V zajetí touhy | hansy

4. | tanec s nepřítelem

S blížícím se večerem a viditelným dnem lahve medoviny, kterou si Harry při svém příchodu objednal, se mezi Lvem a Hadem atmosféra docela vyčistila. Pansy měla obě nohy na zemi, Harry se tak nemusel bát o své mužství při střetu s její lodičkou.

U Tří košťat se začaly scházet další a další skupiny kouzelníků, kteří si přišli poslechnout živou hudbu a plánovali se pobavit. Naši dva hrdinové prozatím posedávali u stolu a dopíjeli obsahy svých skleniček, zatímco čas od času zkontrolovali vytvořený parket, kde už více než polovina hostů tančila na kytaristovy líbezné tóny.

Harry si oddychl, že nehráli nic pomalého, nedokázal si totiž představit, že by s Parkinsonovou tancoval ploužák. Stačilo, že spolu sdíleli jeden stůl, avšak být v takové blízkosti jejímu tělu a pod vlivem alkoholu by zrovna nedělalo dobrotu.

„Tak co, Pottere?" oslovila ho ovíněná Pansy. Tváře měla načervenalé z toho, jak jí alkohol proudil v žilách. „Potvrdíš nebo vyvrátíš, co mi říkala Parvati?"

„Parvati?" vyhrkl překvapeně. Ani ve snu by ho nenapadlo, že má tuto informaci od ní, avšak jakmile si vzpomněl na její slova ohledně tance, došlo mu, že vlastně nemohlo jít o nikoho jiného. „Ty a Parvati?"

Pansy přikývla. „Známe se téměř od narození, jen nás život v Bradavicích rozdělil. Ale po smrti Levandule Brownové a po mém výroku při Bitvě o Bradavice se naše cesty znovu spojily, jestli tě zajímá zrovna tohle."

Harry přitakal.

„To ona mi řekla, abych se ti omluvila, že prý mi to pomůže v cestě ke spokojenosti."

„A pomohlo?" zajímal se.

Pansy chvíli váhala, popravdě ten rozdíl nijak nevnímala, ale už jen to, že neseděla doma, ale byla mezi lidmi, mělo znamenat, že se něco měnilo. Navíc si vzpomněla na Potterův dárek.

„Mám teď kompletní sbírku kartiček z čokoládových žabek," řekla tak lhostejně, aby nepůsobila příliš nadšeně. Ve skutečnosti z toho byla nesmírně šťastná a dítě v ní hlasitě jásalo.

Vyvolený se samovolně pousmál. Myslel to jako vtip, narážku na to, že je někým v kouzelnickém světě, ale její reakce ho potěšila.

„Vystavila sis mě nad krb?"

„Kdepak, Pottere, mám tě na záchodě," rýpla si nazpět. Nevěřil jí ani nos mezi očima, přesto přikývl a úsměv se mu rozšířil ještě víc. „Čemu se směješ?"

„Mám tam sledovací zařízení," zkusil blafovat. Náramně se bavil, když se brčálově zelené oči rozevřely a překvapeně na něj zíraly.

„Jak si dovoluješ –"

„Klid, Parkinsonová," zastavil ji. Pro jistotu a v rámci zachování své psychické pohody, mužství a všeho, na co by Pansy mohla zaútočit. „Samozřejmě si z tebe jen utahuju, něco takového bych neudělal."

Prozíravě na něj hleděla, jako by se snažila zjistit, jestli lže teď nebo neříkal pravdu před tím. Její zkoumání však bylo marné, jelikož se tvářil důvěryhodně a upíral na ni své smaragdy s jiskrami uvnitř.

„Važ slova, Pottere. Mohl bys dnešního dne vážně litovat," pohrozila mu. Harry se samolibě usmál.

„Litovat toho, že trávím čas s Pansy Parkinsonovou? To by mě snad ani nenapadlo," dobíral si ji. Sarkasmus z jeho slov sálal až k ní, což také okamžitě pochopila.

