V zajetí touhy | hansy

9. | osud ve vlastních rukách

Ke vší smůle Pansy i Harryho se krátce po jídle ozvalo řinčení zvonku, které oznamovalo příchod Parvati. Poslušně přišla vyzvednout svou kamarádku, prohodit pár slov s Harrym, a pak společně zmizely jako pára nad kotlíkem.

Přemístily se do jejich společného bytu v Londýně, kde jedna druhou pustily a Parvati si nemohla nevšimnout zklamaného výrazu v obličeji své kamarádky.

„Říkalas, abych tě tam vyzvedla," připomněla jí, co si během odpoledne domluvily.

„Taky, že ano," souhlasila Pansy, když prošla kolem Parvati a kecla sebou na pohovku. „Jen jsem docela zmatená z toho, co se děje a začínám se bát, že si všechno možná jenom maluju až moc růžově."

Parvati se v tváři objevil ustaraný výraz. Sedla si naproti Pansy do křesla a položila jí ruce na kolena.

„Co tím myslíš?"

„Je to Harry Potter, promerlina," spustila, čímž samozřejmě Parvati nic moc nevysvětlila. „Myslím to tak, že on je Vyvolený a já jsem... chtěla jsem..."

„Neříkej to, Pansy. On ti to přeci nevyčítá," připomínala jí dobrosrdečně. Zelenooká žena však zakroutila hlavou.

„On možná ne, ale co jeho kamarádi? Myslíš si, že kdyby si se mnou třeba něco začal, že taková Grangerová nebude běsnit?"

Parvati se musela zasmát, čímž Pansy rozhodila ještě víc.

„Zlato," pevně stiskla její kolena, „od kdy tobě záleží na tom, co si myslí nějaká Grangerová, hm?"

Pansy popadla polštář a přiložila si ho k obličeji. Něco do něj zamumlala, ale Parvati z toho nebyla zrovna moudrá. Natáhla proto ruce, aby si polštář vzala a na kamarádku se široce usmála.

„A teď to řekni nahlas."

Zmijozelka si skousla ret a zadívala se na vlastní stehna. „Když jsem s ním, je mi vážně... hezky."

„A to je problém?"

„Je to kolosální problém," přitakala Pansy. „On je Potter! Slavný Potter, který se stal hrdinou. A já?"

„A ty jsi Pansy Parkinsonová, sakra!" zvýšila hlas Parvati. „Jsi ženská, které Harry Potter píše dopisy a zve ji k sobě na večeři."

„Pozvala jsem se sama," upřesnila, ale ani to Nebelvírku neodradilo.

„Ach, moje milá," svěsila koutky, „ty jsi někdy tak zabedněná, až mě to nutí přemýšlet nad tím, jak jsi složila OVCE." Pansy na to nereagovala, ač ji to možná trochu urazilo. Přesto věděla, že Parvati v sobě nemá kousek škodolibosti, aby to myslela zle. „Ano, ty jsi mu napsala omluvný dopis a to ty ses sama pozvala k němu na večeři, ale nemyslíš si, že kdyby o tvou společnost nestál, nedá ti to jasně najevo? Harry není nějaký bezbranný zajíček, který by se lekl a utekl. Je to Harry Potter, hrdina, jak jsi řekla, navíc je to člověk, který má pod sebou několik dalších bystrozorů, kterým musí denně říkat, co si myslí, aby dělali jinak, aby se stali lepšími. Chápeš, co se ti snažím naznačit?"

Pansy si připadala jako mezek, když zavrtěla hlavou.

„Líbíš se mu. Kdyby ses mu nelíbila, proč by pak tamhle za oknem seděla jeho sova?"

Zmijozelka střelila pohledem k oknu, za nímž opravdu posedávala Harryho sova pálená a netrpělivě hleděla dovnitř. Pansy skoro odstrčila Parvati, jak rychle vstala a pospíchala k oknu, aby ho otevřela.

„Vidíš? Moje třetí oko nelže!" ujistila ji ještě pevně Parvati, která se spokojeným úsměvem vstala a odešla do své ložnice. Věděla, že si Pansy a Harry mají ještě co říct, navíc věděla něco, co své kamarádce nemohla říct, aby tím nezměnila tok událostí.