V zajetí touhy | hansy

11. | v obklopení výčitek

Pansy ležela na jeho hrudníku a prsty měli propletené přesně tak, jak viděla Parvati ve své věštecké kouli. Harry ji hladil po vlasech a zrychleně oddechoval, jako by právě prošel famfrpálovým tréninkem a soubojem se smrtijedy naráz. Černovláska se oddávala tichému pochrupování, zatímco on upíral pohled k vybílenému stropu a přemítal si v hlavě poslední minuty.

Nemohl se jí nabažit; dravost, s jakou mu zarývala dlouhé nehty do zad a vzdychala do ucha, jím stále rezonovala. Po sexu s ní si připadal jako král džungle stojící na nejvyšší skále s tou nejsilnější lvicí, jakou ve smečce mohl najít. A to byla ve skutečnosti hadem svíjejícím se kolem jeho nohy. Roztomilým hadem.

Ani na vteřinu nemyslel na to, jestli udělal něco špatně. Svého činu nehodlal litovat, jelikož věřil, že s Pansy právě zažil něco, co by se nerovnalo ničemu s žádnou jinou. Ano, Ginny sice měla své kouzlo, ale ani ona nebyla tak smyslná a nedostávala ho do varu pouhým pohledem. Merline, jak on byl šťastný, že Pansy nenechal odejít.

S myšlenkami na ni a její tělo na tom svém nakonec někdy po půlnoci usnul. Spal tak tvrdě, že ho ráno nemohlo nic probudit, dokud ovšem nezaslechl prásknutí dveřmi.

Vytyčil se do sedu a pohlédl ke dveřím. Byl mírně zklamaný, když mu došlo, že odešla a ani se nerozloučila. Stočil pohled ke stolu, na němž měl odložené brýle, které si nasadil a rukou si prohrábl vlasy.

„A je pryč," poznamenal sám pro sebe polohlasně. V jeho hlase byl znát smutek. Nejspíš to tak ale mělo být; zkrátka se měla vypařit. Doufal však, že k tomu měla alespoň pádný důvod a nezmizela proto, že by byla zklamaná z právě prožité noci.

⚡

Pansy se vrátila domů v podivné náladě. Sama sobě pokládala otázku, jak asi na Pottera musela působit, když se s ním vyspala při první příležitosti, která se jim naskytla. Připadala si trapně a rozhodně domů nepřišla s takovým nadšením, jaké prožívala během noci.

Její spolubydlící si toho všimla už při snídani. Dobře Pansy znala, tudíž věděla, že je něco špatně. Pansy by totiž jindy snědla svou snídani s úsměvem na rtech, ale tentokrát se své porce ani nedotkla.

„Děje se něco?" ptala se starostlivě, avšak druhá černovláska jen zavrtěla hlavou. Parvati ji proto nechala být, uklidila po sobě nádobí a rovnou ho i opláchla, aby na lince nezůstával nepořádek.

Pohled na zoufalou Pansy ji trápil, proto se na ni dále nedívala a raději sáhla do své cestovní kabelky pro podklady ke zkouškám profesorského minima, které plánovala začátkem září složit. Měla sice ještě dost času, ale jelikož s Pansy nebyla žádná řeč, mohla se pustit do studia, aby v něm po zkouškách mohla pokračovat a dopomohla si tak k vzdělání, které by jí otevřelo dveře k profesorskému místu v Bradavicích.

To byl totiž její sen od chvíle, kdy poznala profesorku Trelawneyovou. A s tím, jak byla profesorka jasnovidectví stále zklamaná ze slov, které jí řekla Umbridgeová, bylo jen otázkou času, kdy se svého místa vzdá. Parvati navíc věděla, kdy to přijde, proto se postupně připravovala na jeho převzetí.

Věštecké výhody – tak nazývala přehled nad svými budoucími činy.

Pansy nechala Parvati v klidu u učení, zatímco odložila snídani do lednice a odešla do svého pokoje, kde zabouchla dveře tak prudce, až Nebelvírka nadskočila. Jakmile byla Pansy sama, opřela se o ně a sesunula se k zemi. Rukama si objala ramena a hlavu si položila na kolena, u čehož si přehrávala celé předešlé setkání s Potterem a přemýšlela, co mohla a nemohla udělat jinak.

