V zajetí touhy | hansy

2. | mám v kapse Lotroskop

Převrátila obálku dnem nahoru, načež se hlasitě rozesmála. Netušila, o čem to Potter psal, ale když z ní vypadla malá karta z čokoládových žabek, na níž byl samotný Vyvolený, musela se začít chechtat.

„Promerlina, to je idiot," zkonstatovala nahlas, přesto kartičku sebrala a chystala se ji odnést do své sbírky. Právě tento kousek z limitované edice jí totiž chyběl a ať už to Potter věděl nebo ne, rozhodně ji tím potěšil.

„Čemu se směješ?" zajímalo její spolubydlící, která odjakživa milovala žhavé drby a nemohla se dočkat, až se všechny dozví. „Odepsal ti?"

Pansy přikývla. To už Parvati Patilová vstávala z pohovky, kde odpočívala a několika rychlými kroky se přichomýtla za Zmijozelku, která se kochala svou sbírkou kartiček. Moc nerozuměla této kamarádčině vášni a popravdě teď ani netušila, co vlastně sledují.

„Poslal mi tohle," ukázala na svou novou součást sbírky. Parvati znamenitě přikývla, přestože ona by preferovala spíš kytici. Jak ale sama dobře věděla, Harry si zrovna nepotrpěl na takové dárky. Nebo si taky nepotrpěl na tancování se svým doprovodem na ples, jak si pamatovala.

„A co ti odepsal?"

Pansy bez váhání předala kamarádce dopis a nechala ji, aby si ho přečetla sama. Ta zběžně přelétla očima řádky, než se na Pansy hravě zazubila.

„Co jsem ti říkala? Můj dar jasnovidectví je zcela přesný!"

„No jo, no jo," odbyla ji mávnutím ruky a vzala si při tom dopis zpátky. „Měla bych mu ještě něco napsat, nebo se teď můj život od základů změní sám?"

Parvati svraštila husté obočí, jak usilovně přemýšlela. S rukama založenýma na prsou několikrát přešla místnost, přičemž ji Pansy poslušně sledovala a vyčkávala na její reakci.

„Co zkusit, jestli ti něco ještě napíše on?"

„Ale vždyť psal, že si myslí, že si z něj utahuju. Neměla bych to v rámci svojí nové andělské povahy vyrátit?"

„Do anděla máš daleko, moje milá. Pořád dlužíš omluvu ještě Nevillovi, Ronovi a Hermioně. Minimálně," připomněla jí.

„Hm," zamručela Pansy nespokojeně. „Veverce se teda omlouvat nebudu. Ona taky není bez viny!"

„Pansy," zazoufala Parvati.

„Co je? Přece se teď nebudu omlouvat každému, neblázni. Řekla jsi mi, abych se omluvila za svůj největší prohřešek, a tím bylo tohle," zamávala ve vzduchu dopisem. „Takže mám splněno. A teď mě neruš, jdu si psát s Potterem."

Parvati se na rtech objevil široký úsměv. „Co že to jdeš dělat?"

„Neruš!" zahalekala pištivě Pansy, než odběhla do svého pokoje, aby měla trochu soukromí.

Parvati zakroutila hlavou. Ani ve snu by ji nenapadlo, že se Pansy bude doslova hnát, aby psala dopisy Harrymu Potterovi. Na druhou stranu za to byla ale ráda, alespoň si Zmijozelka našla nějakou zábavu a ona se tak mohla dozvídat nové drby, které nutně potřebovala.

Dopřála tedy kamarádce soukromí a převlékla se, aby mohla s několikatýdenním zpožděním navštívit hrob Levandule. Musela jí toho tolik povyprávět.

Pansy vnímala prásknutí dveřmi jen tak napůl. Byla totiž plně zabraná do dopisu, který se Harrymu snažila napsat. Ani netušila, kde se v ní brala ta radost z posílání soví pošty, ale jelikož se usmívala od ucha k uchu a nemyslela na špatné věci, tak nějak odtušila, že jí to prospívá. Navíc byla neskonale šťastná ze své kompletní sbírky kartiček.