„Hele, ty hrdino," napružila se, ale pak si uvědomila, že se přeci jen snaží být novým člověkem a zvolnila: „Vezmeš mě tancovat nebo si mám najít někoho jiného?"

Harry, překvapen její reakcí, do sebe vhodil posledních několik kapek medoviny, vstal a nabídl jí ruku. Překvapeně zamrkala, neb to nečekala, ale přeci jen se k němu natáhla, aby se dotkla jeho horkých prstů.

Když po tom doteku pocítila jakési podivné zašimrání po celém těle, váhavě vstala a stanula mu tváří v tvář. Téměř. Harry byl totiž stále o něco vyšší, přestože ona měřila pět stop a sedm palců, což převyšovalo i slavnou Grangerovou. Nechtěla však zvedat hlavu, aby se na něj podívala, místo toho upřela pohled k parketu, kde se ostatní bavili a tančili.

„Tak pojď," pobídl ji a vykročil jako první. Pansy se po jeho boku rozešla také a volnou rukou si narovnala krátké šaty, které se jí vykasaly poněkud vysoko.

Jejich první pohyby na parketě byly zdrženlivé a naprosto mimo rytmus hudby. Oba cítili nejistotu a rozhlíželi se kolem sebe ve snaze držet krok s ostatními. Avšak po chvíli, kdy už se do nálady na parketě dostali, hudebníci přestali hrát a připravovali se na novou píseň.

Jakmile kytaru nahradily housle a piano, Harry nasucho polkl. Jako by samotná Morgana četla jeho myšlenky plné obav a rozhodla se, že jeho život nebude tak snadný. Právě totiž začínali hrát ploužák, který hned v prvních vteřinách donutil taneční páry k intimní blízkosti.

Váhavě si prohlédl zaskočenou Pansy. Těkala očima kolem sebe ve snaze vyhnout se jeho pohledu. Nakročeno měla tak, že by mohla v každé následující setině vteřiny odejít, ale neudělala to. Harry sebral veškerou svou odvahu a znovu chytil její ruku.

„Přežijeme to?" ptal se hlasitě, aby ho slyšela. Pansy svraštěla obočí a skousla si předními zuby spodní ret, jako by samu sebe přemáhala. Nakonec však přikývla.

S opatrností si ji k sobě druhou rukou přitáhl tak blízko, až se jejich hrudníky dotýkaly. I přes hluk kolem nich slyšel, jak zalapala po dechu. Ve snaze ujistit ji, že přeci jen nejde o nic hrozného a hříšného, ji konejšivě přejel palcem přes záda a donutil ji tím zvednout k němu zrak.

„Je to jen tanec," ujišťoval ji.

„S nepřítelem," podotkla neslyšitelně, ale přeci jen se trochu uvolnila a nechala se jím vést.

Harry si dával ten největší pozor, aby jí opravdu nešlápnul na nablýskané lodičky. Sám nebyl dobrým tanečníkem, ale na ploužáku se většinou nedalo nic zkazit. Snažil se proto působit uvolněně, a když si Pansy položila tvář na jeho rameno, cítil se o něco lépe.

Během jejich krátké blízkosti přemýšlel nad tím, co že se to právě u Tří košťat dělo.

Tančil s ženou, která ho během studijních let ze srdce nenáviděla a on o ní zamýšlel jako o nepřitažlivé dívce s mopslím obličejem. Ve skutečnosti, když se na ni díval teď a zpětně přemýšlel o svých domněnkách, vůbec netušil, kde to vzal. Pansy totiž nejen, že měla tajemně krásné zelené oči dokonalého tvaru, ale také hezky tvarované rty a i když jí nos narostl nahoru, i ten měla skoro až roztomilý.

Navíc voněla po drahém parfému, s nějž se mu podlamovala kolena.

Jakmile si uvědomil, jak o ní zamýšlí, zkoprněl uprostřed pohybu. Pansy si toho okamžitě všimla a zastavila se. Pohledem vyhledala jeho oči s tázavým pohledem. A v tom momentě, kdy se dva páry zeleně setkaly, Harry věděl, že jeho život změnil směr o sto osmdesát stupňů.