3. | ověřovací schůzka

79 14 68
                                    

„S tou Parkinsonovou? To nemyslíš vážně, Harry."

Možná měl s takovou reakcí počítat, přesto se musel Ginny a Nevillovi svěřit – už jen pro případ, že by to byla nějaká past a on už si jako bystrozor zvykl, že musí dát vědět o své misi minimálně dvěma lidem.

U Ginny za to zřejmě nemohly dávno pohřbené city, naopak nechápala, jak vůbec mohl té jedovaté zmiji něco takového navrhnout. I když jí vysvětlil, že to je součástí jeho plánu, nedokázala se s ním stoprocentně ztotožnit.

„Vážíme si, že jsi nám to řekl, kamaráde," promluvil váhavě Neville. Harrymu spadla neúnosná tíha z ramen a tiše se oddechl, přičemž však stále sledoval zamračenou Ginny.

„Na světě je tolik holek. Proč musíš jít na rande zrovna s ní?"

„To není rande," oponoval okamžitě Harry a rázně zakroutil hlavou na důraz.

„Jdete na skleničku," připomínala mu. „Takže se zeptám znovu. Proč zrovna ona?"

Neville se tvářil, jako by mu atmosféra mezi někdejším párem roku připadala až moc hustá. Ve snaze ji trochu zlehčit se přihlásil o slovo.

„Teď říkal, že to není rande, Ginny," připomněl jí. Pohled, jaký mu věnovala, až moc připomínal ten, jakým se na své děti dívala Molly. A vzhledem k tomu, že Ginny byla v šestém měsíci těhotenství, mohl Neville vytušit, jak se bude chovat za pár let. Děsivé pomyšlení jím doslova otřáslo.

„Tak proč voní, jako by se vykoupal v té kolínské, co dostal od Fleur, hm?"

Harry nejistě sáhl po límci své košile a přivoněl si. Možná to s tou kolínskou vážně přehnal, ale to jen proto, že ji prakticky nikdy nepoužíval, jelikož byl v jednom kuse v práci.

„Ale neučesal se," bránil kamaráda Neville. Nebelvíra v sobě nezapřel.

„A kdy se Harry česal, promerlina?"

Pomalu ale jistě začínal litovat, že se k Nevillovi a Ginny vůbec stavil. Bylo to, jako by šel prosit rodiče o svolení jít ven, což dělat nemusel. Jednak byl dospělý a jednak byl sirotek, takže byl v tomhle z obliga. Přesto k nim přišel a už tam seděl dost dlouho na to, aby pochopil, že udělal chybu. Nejistě se podíval na hodinky, které dostal ke svým sedmnáctým narozeninám. Měl zatraceně málo času, který nemohl ztrácet dohadováním s Ginny.

„Nikdy," uznal Neville se znatelným zoufalstvím v hlase. Ginny se vítězně usmála, než se obrátila zpět k Harrymu. Její výraz se během vteřiny změnil na zamračení.

„Nic mi do toho samozřejmě není, Harry, ale zrovna ona není tvůj typ," nadhodila, což Harryho donutilo povytáhnout obočí.

„A kdo je můj typ? Prosím, prozraď mi to, ať jsem moudřejší."

„Co třeba Susan?"

Neville zakroutil hlavou. „Ta prý někoho má."

„Tak Hannah?"

„Ernie," oznámil pohotově Harry, čímž zrzce k náladě moc nepřidal.

„Hm," zamručela a rychle přemýšlela. „Parvati!"

Harry se musel zasmát. „Po tom, co jsem se k ní choval tehdy na plese jako blbec? Ginny, prosím tě, vykašli se na to."

„Nechci, aby ses spálil," přiznala konečně něco, co se nejspíš bála říct před svým snoubencem.

„Teď zníš jako Hermiona," oznámil docela otráveně Harry, u čehož přelétl pohledem k Nevillovi. Ten vypadal, že už by byl také raději, kdyby jejich návštěva odešla. „Víte co, já už raději půjdu. Máme se sejít u Tří košťat, kdybyste mě chtěli vytáhnout ze spárů ďábla."

V zajetí touhy | hansyWhere stories live. Discover now