V zajetí touhy | hansy

7. | Potterovo teritorium

Vážně to byla ona.

Jakmile zmizela za rohem, přestal se soustředit a zajímalo ho, kam jde. Zcela ignoroval svou návštěvu i Teddyho, který mu ukazoval cosi na svém tričku. Mnohem víc se soustředil na skutečnost, že Pansy Parkinsonová byla v Godrikově dole a ani se nepodívala směrem k jeho domu.

Až po několika minutách přemýšlení mu došlo, že přeci psala o Levanduli Brownové. Právě její rodiče totiž žili na samém konci Godrikova dolu. V duchu si chtěl nafackovat, že si to neuvědomil hned, ale jakmile věděl, oč kráčí, vrátil se zpět k Andromedině vyprávění ohledně setkání s Narcissou Malfoyovou.

„...tak jsem ji pochopitelně upozornila, že si to nenechám líbit. Cissa dobře ví, co udělala a čím se provinila, ale na druhou stranu je na místě odpustit, nemyslíš?"

„Hm?" povytáhl obočí. Nemusel říkat nic dalšího, Andromedě bylo docela jasné, že ji nevnímal.

„Jsi v pořádku, Harry? Nechtěla jsem to říkat, ale když mě teď sotva vnímáš..."

Odtušil, že narážela na jeho kruhy pod očima. Vytáhl si brýle nad čelo, promnul si oči a se znovu nasazenými brýlemi se na ni podíval.

„Dovolená mi nejspíš neprospívá," pousmál se. Nepotřeboval, aby Andromeda věděla to, co toho rána nevědomky přiznal Ginny. To bohatě stačilo.

„No tak, Harry," natáhla se po jeho ruce a mateřsky přes ni přejela prsty, „někdy si holt musíš odpočinout, abys nabral síly."

„Já vím, ale co mám dělat? Poslední roky pro mě je moje práce vším," svěřil se. Žena s prošedivělými vlasy chápavě přikývla.

„Rozumím ti, Ted to míval podobně. A to, i když jsme byli manželé, a mohl si odpočinout po mém boku. Prostě potřeboval něco dělat, jinak by se zbláznil."

„Právě," uznal Harry, ačkoliv jemu bylo jasné, že kdyby měl s kým sdílet svůj volný čas, naučil by se odpočívat raz dva.

„Na tohle je dobrý pomocník Teddy," kývla hlavou k chlapci, který zrovna zkoumal modrokřídlého motýla na okenní římse a vůbec si jich nevšímal. „S Nymphadořinou povahou tě vážně nenechá vydechnout. Někdy se cítím, jako bych znovu prožívala osmdesátá léta."

Zasmála se, ale v jejích slovech mohl slyšet i bolest a žal, kterých se nedokázala zbavit. Přijít o manžela i dceru pro ni muselo být příšerné, tím si byl jistý. Ale měla alespoň uzlíček štěstí v podobě Teddyho, který byl své matce opravdu podobný.

„Jestli chceš, někdy ti ho svěřím na celý den, přeci jen jsi jeho kmotr," nabídla mu. Harry se s úsměvem na rtech pootočil směrem k Teddymu.

„Tak co říkáš, Šmoulo? Uděláme si někdy pánskou jízdu?"

Modrovlásek radostně přikývl a zajásal, až tím vyděsil motýla. Ten odlétl k nebesům a zanechal na chlapečkově tváři zklamaný výraz.

„A ty," otočil se Harry k Andromedě, „si alespoň užiješ den zaslouženého volna. Vyhovuje ti třeba víkend?"

„Že by sis ho vzal na dva dny?" žasla Andromeda. Sama netušila, jestli bez svého vnuka vydrží tak dlouho, ale osobní prostor a trochu klidu v životě už vážně potřebovala. Když Harry přikývl, nemohla se neusmát. „Dobře, ale pokud by zlobil, hned mi pošleš sovu, ano? Někdy je vážně celý jako jeho maminka."

„Neboj se, my to spolu zvládneme," ujistil ji.

V dalších minutách ještě naplánovali, kdy a jak si Teddyho předají, načež Andromeda zavelela k odchodu. Harry tak zůstal opět sám a mohl se věnovat svým myšlenkám.