Kousnout a odkopnout (Twilight ff)

2. První krok

Uplynul týden od jejich příjezdu. Ester se docela zabydlela, až Garretta překvapovalo, jak rychle si na nový život zvyká. Sice se zatím bavila více méně jenom s Alice, takže o ní nikdo jiný, včetně něj, skoro nic nevěděl, ale to ho upřímně řečeno ani moc netrápilo. Ale mělo by, protože Carlisleovi slíbil, že se s ní pokusí sblížit. Nemohl si pomoct, ne a ne se k tomu přinutit. Ty dva dny cesty v autě s ní mu úplně stačily a jelikož ona o jeho společnost rovněž nejevila zájem, soudil, že to vnímá stejně.

,,Co ty si o něm myslíš? O Garrettovi?" zeptala se Ester Alice, když se spolu v lednu 'opalovaly' na útesu dobrých čtyřicet metrů nad rozbouřeným mořem. Alice si sundala sluneční brýle a zkoumavě si jí změřila pohledem. Na rozdíl od Ester na sobě neměla bikiny, netroufla si na sebe tolik strhávat pozornost, ale právě proto, jak svéráznou dívku v Ester zatím poznala jí překvapilo, jak zdrženlivě tu otázku položila. Skoro jakoby se styděla s ní o Garrettovi mluvit...
,,Nevím, moc ho neznám. Přijde mi lehkovážný, ale můžu se plést. I když vzhledem k vaší situaci o tom pochybuju." pousmála se, ale Ester jen vyhýbavě sklopila své novorozenecky rudé oči.
,,Tobě se asi líbí, viď?" pronesla Alice prozíravě a zkousla si spodní ret. Ester naznačila nesouhlas, ale ne moc přesvědčivě.
,,Je to vůl, leze mi na nervy, ale..." zarazila se a hledala správná slova.
,,Víš, když mě kousnul, napadlo mě, páni, takže jsou skuteční a zrovna já mám to štěstí jednoho potkat. Jako asi každá holka v dnešní době jsem byla do upírů blázen, když jsem byla na základce a na střední. Ale pak mi došlo, že mě zabije. Že tohle není žádný začátek romantického příběhu, který skončí svatbou a slovy 'žili šťastně až navěky'. Tak jsem zpanikařila, ale bylo tam ještě něco. Takový divný pocit, že to mám přijmout. Něco mi říkalo, poddej se a užij si to, je to přece to poslední, co v životě ucítíš. A pak mě pustil a já se začala měnit." dořekla a zamyšleně zkousla gumovou koncovku na svých slunečních brýlích.
,,Všichni jsme to zažili, je to nepříjemné. Ale bylo tak nějaké ale." připomněla s lehkým úsměvem. Ester se na ní podívala a povzdechla si.
,,Ale i když mi leze na nervy, kdykoliv se se mnou pokoušel mluvit, byl panovačný a hrubý, jsem z něj pořád celá pryč, chápeš? Jako bych pořád nemohla uvěřit tomu, že je skutečný a bude dost možná napořád součástí mého života. Jakože, já vím, že jste tu všichni upíři, ale on mě změnil a já tomu všemu pořád nemůžu uvěřit. A hezkej je, nebo snad ne?" vykulila na Alice oči, jakoby doufala, že jí nepřeskočilo.
,,Takže se ti přece líbí." zasmála se Alice.
,,No jo! Ale nelíbí se mi, že se mi líbí." postěžovala si Ester frustrovaně a praštila se do čela.
,,To nic, holka, to známe všechny." uklidňovala jí Alice, ale nepřestala se culit. Zajímalo jí, jestli brzy uvidí nějakou pěknou vizi ohledně nich dvou.

Odpoledne, když se dívky vracely, Ester se doslova hned v předsíni srazila s Garrettem. Rychle uhnula jeho pronikavému pohledu, kterým jí nyní tak zblízka propaloval. Alice už se opět pobaveně culila, připadali jí jako rozverné malé děti. Ester už ho obcházela, když jí zastavil poměrně silným stiskem zápěstí, který, když si to uvědomil, pokorně povolil.
,,Měli bysme si promluvit, nemyslíš? Pojď." řekl se sebezapřením, ignoroval Alice a aniž by čekal na odpověď, vyrazil ven, kam měl bezpochyby původně namířeno. Ester s procítěným povzdechem protočila oči a na rozdíl od Garretta si s Alice vyměnila významný pohled, než šla za ním.
,,Co je?" ptala se předem otráveně, protože předchozí zkušenosti z jejich společných rozhovorů neukazovaly na bůh ví jak slastný zážitek ani tentokrát.
,,Nejsem zrovna řečnickej typ, tak to řeknu na rovinu." začal Garrett, ale k jejímu překvapení zněl spíše smírně.
,,Podle Carlislea bychom měli utužovat vztahy, seznámit se a skamarádit." řekl trpce, nemusela být geniální, aby viděla, že z toho není dvakrát nadšený.
,,Aha. Fajn... Tak proč jsi se mnou celej tejden, co jsme tu, nepromluvil ani slovo?" poznamenala kousavě, ale věcně. Garrett se škodolibě zašklebil, tušil, že to s ní nebude mít jednoduché, ale už se rozhodl být trpělivý.
,,Protože jsem tě měl plný zuby, jasný, holka?" přes jeho hraný provokativní úsměv bylo jasné, že tohle byla pravda, Ester to vlastně cítila stejně, ale přesto jí to zabolelo.
,,Jo, nápodobně." sykla obratem dotčeně a založila si ruce na prsou. Celý tento rozhovor se jí líbil míň a míň a podle ní absolutně postrádal smysl.
,,Myslel jsem si to. Nezačali jsme zrovna růžově, tak co to zkusit znova a tentokrát pravou nohou napřed? Jsi pro?" navrhl a nabídl jí ruku na znamení smíru. Ester se zarazila a zamyšleně si ho chvíli prohlížela. Tohle od něj bylo překvapení.
,,Dobře. Zkusme to znovu." souhlasila nakonec a jeho ruku přijala a pevně stiskla. Garrett se ušklíbl, už chtěl cosi poznamenat o novorozenecké síle, když v tom na něj zavolal Emmett z okna.
,,Hej, Romeo, Carlisle s tebou chce mluvit." smál se hromotluk, očividně potěšený, že je mohl vyrušit.
,,Omluv mě, musím tomu tlučhubovi utrhnout hlavu." pousmál se Garrett a Ester se k vlastnímu překvapení jeho trefné poznámce také zasmála. Ale nešla s ním, ačkoliv původně chtěla ve svém pokoji vybalit zbytek svých věcí, zlákala jí vyhlídka osamocené procházky zasněženým lesem.