Kousnout a odkopnout (Twilight ff)

1. Ta chyba má jméno

,,Potřebuju pomoc, příteli." řekl k překvapení nejen Carlislea, ale i Esme a Alice, které stáli hned za ním, Garrett stojící u jejich dveří. Nestávalo se často, že by je upíři, co nepatří do rodiny, navštěvovali, natožpak ti, o kterých bylo známo, že žijí jako vlci samotáři. Od bitvy s Volturiovými, která se nikdy neudála o něm slyšeli jen to, že se dal dohromady s Kate a žil s ní a její sestrou Tanyou na samotě v horách. Jeho nenadálý vpád do jinak klidného dne byl neohlášený a tím pádem i tak trochu neomalený, ale především vyvolával mnoho otázek. Carlisle by však nikdy neodmítl pomoc příteli v nouzi, ať už je jakákoliv.
,,O co jde, příteli? Pojď dál, jsi naším hostem." pobídl ho, ale tmavovlasý dlouhán naznačil nesouhlas a chvíli mu trvalo se vymáčknout.
,,Nejsem sám... totiž... pojď se mnou..." mumlal upír a mnul si vlasy na zátylku. Kdyby ho Carlisle neznal už tolik, tolik let, řekl by, že je jeho starý přítel nervózní, ale dosud ho tak nikdy neviděl. Garrett byl vždy spíše hravý a volnomyšlenkářský, ale k vážným věcem obvykle lhostejný. Proto byl Carlisle lehce znepokojený, když Garretta následoval ven a ještě víc, když spatřil auto a v něm dívku. Garrett pochopitelně auto řídit neuměl, proč také? Nežil mezi lidmi jako Cullenovi, neměl tedy důvod se to učit, když upíři se svou rychlostí k cestování používají běh. Tak nebylo divu, že za volantem seděla dívka, záhadou ale zůstávalo, kdo to je a proč jí Garrett přivedl ke Carlisleovým dveřím.
Garrett otevřel dveře a poněkud nevybíravě dívku vytáhl ven.
,,Hele! Ne, co to...? Prase..." ulevila si a vysmekla se jeho ruce, přičemž si narovnala ošoupanou koženou bundu.
,,Co to má znamenat?" zeptal se Carlisle a už trochu netrpělivě si založil ruce. Viděl, že je dívka novorozenec, nebyl slepý, ale co to má co dělat s ním a jeho rodinou?
,,Udělal jsem chybu, Carlisle... ona je ta chyba." vysvětlil Garrett stručně, ale výmluvně. Teprve v tu chvíli se pobledlý doktor před ním začal chytat.
,,Její přeměna je tvá práce?" nedělával to často, ale protentokrát vykulil oči.
,,Myslel jsem, že to ty nikdy... jak to?"
Garrett sklopil oči a zavzpomínal na události staré přibližně týden.

Před šesti dny:

Byly dvě hodiny ráno a Amsterdam byl tichým a temným místem, pro tuto chvíli zahalený do mlhy. To je pro upíra perfektní příležitost k lovu. Také, že to Garrett dělal. Procházel se při rozpitém úplňku liduprázdnými ulicemi, když tu uslyšel ryk. Věděl, že dění je tak míli na jih, znal své smysly dobře. V mžiku byl tam. Přepadení. Nic tak nevšedního. Maskovaný muž, podle pachu jeho potu zřejmě feťák, který prostě nutně potřeboval další dávku. A dívka okolo dvaceti, co se s ním se vší vervou přetahovala o levnou kabelku, jakoby v ní měla zlaté cihly. Nebylo se čemu divit, že jí mladík, bezpochyby v deliriu, pobodal, když se svého majetku nehodlala vzdát. Pach čerstvé krve, ještě horké, krevní destičky, co se srážejí na vzduchu... To přimělo Garretta přestat se kochat tím divadýlkem a zasáhnout, než o všechen ten nektar přijde. Krev feťáků totiž nebyla moc dobrá, byla nakyslá, poskvrněná těmi chemickými svinstvy, musel se tedy spokojit s dívkou, jejíž drahocenná krev však rychle vytékala na chodník. Nebyl zase tak zoufalý, aby olizoval zbytky ze země jako zvíře, to bylo pod jeho úroveň, to se raději spokojí s málem. Zlomil muži vaz jako nic, dokonce tak, že se mu tvář poněkud vyvrátila v nepřirozeném úhlu skoro až k páteři. Neztrácel ale ani vteřinu navíc a vrhnul se po její krční tepně. Pokud už si vybral k ukojení své žízně ženu, většinou si s ní více hrál, laškoval a ke kousnutí obvykle volil o něco intimnější stehenní tepnu, měl to tak rád, ale tentokrát neměl času nazbyt. Nejprve vše probíhalo normálně, jako už tisíckrát předtím. Známý zvuk dávení, pokus o křik, či obranu, držel jí pevně a to téměř v objetí. Náhle se však dívka poddala. To bylo nové, nikdy se žádná oběť nepřestala bránit, dokud neztratila vědomí. Dívka ho objala a přivinula se k němu, jakoby to snad pořád měl být její zachránce na bílém koni a ne prachsprostý krvelačný upír. To ho přimělo přestat sát a pustit jí, ani nevěděl jak a proč, prostě to udělal a odtáhl se. Pak už bylo pozdě pokračovat, když jeho jed začal působit a ona se začala měnit. Ano, teoreticky pořád bylo možné jed vysát a to i se zbytkem jejího života, ale Garrett prostě zpanikařil. Najednou byl tak zmatený tím, co se vlastně stalo a co se dělo dál, že úplně zapomněl myslet a namísto, aby reagoval, svou šanci propásl.