvědomuje, že když někoho žádá o pomoc, není vhodné ho hned urážet. Pro rodiče jsem se stala krvezrádcem, hned po zařazení do Nebelvíru.

"Abych pokračovala, v čistokrevných sňatcích byl obvyklý manželský svazek sestřenice a bratrance kvůli udržení pokrevní linie" Ne, ne a ne. Tohle si nezaslouží ani Narcissa. Její ledové oči šílí zoufalstvím. "Asi jako Siriusova kamarádka víš o jeho pochybných vztazích, Sirius dostal prvního září měsíční lhůtu, že pokud si nenajde přítelkyni s přijatelnou krví, musím se vdát za Siriuse" Zítra už začíná říjen, a přítelkyni nemá. "Takže po mně chceš, abych chodila se Siriusem?" Položila bych za něj ruku do ohně ale tohle bylo moc. "A proč zrovna já? Celý Bradavice máš zaplněný čistokrevnýma čarodějkama" namítám. "Zmijozelky ho neschválí a navíc ty jsi též krvezrádce, dokonale k sobě pasujete" "Ani ve snu" co je moc, to je moc. Popadnu svou koženou brašnu a chystám se odejít. Oba dva se bleskurychle zvednou ze židle a zadrží mě. "Annie prosím, nesmíš mě nechat skončit s ní" "Nějak prožíváš moje pocity" prohlásí rozhněvaně Narcissa. Oba mi teď skoro brečí u nohou. Radostný to pohled vidět zoufalou Narcissu Blackovou. Potom co mi provedla.

Cisse jsem nikdy nic nedlužila. Byla pro mě jako starší sestra, společně jsme vyrostli. Ukázala mi spoustu věcí, naučila mě jak správně sedět na koštěti nebo jak hrát na klavír. Cítila jsem se pro ni důležitá, hodně se hádala s Bellou a Andy a možná to byl jen bláhový pocit ale vypadalo to, že jí nahrazuju sestry . Trávili jsem spolu spoustu času, ať jsme si jen povídali u zkoušení nových účesů nebo pobíhali po venku, momenty s ní se staly mými nejlepšími vzpomínkami. Ale po mém příchodu do Bradavic se všechno změnilo, hned jak Moudrý klobouk rozhodl o tom že budu v Nebelvíru, se z úsměvů staly povýšené pohledy, ze záchvatů smíchu urážky a z vtípků pomluvy. Přijít do Bradavic a hned ztratit někoho tak blízkého jako ji byla rána. Palčivá rána. Ohromně bolestná rána.. Jako by mi do srdce zabodla dýku. Kdo mě ale nikdy nezradil, vždycky stál na mojí straně a bez ohledu na to co se dělo mě bránil, byl Sirius. Kdykoliv mě nějaký zmijozel nadával, on na ně zařval nějakou urážku, co postrádala smysl ale pomohl mi. Kdykoliv mi někdo vyčítal, že díky mně jsme prohráli famfrpál, on do nich vší silou napálil camrál, ať si ho zkusí chytit sami . Vždycky se mě zastál. Musím to když udělat, když ne pro Narcissu, tak pro něj.

"Na jak dlouho musím hrát tohle divadlo?" "Do té doby než odejdete z Bradavic, potom se provdám za Luciuse a tak to skončí" odpoví mi poněkud radostněji. Znova získala naději. Dva roky budu předstírat že chodím se Siriusem. Budiž pro tohodle idiota cokoliv. "Udělám to, pro Siriuse" naposledy pohlédnu do jeho nevýrazných šedých očí. Výraz v obličeji doslova křičí "děkuju ti". Usměju se na něj. Narcissa naopak vypadá, že by mi líbala nohy a klečela u mě, kdyby jí to její hrdost dovolila. Nevím co stane ale s jistotou můžu říct, že o svých posledních letech v Bradavicích budu mít co vyprávět.