Udělala chybu nebo ne?

Uvidí se s Potterem ještě někdy?

Myslí si o ní teď, že je rozdavačná?

Líbilo se mu to?

Otázky jí hlavou rezonovaly jedna za druhou v nekonečném kolotoči myšlenek. Tak nejistá nebyla nejspíš nikdy, vždy totiž dobře věděla, jak se v daných situacích chovat. Teď ale netušila, jestli by mu měla napsat nebo v tichosti zapomenout na to, jak chutnaly jeho rty.

Jak tak nad ním přemýšlela, zjistila, že už pro ni nebyl pouze Vyvoleným. Byl pro ni někým, s kým právě zažila vzrušující noc. Stal se mužem, který si po kouskách svou drzostí a ostrovtipem ukradl její srdce a ona si byla stoprocentně jistá, že bez něj nezvládne žít. Jak bez srdce, které jí zcizil, tak bez Pottera.

Jakmile se jí oči začaly plnit štiplavými slzami, uvědomila si, kam až ji to pošetilé zalíbení dostalo. V rychlosti se oklepala, vstala a popadla ze stolu brk i prázdný pergamen, aby si je následně odnesla zpátky na zem ke dveřím. Tam si opět sedla, tentokrát do tureckého sedu, podepřela se lokty a jala se psát své pocity formou dopisu, který však neplánovala odeslat.

Drahý Harry,

ani nevím, jak popsat svoje pocity. Kdybych se jich ale nezalekla, nejspíš bych zůstala ležet na tvé hrudi a ujasnila si myšlenky ohledně toho, co se mezi námi stalo. Chtěli jsme to oba, že? Proč se tím pádem cítím méněcenná? Proč mám pocit, že jsem se do tvého života vetřela stejně jako k tobě domů? A proč se po příchodu k sobě domů cítím, že nevím, kam patřím?

Pottere, Pottere, kdybys jen věděl, co se mi teď honí hlavou. Nemůžu na tebe přestat myslet, nemůžu z hlavy dostat tvoje tělo, tvoje polibky, tvou náruživost a tvou smyslnost. Nevím, jestli vůbec dovedu normálně fungovat, když nevím, jestli jsem blázen, nebo je to naprosto normální.

Řekni mi... Je to normální?

Ne, není, nejspíš jsem se totálně pomátla.

Prosím, řekni mi, že i ty ses zbláznil.

Řekni, že ses zbláznil do mě a já pak budu klidnější.

Nevím, co po tobě vlastně chci, jen potřebuju mít jasno. Tak se sama sebe ptám, je to chyba? Je chyba, že jsme udělali, co jsme udělali?

Harry... Je fajn tě takhle oslovovat, skoro tak fajn, jako když mi říkáš mým křestním jménem. Co to ale vlastně znamená, když se tak oslovujeme? Je to počínající přátelství? Je to zalíbení?

Vysvětli mi to, Harry. Vysvětli mi, proč jsem si zamilovala nejen tvé jméno, ale i tebe celého.

A vysvětli mi hlavně, jestli je to vůbec možné, když se vídáme jen pár dní.

Jsem opravdu blázen?

S láskou
Pansy

Těkala očima po popsaném pergamenu, načež se musela sama sobě zoufale vysmát. To, co ze sebe právě vypotila, působilo jako výlev emocí nějaké pubertální dívky. Něco takového by nemohla Harrymu poslat, ani kdyby chtěla. A to ona nechtěla, protože už tak si připadala nesmírně trapně. Tak trapně, že měla chuť dopis zmuchlat a zahodit ho.

Pergamen však nevyhodila. Sebrala ho ze země a uložila mezi dopisy od Harryho do šuplete v nočním stolku. Tam měl zůstat skrytý před celým světem.

⚡

Lze mít morální kocovinu bez toho, abyste měli klasickou kocovinu? Protože právě tohle Pansy nejspíš zažívá a totálně si tím podkopává nohy 😂 Ale bát se nemusíte, ještě nás čeká více než 10 kapitol, takže tohle není konec Hansy, je to totálně pokažený začátek, haha! 😀